Démonův drak ✔️

46. Kapitola

„Pojďme domu Aerwyn. Těm dvěma napíšu zprávu," navrhl se soucitem. Já přikývla.

„Jen ještě udělám menší zastávku," řekl a začal mě vést pryč. Udělalo mi radost, když jsem si všimla, že tentokrát odhazoval stranou veškeré šmátravé ruce. Zašel až k dodávce s pitím a vzal pro nás dva panáky. Pro každého jeden. On měl ale tentokrát ten s růžovou tekutinou. Nechystal se to ale hned vypít.

„Pořádně se mě chytni," řekl mi, zatím co držel v každé ruce jednoho panáka. Já kolem něho omotala svou hlavu. Chytnout se ho svými dračími pařáty by nebyl asi úplně nejlepší nápad. Všichni kolem začali opět mizet a nahradila je stěna mého pokoje. Tedy toho v bytu u Maki. Já ztuhla na místě. Nechtěla jsem nic rozbít a mé tělo místnost naprosto zaplňovalo. Proměnila jsem se už zpátky do lidské podoby a oddychla jsem si, když jsem neuslyšela žádný tříštivý zvuk. Luci odložil panáky na noční stolek a také se proměnil. Já na sebe vzala nějaké oblečení, co jsem měla zrovna po ruce. Lucimu jsem nabídla volnější tepláky. Když si je oblékl, vzal do ruky mobil, který byl zachráněn společně s trikem a napsal jeho sourozencům.

Nejistě se na mě podíval.

„Aerwyn... Já... Rád bych se tě na něco zeptal. Ale nemusíš mi odpovídat, pokud se na to necítíš," řekl mi s lítostí v hlase. Nechtělo se mi to moc líbit, ale neměla jsem nic proti. Alespoň dokud neuslyším samotný dotaz.

„Víš, že jsem byl v tom tvém snu, kde si byla zavřená v kobce... To bylo ze tvého života?" zeptal se. Nasucho jsem si polkla a mlčky přikývla. Neodvážila jsem se na něho teď podívat. Posadila jsem se na postel a zírala do země. Luci si přisedl a sledoval mě. Všimla jsem si, jak se nadechl a chtěl něco říct, ale rozmyslel si to.

„Byl to čaroděj... Musel najít mé vejce ještě, než jsem se vylíhla," začala jsem s vyprávěním. Věděla jsem, že chtěl znát tuhle část mého života.

„Vylíhla jsem se už do té kobky. Držel mě pouze tam a snažil se mě ovládnout. Mnoho let jsem si myslela, že neexistuje nic jiného než ta kobka a místnost, kam odcházel čaroděj. Vůbec jsem netušila, že je tam venku celý svět. Ale i tak jsem se ve svých 18 letech pokusila o útěk. Nechtěla jsem se mu poddat. Nevěřila jsem mu. Útěk se mi ale nepovedl a on mě chytil... Nechtěl už riskovat, že bych se o útěk pokusila znovu a tak ze mě začal vysávat magii. Nechával mi jen tolik, kolik jsem nezbytně potřebovala k životu. To mě drželo spoutanou na místě po mnoho dalších let. Až ve svých 45 letech mě našel jeden elf a vysvobodil mě... Pamatuju si, jak jsem byla překvapená tím, jak svět ve skutečnosti vypadá. Byla to nádhera. Nevěděla jsem o světě vůbec nic. Neměla jsem dokonce ani jméno. To až ten elf mě pojmenoval. Proto mám elfí jméno," řekla jsem s úsměvem, když jsem vzpomínala na mé pojmenování.

„Taky jsem zjistila, že mí rodiče byli stále naživu a že věděli, že se se mnou něco stalo, ale nikdy s tim nic neudělali. Proto je nemusim," vysvětlila jsem Lucimu. Ten na mě zděšeně koukal.

„Já... Tohle jsem vůbec netušil," řekl omluvně.

„Je ještě naživu?" zeptal se. Předpokládala jsem, že myslí čaroděje.

„Nevím a nechci to vědět. Pokud je, nemyslím si, že by zůstal na Zemi," odpověděla jsem. Stále jsem na něho ještě nepohlédla.

„Aerwyn. Nedovolil bych, aby ti znovu ublížil. Nedovolím nikomu, aby ti ublížil," řekl mi jistě a silně mi sevřel ruku.

„Víš, že jsi se mnou v bezpečí, žejo?" zeptal se a věnoval mi polibek do vlasů. Byla to právě jeho jistota, která mě přesvědčovala o tom, že nekecá, že když budu s ním, bude všechno v pořádku. Zavřela jsem oči a užívala si jeho polibek, jeho péči o mě. Bylo to poprvé v životě, co jsem měla pocit, že je mi někdo tak moc oddaný a myslí to naprosto vážně. Doufala jsem, že se to nikdy nezmění.

„Chtěla bych mít tvojí jistotu Luci."

„Máš mě celého i s mojí jistotou," řekl mi do vlasů a lehce se pomazlil s mojí hlavou. Cítila jsem, jak se usmívá.

„Patřím jen tobě Aerwyn," ujistil mě polohlasem.

Natáhl se pro dva panáky a jeden mi podal. Měla jsem stejný, jako dřív. Nebyla jsem si ale jistá, jak moc chci, aby si Luci dal toho růžového. Věděla jsem, jak to skončí.

„Na nás?" nastavil panáka na přípitek.

„Na nás," odpověděla jsem při přiťuknutí a oba jsme do sebe panáky vyklopili. Tělem se mi rozprostřela známá a příjemná hřejivá vlna. Vrátilo se i lehké pohupování okolního prostředí. Cítila jsem se najednou tak dobře. Nedalo mi to, než se nad mým stavem začít usmívat.

„Možná bych ti konečně měla ošetřit ty rány," navrhla jsem Lucimu. Ten se z mého nápadu naprosto rozzářil.

„Skvělý nápad," řekl vesele a přesunul se doprostřed postele. Já ho následovala. Přisunula jsem se k jeho ruce a vzala jsem to od nejstarších ran.

Začala jsem ránu prozkoumávat. Byla to řada děr po mých zubech. Každá z nich krásně viditelná. Celou řádku jsem mu olíznula a ranky se začaly zacelovat. Stejně tak jsem to udělala i na protější straně ruky.

Přesunula jsem se k jeho zádům. Rány tam se s těmi na ruce nedaly ani zdaleka srovnávat. Byly to ošklivé a hluboké rány. Doslova měl rozpárané záda dvěma čárami. Lehce jsem se rány dotkla prstem. Luci sykl bolestí. Muselo to bolet jako čert a přesto to až do teď nedal znát. Obdivovala jsem, jak byl schopný potlačovat bolest. Jak jsem sama na bolest zvyklá nebyla, tak jsem nedokázala pochopit, jak by se to někomu dařilo tak potlačit.

Na nic dalšího jsem nečekala a pustila se do léčení. Nebylo to jednoduché s malým lidským jazykem, ale zvládla jsem to. Cítila jsem, jak to Luciho ze začátku bolelo, ale do pár minut bylo téměř po ranách a bolestivé sykání vystřídalo vzrušené vzdychání. V kombinaci s jeho drinkem to pro něho muselo být velmi příjemné.

Jak jsem byla hotova se zády, zbývalo už jen jedno zraněné místo. Jeho podbřišek. Luci si to moc dobře uvědomoval. Poznala jsem to podle jeho úsměvu. Lehl si na záda a nedočkavě mě sledoval. Pobavilo mě jeho nekonečné nadšení, jak se k něčemu schylovalo. Také si nešlo nevšimnout stanu v oblasti jeho rozkroku.

Přelezla jsem si nad něj a začala zkoumat malinkou, ale hlubokou ranku na jeho podbřišku. Pousmála jsem se nad myšlenkou, že kdyby na něj býval jed působil, tak bych vyhrála. Byla to škoda. Všem těm démonům by to trochu polechtalo ego.

-------------------------------- 18+ --------------------------------

Rty jsem se přisála k ráně a nechala ji zmizet. Uslyšela jsem Luciho slastné zasténání. Všimla jsem si jeho upřeného pohledu plného chtíče. Když byla rána zcela pryč, věnovala jsem mu další pusu jen o kousíček níž. A pak další ještě níž. Stáhla jsem mu tepláky, aby nepřekážely v cestě a pokračovala jsem s pusinkovou cestičkou dál, až dokud jsem se nedostala k jeho nářadíčku. Přisála jsem se ke špičce. Luci se vzrušením protnul a znovu zasténal. Chvíli jsem si s ním jen pohrávala a dráždila ho. Až pak jsem si s ním začala pořádně hrát a přidala i ruce. Líbilo se mi, jak si mě dokázal naplno užít. Brzy už nechal oči zavřené a místností se akorát dokola ozývaly jeho vzdychy a sténání. Já nepřestávala. Byl tak tvrdý, že mě překvapovalo, jak dlouho se držel. Křečovitě v rukou svíral povlečení, až dokud se zatnutím celého těla nevyvrcholil. Mou pusu v několika proudech zaplnilo jeho semeno. Vše jsem spolykala a řádně očistila i jeho chloubu. Luci teď ležel naprosto vyřízený.

Když jsem si lehla vedle, okamžitě se ke mně přesunul a láskyplně a spokojeně mě objal.

„Děkuji Aerwyn," pošeptal a věnoval mi pusu na tvář. Těšilo mě, že se mnou byl tak spokojený. Přehodila jsem přes nás peřinu a oba jsme se zanedlouho po tom vydali do říše snů.

Poznámky autora: Tak už jsme měli dost klidných chvilek a odpočinku. Teď už je načase, aby se zase začalo něco dít, co myslíte?

Taky vám všem děkuji za krásných 3000 přečtení! <3