Jediné, co si Aerwyn přála, byl klidný a pohodový život. Vše se zdálo být v pořádku, než se kolem ní začal motat démon. Od té chvíle šlo všechno z kopce a začaly se dít strašlivé věci, které si nedokázala vysvětlit.
Jedná se o romantický fantasy pří...
„A kde ses tu vzala? Další dračí samička by na Zemi už být neměla," vyptávala jsem se dál své sestry, přesně jak bych to udělala, kdybych ji opravdu neznala.
„Na tom nezáleží! I já se na něco ptala a je pěkně nezdvořilé, že já tobě odpovídám a ty se jen dál ptáš bez toho, aby jsi odpovídala i na mé dotazy," vynadala mi. Její frustrace z ní doslova sálala.
Znovu jsem se podívala na svou píšťalku.
„Tohle je dárek, který jsem dostala od svého kamaráda," začala jsem se svým vyprávěním a pozvedla píšťalku, aby bylo jasné, o čem mluvím.
„Řekl mi, že pokud na ní zapískám a budu přitom myslet na někoho, koho mám ráda, tak se do mě ten dotyčný navždy zamiluje," vysvětlila jsem jí se zářivým a nadšeným úsměvem. Má sestra na chvíli ztuhla na místě. Její pohled stále jak přilepený na píšťalce.
„A seš si jistá, že to bude fungovat? Co když tvůj oblíbenec má s někým pouto?" vyzvídala ze mě má sestra. Pokrytec! Hlavně že mě vynadala, že se dál ptám bez odpovídání na její dotazy, ale přitom dělá to samé. Vždy jsem nenáviděla lháře a pokrytce. Měla jsem co dělat, abych jí neukázala svůj znechucený obličej.
„Néé, ten můj určitě nikoho nemá a navíc, tohle je elfská magie. Ta je silnější, než ta naše, takže i kdyby už měl s někým pouto, tak ho to přepíše," navnadila jsem ji. Tímhle vším jsem neskutečně riskovala a potřebovala jsem, aby to bylo co nejrychleji za mnou. Čím déle to trvalo, tím větší byla šance, že by na to má sestra neskočila. Nechtěla jsem si s ní jen hrát. Chtěla jsem to celé ukončit. Zariskovala jsem tedy ještě víc. Byl to poslední nátlak, který jsem na ní vyzkoušela. Mohl ale dopadnout jakkoliv a toho jsem si byla moc dobře vědoma.
„Stejně se jí chystám teď použít, takže to můžeme jednoduše otestovat, co říkáš?" navrhla jsem, nadechla se a znova se pokusila přiložit píšťalku k puse. Kdybych do ní jen maličko dýchla a pískla by, byla bych navždy ze Země pryč.
Bolestivě jsem vydechla, ještě než jsem ji k puse vůbec přiložila. V šoku jsem se podívala na svou hruď, ze které mi teď trčel sestřin ocas.
Píšťalku mi z ruky vytrhla a stejně tak i ocas z mé hrudi. Začala se psychopaticky smát. Naštěstí netrefila srdce, ale schytala to má plíce. Z pusy jsem okamžitě vykašlala hromadu krve, zatímco okolím stále rezonoval její smích.
„HAHAHA Ty jsi k neuvěření! Sestřičko! Doslova jsi mi předala klíč k tomu, jak získat Luciho jen pro sebe a ještě k tomu tak, abych se mohla navždy zbavit i tebe samotné! Nikdy jsem si nemyslela, že bych měla takové štěstí! HAHAHA!" smála se. Já se držela za krvácející díru v mém hrudníku.
„Ale neboj se. Nedala jsem ti smrtelnou ránu. Potřebuju, aby jsi umírala pomalu, abych mezitím mohla použít tvůj úžasný dárek a zmizelo tak tvé pouto s Lucim. Až zmizí, uděláš mi službu tím, že tu chcípneš! HAHAHA... Luciii, tak kdepak jsi. Už jsi jdu pro tebe."
Nadechla se a z plných plic na píšťalku zapískala. Překvapilo mě, jak krásný tón píšťalka vydala. Její zvuk se nesl okolím, až nakonec ustal někde v dálce. Původní zdroj zvuku byl ale pryč, včetně svého uživatele. Okolím se zase neslo ticho, než ho prolomil můj kašel.
Můj plán vyšel! Byla jsem Kylovi vděčná za to, že na mou žádost byl ochotný mě vzít na místo, které hlídala má sestra. Neskutečně jsem tímhle riskovala, protože se v několika různých fázích mého plánu mohlo stát, že sama píšťalku při nátlaku na sestru použiji a teleportuje to mě. Ale vyšlo to celé přesně podle plánu. Tedy až na jednu maličkost. Nepočítala jsem s tím, že by se mě pokusila zabít ještě před tím, než vůbec vyzkouší samotnou píšťalku.
Věděla jsem, že hned po sestře nepotrvá dlouho, než se znovu shledám s Lucim. Kyle říkal, že je kontroluje, takže nebude trvat dlouho než zjistí, že sestra není na svém místě a najde mě. To ovšem bylo součástí mého plánu. Chtěla jsem to celé ukončit jednou provždy.
Nicméně ta rána můj plán zkazila. Nemohla jsem v něm s ní pokračovat. Takhle bych se Lucimu nikdy neubránila a akorát bych skončila zase s vymazanou pamětí. Co jsem ale mohla dělat?
Pokud bych se šla někam ukrýt před Lucim, nejspíš bych zemřela. Pokud ale půjdu do nemocnice, Luci mě tam najde. A tady jsem rozhodně zůstat nemohla.
Zapřemýšlela jsem i nad tím, jak by to asi vypadalo, kdyby mě Luci přeci jen nakonec znovu dostal a vymazal mi zase paměť. Jak by asi tak probíhal další pokus bez toho, aniž by to má sestra kazila? Třeba by to nakonec vyšlo. Třeba jsem už vyřešením sestry vyřešila celou Luciho situaci, ale projeví se to až v budoucnu. Ale i kdybych v budoucím pokusu přijala Luciho pouto a konečně vytvořila své vlastní, přiznal by mi, co mi celé ty roky dělal, nebo by to dál přede mnou tajil?
Než jsem se vůbec rozhodla, jaký bude můj další krok, začala se mi motat hlava. Ztrácela jsem krev rychleji, než jsem si původně myslela. Tohle nebylo dobré. Nemohla jsem se už ani proměnit do své původní formy. Ta potřebuje daleko víc krve, takže proměna by mi okamžitě způsobila ztrátu vědomí.
Nakonec jsem se ze zoufalství rozhodla jít směrem k městu. Stále byla noc, takže jsem viděla, jak v dálce za lesem září. Udělala jsem ale první krok a neudržela jsem se dál na nohou. Svalila jsem se na zem. Tohle nezvládnu.
Můj výhled každou vteřinou potemňoval a má hlava se motala stále víc. Už jsem nebyla dál schopná vnímat okolí.
„Ty... jsi Aerwyn, že?" slyšela jsem z dálky neznámý hlas, než jsem naprosto ztratila vědomí.
Poznámky autora: Mého korektora tato kapitola natolik pobavila, že mi dokonce udělal meme se sestřičkou :D Tady ho máte, na zasmátí.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
