Démonův drak ✔️

52. Kapitola

Tu noc se mi zdálo o Taenorovi. Bylo to ze dne, kdy mě vysvobodil z kobky a vyprávěl mi o nás dracích a elfech a o Zemi. Ve snu jsem mu ale naštěstí rozuměla dobře. V realitě v ten den pro mě bylo velmi obtížné s ním mluvit, protože jsem se během svého života neměla jak naučit jakýkoliv jazyk.

Dovedl mě do malé vesničky. Na první pohled se zdála být opuštěná, protože domy a cesty byly celé zarostlé a některé napůl zchátralé. Působilo to ale velmi pěkně, jak kdyby byla celá součástí přírody. Všude kolem se pohybovalo mnoho dalších elfů. A nejen těch. Naskytla se mi nádherná a vyjímečná scenérie plná draků. Byla to jediná chvíle v celém mém životě, kdy jsem jich viděla tolik pohromadě. Obsadili celou louku hned vedle vesničky. Ta teď na slunci díky nim hrála všemi barvami. Neskutečný zážitek.

Elfové draky po jednom vedli do jedné z větších budov, kam museli vstupovat ve své lidské podobě, jinak by tam se svými těly ani neprošli.

„Tam se draci rozhodují, jestli chtějí do nového světa, nebo raději zůstanou na Zemi," vysvětlil mi Taenor s úsměvem a vedl mě k ní.

„I ty se musíš rozhodnout."

Zapřemýšlela jsem, jestli bych Zemi chtěla opustit. Celý svůj život jsem byla zamčená v kobce. Neměla jsem na Zemi žádné dobré vzpomínky. Nebyl to ale důvod právě k tomu, abych zůstala? Abych Zemi opravdu poznala takovou, jaká ve skutečnosti byla? Žili tu všichni mí předchůdci a já si mohla vybrat, jestli ji chci poznat lépe. Novorození draci v novém světě už takovou volbu mít nebudou. Byla by škoda toho nevyužít. Měla jsem jasno.

Došli jsme k budově a z ní právě vyšel jeden z draků. Přeskočili jsme veškerou frontu a šli dovnitř jako další. Na to, že venku nádherně svítilo slunce, tak v budově byla dost velká tma. Taenor mě zavedl až ke dveřím, vedoucím do malé místnosti se stolem a židlí.

„V téhle místnosti počkej a za moment sem někoho pošlou," pobídl mě a pootevřel mi dveře víc, než zrovna byly. Místnost byla o poznání tmavší, než zbytek budovy. Trochu mě pohltila nervozita. Nejistě jsem se podívala na Taenora. Ten se na mě dál usmíval. Rozhodla jsem se mu důvěřovat a vstoupila jsem do místnosti. Zavřel za mnou dveře a ocitla jsem se v naprosté tmě. Po kůži se mi linul chlad, který spouštěl mou husinu. Snažila jsem se ze všech sil udržet svou nervozitu pod kontrolou. Trpělivě jsem čekala, jestli někdo nepřijde. Velmi dlouhou chvíli se vůbec nic nedělo. Rozhodla jsem se odejít.

Zabrala jsem za kliku. Dveře se ani nehnuly. Zkusila jsem to silněji, ale ani to nepomohlo.

„Taenore?" skoro jsem zakřičela. Žádná odpověď.

Zmocňovala se mě panika. Začala jsem zhluboka oddechovat, abych zůstala klidná. Panika by mi ven nijak nepomohla. Zavřela jsem oči a vyčistila svou mysl. Pomáhalo to. Můj tep začal znovu pomalu slábnout. Naposledy jsem si pořádně oddychla a oči znovu otevřela. Vyjekla jsem překvapením a strachem, když na mě přes celý můj výhled koukaly dvě obří, rudě žhnoucí oči. Byla jsem v naprosté tmě a oči byly to jediné, co šlo vidět. A doslova nešly přehlédnout. Musely být přes celou místnost! Sledovaly mě. Poznala jsem je. Byly Luciho. Koukaly na mě úplně stejně, jako když jsem za ním přes den přišla. Plné hněvu a nenávisti.

Krčila jsem se u dveří a nevěděla co mám dělat. Netušila jsem, co po mě chce. Chtěl mě jen vyděsit? Jako pomsta? V odrazů očí jsem si všimla ještě něčeho. Postavy. Viděla jsem Taenora. Podívala jsem se rychle za sebe, ale dveře byly stále zavřené. Nechápala jsem, kde se tam ten odraz bral. Zaměřila jsem se na něj. Táhl mě do sebe. I když jsem se nehýbala, cítila jsem, jak mě ten odraz vtahuje. Viděla jsem ho stále výrazněji, až dokud Taenor nestál přímo přede mnou. Usmíval se a něco říkal. Neříkal to ale mě. Stála tam s ním... Aerwyn? Ta mu nadšeně skočila kolem krku a objala ho. Ostře jak břitva, mnou projela zlost a žárlivost. Na mě takhle nikdy neskočila. Copak pro ni nedělám dost? Co víc bych ještě měla udělat?!

Pochopila jsem. Byly to Luciho vzpomínky. Luciho pohled a jeho myšlenky. Prožívala jsem to, co prožíval on. Stejně, jako když mi ukazoval vznik jeho pouta.

Poznámky autora: Teď jsme měli dvě krátké kapitoly, tak příště dáme delší, ať to pěkně vyvážíme ;)