Démonův drak ✔️

108. Kapitola

Ten sen byl můj nejromantičtější zážitek z celého mého života. Nikdy jsem se necítila tak dobře, tak spokojeně a tak chtěná někým jiným. Oba jsme se nakonec proměnili do svých pravých podob a vzdáleně jsme zapadli mezi ostatní páry draků. Opravdu jsem se cítila, jako jeden z nich, jako bych právě v tom snu byla tím pravým drakem se vším všudy. Celičký sen jsme zůstali spolu a užívali si. Ať už šlo o mazlení a vzájemné proplétání našich těl nebo hrátky ve vodě, potápění a další společné aktivity. Nikdy jsem se necítila líp, jak v tom snu a přála jsem si, aby to nikdy neskončilo.

Bohužel ráno přišlo velmi brzy. Kvůli tomu, jak moc jsme si to oba užívali, tak čas plynul daleko rychleji a oba nás ze snu vytrhl můj budík.

Naštvaně jsem ho vypnula a mrzutě zůstala ležet. Luci mě stále objímal. Tentokrát mi ale jeho tělo v lepší náladě nepomáhalo. Ten sen se mi až příliš líbil. Chtěla jsem se tak hrozně moc vrátit zpátky.

Otočila jsem se na záda a pohlédla na Luciho. I on se zdál být trochu smutný.

„Děkuji Luci. Já... fakt jsem si ten sen užila," pošeptala jsem mu vděčně. Sladce se na mě usmál. Já ale zvážněla.

„Mohli bychom si to další noc zopakovat?" zeptala jsem se ho s nadějí, že tomu ještě není konec a vrátíme se tam. Luci mě políbil, spokojený s tím, jak moc se mi ten sen líbil.

„Mám lepší nápad. Co kdybychom tam zajeli v reálu? Nemusíme o tom jen snít Aerwyn, můžeme si to prožít," navrhl a pomazlil se s mým nosem. Já překvapením ztratila slov. Ale pak mi došlo, že v reálu by to stejně nebylo takové, jako v tom snu. Luci tam vytvořil spousty věcí, které takhle ve skutečnosti nebyly. Ať už draci, ale i nekončící západ slunce a tolik podmořského života přímo pod našima nohama. Zaváhala jsem s jakoukoliv odpovědí.

„Sice tam nebudou draci a tak, ale zato to všechno pocítíš na vlastní kůži a to je daleko cennější zkušenost, než to zažít ve snu. A než se vrátíme, tak už třeba budou vyřešené i tvé účty," pokračoval s nadšením. Uvědomila jsem si, že by to znamenalo, že by všechno musel platit on a v tomhle případě se jednalo o sakra odlišné částky než za jídlo z KFC. Ta myšlenka mi to celé tak odpuzovala, ale když já tak moc chtěla být s ním a dál prožívat všechnu tu pohodu a bezstarostnost.

Nakonec jsem se nezmohla na nic jiného, než na povzdech.

„To všechno, co jsme měli v tom snu, chtěl bych si to prožít i v reálu Aerwyn. Nechci, aby to zůstalo jen ve snech. Jen v představách," přemlouval mě. Celé to ale říkal tak něžně a bez nátlaku.

„Kdysi jsem tam byl s mým bratrem... Mohl bych nás tam hned teď teleportnout," řekl mi svůdně a s úsměvem. Já znovu zpozorněla. Alespoň bychom neplatili za cestu. Ale stejně jsme se museli nějak sbalit nebo tak, ne? Nebo ani to nebylo potřeba? Nedokázala jsem se tak rychle rozhodnout.

Luci se lehce zachichotal.

„Zajdu si do sprchy a ty si to mezi tím rozmysli, dobře?" zeptal se a nečekal na mou odpověď. Jak sakra věděl na co jsem myslela. To mi snad četl myšlenky nebo co?! Ještě jednou mě spokojeně políbil a zamířil pryč z místnosti. Nemohla jsem odtrhnout pohled z jeho nahého pozadí. Vracelo mě to zpátky do toho snu.

Důkladně jsem přemýšlela nad všemi možnými i nemožnými východisky. Napadlo mě, že bychom jednoduše mohli počkat, až budu mít zpátky své účty a každý by si zaplatil svou vlastní část, ale má mysl se nemohla spokojit s tím, že by bylo potřeba čekat třeba měsíc, než by to bylo uskutečnitelné. Přišlo mi, že by za tu dobu už vyprchala celá ta magie toho. A nebo jsem jednoduše byla tak chamtivá a chtěla jsem to hned? Kde se ve mně všechna ta nenasytnost brala?

Musela jsem ale přiznat, že ta myšlenka toho, že bychom hned teď mohli reálně na tak krásné místo a užívat si celé dny, byla až příliš vábná. Mé srdce poskočilo pokaždé, když jsem si nás tam představila. Však by se nakonec nic nestalo, kdybych alespoň pro jednou povolila a nechala se zlákat ne? Odnesla bych si nádherný zážitek do zbytku života.

Byla jsem rozhodnuta! Luci bude mít radost.