Démonův drak ✔️

74. Kapitola

Ani jsem nechtěla přemýšlet nad tím, co Luci teď vlastně zařizoval, ale byla to vhodná chvíle na to, se konečně setkat s přáteli. Posbírala jsem veškerou svojí příčetnost, která mi ještě po tom všem zbyla a vydala se do vedlejší budovy.

Na chvíli jsem zadoufala, že se u Maki už nebude nacházet má sestra, ale okamžitě mě napadlo, že pokud by tam nebyl Luci, tak by tam pravděpodobně nebyla ani ona.

Došla jsem ke dveřím bytu a nervózně se zhluboka nadechla. Byla jsem z toho setkání stále nervózní, ale myšlenka na to, že nejspíš budeme samy, to celé ulehčovala. Nerozhodně jsem se podívala na malý klíček v ruce, ale nakonec jsem se stejně rozhodla raději zaklepat.

Otevřela mi sama Maki a překvapeně na mě pohlédla. Vevnitř jsem nikoho dalšího necítila, tudíž se nezdálo, že by měla návštěvu.

„Ahoj," pozdravila jsem ji nejistě. Konečně se vzpamatovala.

„Aerwyn!" vykřikla a energicky mě objala. Okamžitě ze mě spadlo nějaké napětí. Oddychla jsem si. Maki mě nepřestávala objímat.

„Už se na mě nezlobíš?" zeptala jsem se trochu provinile i přes to, že to vlastně nebyla má chyba. I mně ale chyběla a bála jsem se, že by se to mezi námi už neurovnalo.

Konečně mě pustila a tentokrát udělala psí oči ona.

„Promiň mi, jak jsem se zachovala. Neudělala jsi nic špatně a hrozně mě to mrzí," omluvila se smutně.

„Hrozně ráda tě zase vidím Aerwyn... A pojď dál, ať tu nestojíme na chodbě!" pobídla mě a táhla mě za ruku dovnitř. Zatáhla mě až na gauč v obýváku.

„Nemám ti to za zlé Maki. Spousta lidí se mnou moc dlouho nevydrží."

„Tak to nevím proč. Jak říkám, byla to má chyba a hrozně ráda bych ti to nějak vynahradila... Upozorňovala jsi mě, že by s Akirusem nemuselo být vše v pořádku a ať si dávám pozor a já tě neposlouchala. Měla jsem ti víc věřit," dál se mi omlouvala. Já si ale spíš dělala starosti s tím, jak to vlastně teď zvládá.

„A jak ti je? Jak se ti teď daří?" zeptala jsem se starostlivě. Maki se celá rozzářila.

„Když jsem odjela, abych si to trochu srovnala v hlavě, potkala jsem někoho jiného, kdo mi se vším neskutečně pomohl... Aerwyn, je to ten nejlepší chlap na světě! Je nádhernej a hrozně milej. Je prostě boží!... Jsem ráda, že jsem se s Akirusem rozešla, jinak bych ho nikdy nepotkala," vysvětlila mi nadšeně a radostně přitom jásala. Byla jsem za ní ráda. Přála jsem si, aby měla šťastný život. Na moment mě napadlo, aby se nejednalo o dalšího démona, protože právě oni dokáží tak jednoduše nadchnout lidi, ale tu myšlenku jsem ihned vypustila. V Akirusově případě to bylo kvůli mně, jinak démoni po lidech běžně nejdou.

„Chtěla jsem ho vzít sem, abych ti ho představila, ale nechtěl jet se mnou. Říkal, že má s tímhle městem velmi špatné zkušenosti a že by se sem nerad vracel," omluvila se mi. Tohle mě zaujalo. Mezi námi nelidskými tvory bylo tohle město známé jako město démonů. Znamenalo to snad, že není člověk a proto se chce démonům vyhnout?

„Znamená to, že se budeš stěhovat k němu?" zeptala jsem se. Logicky, pokud její milý nechtěl bydlet tady, nejspíš by chtěla jít bydlet k němu.

Ona smutně přikývla hlavou. Maličko mě zamrzelo, že už se s ní nebudu moct tolik stýkat, ale okamžitě to přebila spokojenost. Tohle město bylo pro lidi nebezpečné a čím dál od něho bude, tím lépe.

„Promiň mi to, Aerwyn."

„Opravdu se mi teď omlouváš za to, že máš šťastný vztah?" zasmála jsem se.

„Jsem ráda, že to tak je. Přeju ti to," ujistila jsem ji s láskyplným úsměvem. Ona ale zesmutněla ještě víc a znovu mě objala. Smutně si povzdechla.

„Budeš mi chybět, Maki," přiznala jsem jí šeptem. Uslyšela jsem, jak popotáhla. I já, přes ten dobrý pocit z jejího bezpečí, v hloubi srdce cítila smutek. Opravdu mi tu bude chybět.

Maki si otřela oči a znovu se odtáhla.

„Budu tě sem jezdit navštěvovat Aerwyn!" řekla rozhodně. Pousmála jsem se nad jejím náhlým rozhodnutím.

„Možná by bylo lepší, kdybych jezdila navštívit já tebe. Jinak toho tvého nikdy nepotkám," navrhla jsem. Ona znovu zazářila a okamžitě přikývla hlavou.

Rozevřela jsem před ní svou ruku, ve které jsem držela klíček k bytu. Podala jsem jí ho. Její smích opět ustal a váhavě si klíček vzala. Pokud se odsud teď přestěhuje, stejně ho už ani jedna nebudeme potřebovat.

„A jak to vlastně máte s Lucim?" zeptala se opatrně a trochu znejistila. Mé myšlenky se okamžitě vrátily k nepříjemnému tématu a bolest hlavy se ozvala znovu.

„... Byla tady taky tvá sestra..." pokračovala. Zdálo se, že chtěla ještě něco dodat, ale rozmyslela si to a uhnula pohledem. Bylo mi hned jasné, že si všimla toho, jak se k Lucimu lísala. Zacloumala se mnou žárlivost, ale snažila jsem se ji udržet na uzdě.

„Tu mi prosím ani nepřipomínej. Viděla jsem ji v životě jen párkrát a z toho skoro pokaždé obmotanou kolem Luciho," postěžovala jsem si naštvaně a zkřížila své ruce na hrudi.

„Promiň Aerwyn. Sama musím přiznat, že se k němu fakt má... Ale zase na druhou stranu to vypadá, že Luci se o ní moc nezajímá. Spíš ji jen toleruje, možná protože to je tvá sestra... Třeba bych ti s ní mohla pomoct," navrhla o něco veseleji. Překvapil mě její návrh, ale já okamžitě nesouhlasně zakroutila hlavou.

„Nepřichází v úvahu. Já si tohle vyřeším sama," odpověděla jsem jí. Sestry jsem se chtěla zbavit jakýmkoliv možným způsobem, ale rozhodně jsem do toho nehodlala riskovat Makiin život. Její bezpečí pro mě bylo daleko důležitější a už bych znovu nedovolila, aby se kvůli mně něco stalo dalšímu člověku. Také jsem neměla nejmenší tušení, čeho byla má sestra schopná a lezení mezi ní a Luciho jsem hodlala riskovat jen já.

Maki mi po mé odpovědi věnovala starostlivý pohled, ale zdálo se, že moje rozhodnutí respektovala. Nepatřila jsem mezi ty ústupné jedince a nejspíš si toho byla vědoma.

„Proč jsi vlastně nepřišla už včera? Byla tu pro tebe párty a všichni jsme na tebe čekali," zeptala se na další otázku.

„Já... Vlastně jsem se tu na chvíli ukázala, ale když jsem viděla mojí sestru vedle Luciho... Neměla jsem chuť o Luciho celý večer bojovat. Promiň," svěřila jsem se a zároveň omluvila. Věděla jsem, že když budu upřímná, tak mě pochopí a podle jejího výrazu jsem měla pravdu. Chápajíc přikývla. Chystala se na to něco říct, ale než to stačila udělal, ozvalo se zaťukání. Lehkým krokem přistoupila ke dveřím a otevřela je.

„My o vlku..." zareagovala, když uviděla svého nového hosta. A vlk doslova za dveřmi.

„Bavily jste se o mně?" zeptal se příjemně překvapený Luci a pohled mu okamžitě sklouzl na mě.