Démonův drak ✔️

130. Kapitola

Luci mlčel. Bylo zjevné, že přemýšlí, ale já jen těžko udržovala chladnou hlavu. Potřebovala jsem to vědět hned teď. A navíc, proč vůbec nad tím přemýšlel tak dlouho? Snad zase nevymýšlel nějakou lež, aby si to u mě vyžehlil.

„Luci!" vyjela jsem na něho, když už se mé pocity nedaly udržet na uzdě.

„Ah, promiň. Nejsem si úplně jistý, jak tohle vysvětlit tak, aby to bylo pochopitelné... Možná by bylo lepší, kdybych ti zase projednou ukázal svou vzpomínku. Co ty na to?" zeptal se a trpělivě čekal na mou odpověď.

I když jsem z toho nebyla až tolik nadšená, nakonec jsem přikývla hlavou na souhlas. Už jsem věděla, jak tohle funguje, takže hned na to jsem se mu zadívala do očí. Ani jsem si nevzpomínala, kdy naposledy jsem si takhle zblízka mohla užít jeho pohled. Pomaličku se v nich začala objevovat červená, která zabarvila celou duhovku a začala stále více rudnout a zářit.

Čím déle jsem se mu do očí dívala, tím silnější se začal objevovat vztek. Cítila jsem, jak mi srdce začalo vztekem bušit.

„Ta svině mě paralyzovala!" ozvalo se za mnou a já se vztekle otočila. Věděla jsem, že tohle jsou už čistě Luciho vzpomínky a já jsem teď v jeho kůži a vnímám i jeho myšlení. Nechala jsem se vzpomínkou naprosto pohltit a vcítila se do Luciho kůže.

Nacházela jsem se teď ve dveřích do jednoho z pokojů dřevěné polorozpadlé chatky, což jsem skoro vůbec nevnímala. Co ale bylo důležité, tak byla na gauči napůl ležící sestra Aerwyn, právě se probírající z paralýzy a samotná Aerwyn kousek od ní. Byla to právě Aerwyn, na kterou jsem byla neskutečně naštvaná.

Copak jsem ji neupozorňovala na to, že nás sem Petr vede do pasti? Proč sem kurva musela jít! Vždyť přece věděla, že mají dračí zbraň a můžou ji klidně zabít a stejně si sem nakráčí! Kdy konečně pochopí, že se o ni bojím. Umírala jsem strachy, že se ti něco stane Aerwyn, tak přestaň být sakra tak moc nebojácná. Nejsi přece nesmrtelná!

„Snažila se je zabít," bránila se Aerwyn na osočení od své sestry.

„Tak proč si jí kurva nenechala! Ohrožovali tě na životě! Nezaslouží si nic jinýho než chcípnout!" vyjela jsem na ní. Přesně tak. Kdokoliv, kdo ji ohrožoval, neměl na světě živých co dělat. A co ji to sakra popadlo je ještě zachraňovat?!

„Aha... Moc dobře víš, že jim šlo jen o mou krev! Byli akorát stejně pobláznění, jako je třeba tvůj vlastní druh. Měla bych teda za to v tom případě nechat zabít i tebe?!" křičela na mě zpátky. To mě pobouřilo ještě víc. Vždyť věděla, že já si tohle nevybrala a že nebyl způsob, jak se pouta zbavit!

„Ty moc dobře víš, že se to se mnou nedá srovnávat!" vracela jsem jí to.

„A neříkala jsem ti snad, že mi máš věřit? Že to zvládnu sama! Proč do toho zatraceně musíš hned tahat jí?!" ukázala prstem na svou sestru. Já se zarazila. Vybavilo se mi, jak mě cestou sem přesvědčovala, ať v ní mám důvěru. Věděla jsem, jak moc jí na tom záleželo, ale jak jsem ji tam asi mohla nechat samotnou se zbraní kolem jejího krku? Sama jsem k ní nemohla kvůli tomu andělovi, musela jsem přeci něco udělat, nějak ji zachránit.

Už jsem se nadechla, abych řekla něco na obranu, ale Aerwyn mě nepustila ke slovu.

„I ona je kurva drak. Měla stejnou šanci na úspěch, jako já! A i přes to si jí z nějakýho důvodu věřil víc než mě!... Tak víš co? Když je tak strašně lepší a důvěryhodnější než já, tak si buď kurva s ní a mně dej pokoj!"

Naprosto jsem ztratila řeč. Když byla v ohrožení, reagovala jsem zbrkle a moc do hloubky nad svými činy nepřemýšlela. Ani mě nenapadlo se na to koukat takhle. Ale měla pravdu. I její sestra byla dračice a dost jsem riskovala, když jsem sem poslala zrovna ji, ale i tak to byla nejlepší volba, protože byla neviditelná. Mohla to tu pozabíjet bez toho, aniž by si jí někdo všiml. To Aerwyn udělat nemohla. Navíc, když už bych měla riskovat něčí život, raději bych riskovala ten její sestry, než Aerwyn.

Jen jsem chtěla zajistit, aby se ti nic nestalo Aerwyn... Nebuď za to na mě naštvaná, prosím.

Aerwyn se rozzuřeně vydala přímo ke mně. Já neměla tušení, co bych teď měla říct. Do rukou mi vrazila dračí dýku a zamířila k východu. Nemohla jsem ji takhle nechat odejít.

„Aerwyn!" zakřičela jsem za ní a polapila ji za ruku. Musela jsem ji zastavit.

„Nešahej na mě!" vyštěkla a ruku z mého sevření prudce vyškubla. Na chvíli mě vraždila pohledem, než pokračovala dál ve své cestě.

Přepadla mě neskutečná lítost. Ohlédla jsem se zpátky do místnosti, kde ještě stále na gauči seděla její sestra. Byla to celé má chyba. Aerwyn jen chtěla, abych jí věřila a já tak neučinila. Měla jsem o ní takový strach, že jsem znovu jednala za sebe a za to, co podle mě bylo nejlepší místo toho, abych jí alespoň jednou věřila.

Celou situaci tu zvládla naprosto perfektně. Vyvázla z ní bez škrábnutí a ještě k tomu zastavila svou sestru a zachránila několik životů. Jak tohle vůbec dokázala? Copak sem její sestra nepřišla neviditelná?

„Ona tě paralyzovala?" zeptala jsem se jí trochu nevěřícně. Byla velmi zkušená v boji na rozdíl od Aerwyn a bylo pro mě až neuvěřitelně překvapující, že ji Aerwyn v boji porazila.

Na mou odpověď si odfrkla a zkřížila ruce na hrudi. Stále se mi ale tomu nechtělo věřit.

„Přišla jsi sem neviditelná, jak jsem ti řekl?" zeptala jsem se.

„Samozřejmě že přišla!" odsekla.

„Tak jak se to stalo?" vyzvídala jsem dál. Už jsem na její špatné nálady byla zvyklá, takže jsem jejímu podráždění nevěnovala žádnou pozornost.

„Stála jsem vedle ní a zaútočila na ty psiska. Ona mě popadla za ocas přímo při mém útoku a paralyzovala mě," vysvětlila a nakrknutě odvrátila pohled.

Já si nemohla pomoct, než se usmát. Byla jsem na Aerwyn hrdá. Je jedno, jak dlouho znám svého malého dráčka a čím vším jsme si prošli, ale vždy dokáže přijít s něčím, čím mě naprosto překvapí a odrovná.