Démonův drak ✔️

48. Kapitola

Bylo mi naprosto nanic. Svalila jsem se ve společném bytě na gauč a jen jsem nad vším znovu přemítala. Nebylo to poprvé, co člověk, motající se kolem mě, nedopadl dobře. Muselo to skončit. Bude lepší, když se od lidí budu držet co nejdál a nebudu se s žádným dalším kamarádit.

Uslyšela jsem zámek od dveří a okamžitě zpozorněla. Mohla to být Maki a konečně by jsme si to mohly celé vyříkat. Ještě, než postava vešla, tak jsem podle pachu poznala, kdo to je. Mé nadšení znovu opadlo. Ve dveřích se objevila Luciho ustaraná tvář. Nejspíš zase cítil mé pocity.

„Co se stalo?" zeptal se se starostí v hlase, zatím co sebou zavíral dveře.

„Jde o Petra," přiznala jsem mu s povzdychem.

„Byla jsi u něho?" vytušil. Já mu na odpověď jen přikývla. Luci přišel ke mně a posadil se na gauč hned vedle.

„Nechce ti odpustit?" ptal se dál.

„Jde o něco daleko horšího," odpověděla jsem mu smutně. Luci se dál už na nic neptal a trpělivě čekal, až se sama rozhodnu se k tomu vyjádřit. Mezi tím mě lehce hladil po ruce.

Když jsem nabrala dostatek sil na vyprávění, spustila jsem.

„Nedávno jsem s ním probírala pouto a to, jak funguje. Zeptal se mě, jestli člověk může mít pouto s drakem a já mu vysvětlila, že to jde, ale takové pouto by akorát draka zabilo... Rozhodl se tedy s tím něco udělat a nechal se proměnit na vlkodlaka. Udělal to, protože si myslel, že bude moct být se mnou."

Luci se zdál být v šoku a s neuvěřením mě sledoval. Přišlo mi že čeká, že každou chvíli řeknu, že si z něho jen dělám srandu.

„To mě mrzí," řekl nakonec, když pochopil, že jsem seriózní.

„Je to moje chyba," řekla jsem a sklopila zrak.

„Bylo to jeho rozhodnutí. Musel vědět, že to obnáší nějaký risk. Jak by to mohla být tvoje chyba," zareagoval okamžitě a rozčíleně.

„Kdybych mu o tom poutu neříkala, tak by se to nejspíš nestalo. Nebo kdybych se s nim nekamarádila vůbec," protestovala jsem. Už podle Luciho výrazu jsem poznala, jak moc se mnou nesouhlasí.

„Aerwyn, ty ale nejsi zodpovědná za jeho rozhodnutí. Je to svobodný člověk. Nerozhoduješ přece za něj ty... Krom toho když vezmeme v potaz jeho koníček o zjišťování všeho o dalších rasách, myslím si, že by mu to nakonec prospělo."

Zhrozila jsem se, jak to řekl. Nechápala jsem, jak ho mohlo jen napadnout, že by to pro Petra mohlo být dobrý. Kdo by se dobrovolně chtěl vzdát lidskosti. Nadechla jsem se, abych se k tomu vyjádřila, ale Luci mě přerušil.

„Než začneš protestovat, zkus se nad tím zamyslet. Není teď omezený věkem a časem, kterej by mu jinak plynul jako voda. Pozná, kdo je jiná rasa a jaká přesně. Když se dostane do maléru, má daleko větší šanci na přežití. Jednu z ras může zkoumat z první ruky a dokonce si může zažít své vlastní pouto. Sice né s tebou, což je velká ztráta pro něho, ale furt to bude plnohodnotné pouto."

Překvapil mě. Minimálně s tím poutem měl pravdu. Okamžitě jsem si začala přát, aby Petr pouto našel co nejdřív a měl tak jednodušší vyrovnávání se se mnou.

„Počkáme pár dní, než si Petr na své nové tělo zvykne, a půjdeme ho spolu navštívit, ok?" zeptal se povzbudivě. Já mu na to pomalu přikývla. Nemyslela jsem si, že by to nějak pomohlo, ale mohli jsme to alespoň zkusit. Třeba by byl Luci přesvědčivější, než já. V tomhle ohledu jsem toho o něm ještě moc nevěděla.

Objal mě kolem ramen a políbil mě ze strany mé hlavy.

„Nakonec to dobře dopadne Aerwyn, uvidíš," ujistil mě. Byla jsem mu za tohle vděčná, uklidňovalo mě to. Skoro celý svůj život jsem se se vším musela vyrovnávat sama. Bylo příjemné mít vedle sebe někoho, kdo se také staral o mé pocity a ještě k tomu mě úspěšně uklidňoval. Opřela jsem se o něho a uvelebila se v jeho náručí. Opravdu mi teď přišlo, že by to mohlo i dopadnout dobře, zvlášť s ním po boku.

„Co kdybych tě vzal na pizzu, aby si na to nemusela myslet? Vím, že jí máš ráda." navrhl a zazubil se. Překvapil mě tím.

„Jak víš, že mám ráda pizzu?" zeptala jsem se ho podezíravě. Luci na mě ale jen udělal nevinný psí oči.

„Seš stalker nebo co?"

„Jen maličkej," přiznal, stoupl si a nabídl mi ruku. Přijala jsem jí a rozhodla se Petra prozatím neřešit. Luciho návrh zněl nejrozumněji a stejně bych už nic lepšího nevymyslela. Následovala jsem tedy Luciho ven.