Démonův drak ✔️

41. Kapitola

V dálce jsem si všimla, že Luci a démon mluví s provozovatelem arény. Nejprve se nezdál být vůbec nadšený, ale po pár dalších vteřinách se mu naprosto rozsvítily oči. Nejspíš zjistil důvod duelu. Chopil se mikrofonu. Trpělivě počkal, až dva stávající tvorové dobojují a začal promlouvat k davu. Řekl, že plán se mění a že je na řadě duel o dračici. Při těchto slovech mou projela nervozita. Nepochybovala jsem o tom, že to Luci vyhraje, ale i tak se mi to nechtělo líbit. Luci a démon sestoupili do arény a boj začal.

Já neviděla vůbec nic. Stála jsem příliš daleko a ve výhledu mi zabraňovala další hromada tvorů, stojící mezi mnou a arénou. Mohla jsem jen slyšet nadšené výkřiky a povzbuzování ostatních. Snažila jsem se prodrat do středu, ale čím blíže jsem byla k aréně, tím hustší dav tam byl. Nakonec jsem skončila kousek před okrajem. Hrubě jsem zavrčela na démona a upíra, stojící přede mnou a ti mi leknutím uvolnili cestu. Konečně jsem do arény měla výhled. Pozdě. Démon ležel na zemi a Luci se pyšnil nad ním.

„Já chci taky duel!" ozval se jiný démon, přímo z davu. Ostatní se toho chytli a začali řvát to samé. Ať to byli démoni, či jiné rasy, všichni teď chtěli proti Lucimu duel. Projela mnou již druhá vlna nervozity. Takhle to může pokračovat donekonečna a Luci se dřív nebo později stejně unaví.

Provozovatel vybral jednoho z davu a ten se postavil před Luciho. Začal druhý souboj. Byl to vlkodlak ve své pravé podobě. Luci byl stále ve své lidské. I tak neměl s vlkodlakem nejmenší problémy. Mršně se vyhýbal všem útokům a rozjařený vlkodlak neměl nejmenší šanci. Možná, že kdyby se víc soustředil, vedl by si o něco lépe.

Vlkodlaka nahradil démon, démona pak upír a konec Luciho soubojů byl v nedohlednu. Pomalu ze mě začal vyprchávat alkohol a začala jsem se nudit. Krom toho každý, kdo se nacházel kolem mě, měl tendenci do mě vrážet a otírat se o mě. Někteří z nich sledovali víc mě, jak samotné souboje.

Když byl vyzvaný nový bojovník, měla jsem toho už dost a otočila jsem se, abych se mohla dát na odchod. Ocitla jsem se tváří v tvář dračímu alfa samci. Pohled mi z jeho obličeje skouzl i ke zbytku těla. Z nějakého důvodu měl na sobě jen černé kraťasy a vůbec nic jiného. Samozřejmě mi to nijak nevadilo, protože v nich byl sexy. Okamžitě jsem se otočila zpátky do arény, abych se zbavila svých myšlenek. Luci by zase vyšiloval kvůli feromonům. Za zády se o mě někdo opřel. Tentokrát jsem ale přesně věděla, kdo.

„Ale, copak to cítím dráče? Že by jsi přemýšlela nade mnou?" zeptal se svůdně jen centimetr od mého ucha. Mé tělo zareagovalo na jeho vlastní feromony. Nevěděla jsem, co v téhle situaci udělat, aby se na mě Luci zase nenaštval.

„Víš co jsem řekla na jednání... Myslela jsem to vážně," upozornila jsem ho hned po tom, co jsem k němu otočila hlavu, aby mě mohl slyšet. On se hravě pousmál.

„A copak ti dělám? Nebo se s tebou mám zakázáno i bavit?" zeptal se. Věděla jsem, že se ho jen tak nezbavím. Zkřížila jsem ruce a věnovala mu lhostejný pohled.

„Nebudu tě do ničeho nutit dráče, jen chci, abys věděla, že ten démon tě ani zdaleka nedokáže uspokojit tak, jako bych to dokázal já, jakožto dračí alfa samec. Nikoho lepšího už nenajdeš," řekl mi lákavě, snažíce se vyvolat zpátky všechny ty myšlenky, který jsem teď zadržovala. Otočila jsem hlavu zpátky do arény a zamrazilo mě. Luci stál nehybně v aréně a koukal přímo na nás. Ten odpor jsem z něho cítila i bez toho, abych s ním musela mít pouto. Když jsem se zahleděla i já na něj, zjistila jsem, že nesleduje mě, ale alfu. Vraždil ho pohledem.

„Tsk," slyšela jsem od alfy otráveným tónem.

„Myslím, že je čas, abych tě na duel vyzval já... Tady o naše malé dráče," zahřměl hlas alfy. S úšklebkem směřujícím k Lucimu prošel kolem mě a vešel do prostorné arény. Ze všech stran se ozval jásot. Mně se sevřely vnitřnosti. Démon proti drakovi neměl šanci. Démoni nemohli draka zranit. Tady z toho může vyjít jen jediný vítěz.

V tu chvíli jsem doufala, že alfa dostojí svého slova a opravdu mě nebude k sexu ani k ničemu jinému nutit po tom, co vyhraje. Všimla jsem si i dalších draků kolem arény, kteří zabírali velkou část publika. Netrpělivě jsem čekala, až souboj začne. To, co se ale stalo, mě naprosto šokovalo. Alfa jednou rukou povolil pásek a za šíleného jásotu hlavně ženských divaček sundal své kraťasy. A když jsem si před tím myslela, že neměl nic než jen kraťasy, tak jsem realitě byla daleko blíž, než jsem si původně myslela. Neměl pod nimi naprosto nic. Čelil teď Lucimu zcela nahý. Já mohla obdivovat pouze jeho pozadí. Luci vystřelil pohledem ke mně. Ihned jsem se snažila setřást svůj prvotní šok a pozvedla jsem ruce, kde jsem držela palce na jeho povzbuzení. Snažila jsem se tím situaci alespoň trochu zachránit důvěrou v něho.

Když měl alfa pocit, že diváci už mají dost jeho lidské nahoty, přeměnil se do své dračí podoby. To byl můj druhý šok. Všichni okolní tvorové začali v úžasu ustupovat, aby tím zvětšili i samotnou arénu. Alfa byl minimálně 2x větší než já. Samozřejmě to bylo i tím, že já byla maličký drak, ale jeho ohromné tělo nemělo ani na ty draky, co jsem viděla po příchodu na párty. Celé jeho tělo lemovaly všudypřítomné svaly. Od hlavy po jeho hřbetu až k ocasu měl hromadu dobře vypadajících ostnů. Součástí jeho hlavy byla mohutná čelist plná ostrých dlouhých zubů, které ani rty nedokázaly skrýt. Jeho kůže měla temnou barvu a v odlescích světla se třpytila krásně tmavě modrá. Nebýt noci, nejspíš by takovou barvu měl po celém těle.

Alfa byl nyní připraven a souboj mohl začít. Luci však zůstal ve své lidské podobě a dokonce zavřel oči a neotvíral je. Zajímalo mě proč. Že by to už rovnou vzdal a nehodlal se ani snažit?

Alfa zaútočil nečekaně a hbitě. K útoku si dopomohl mohutným máchnutím křídel, aby u své oběti byl co nejrychleji. Ozvalo se klapnutí zubů a já vyděšeně čekala, až alespoň trochu usedne rozvířený písek, aby odhalil, jestli to Luci vůbec přežil. Stál těsně vedle alfovi čelisti. Alfa překvapeně zvedl hlavu a zaútočil znovu. Luci udělal ladně krok do strany a alfa znovu minul. Tentokrát si od něho Luci vysloužil podrážděné dračí zavrčení. Alfa se do toho pustil znovu a rychleji po sobě. Každý další Luciho úhyb ho dováděl k nepříčetnosti. Nezdálo se, že se Luci vůbec snažil, měl zavřené oči a jen se uhýbal. Připadalo mi to jako tanec. Alfa naprosto ztratil nervy a přestal se ovládat. Útočil pouze tlamou a předními tlapami. Jeho ocas divoce a nebezpečně lítal za ním. Netrvalo dlouho a mohla jsem slyšet jeho hluboké oddechy.

Když to nejméně čekal, Luci se napřáhl a zasadil mu takovou ránu, až celá jeho silná hlava odlítla na druhou stranu arény. Ztratil rovnováhu a dopadl na zem. Davu uniklo užaslé vzdychnutí a já byla naprosto ohromena. Netušila jsem, kde se v něm ta síla vzala. Díky tmě jsem si ale všimla rudé zářící barvy, vycházející z Luciho očí. Už je měl otevřené. Přesně takhle se to dělo, když používal magii. Musel ji používat i v tuhle chvíli. Tak proto měl takovou sílu.

Luci zamířil přímo k překvapenému alfovi. Na prstech si nechal vyrůst své démoní drápy. Nechápala jsem, proč to udělal. Nemohl přece drakovi-

Mé myšlenky přerušil šok z krvavé rány, kterou alfovi Luci způsobil po cestě k němu. Zaryl mu drápy přímo do stehna. Alfa bolestí zavyl. Zděšeně se rychle postavil a ustoupil, aby Luci nemohl napáchat více škod. Já zůstala civět na to, co se právě dělo. Naprosto jsem nechápala. Luci se nezastavoval a dál mířil k alfově tlamě. Alfa zmateně couval dál, nejistý si tím, co má dál udělat. Ze zoufalství nechal rozpálit svou hruď a připravil se na svůj dračí dech. Znervózněla jsem. Snad to nechtěl použít tady, vždyť by tím mohl někoho zabít.

Oheň se mu dostal do tlamy, kterou otevřel, aby mohl volně proudit ven. Než to ale oheň stihl, dostal další pěstí ze spodku hlavy. To mu srazilo čelisti k sobě a oheň už neměl jak uniknout. Vyděsil se a ohně se omylem nadechl. Kašlem z něho vyšel černý dým a omdlel. Vítězem se stal Luci.

Dav naprosto zešílel. Takhle hlasitý za celou dobu nebyl. Luci jim dal opravdu dobré představení. Překvapená nejvíc ze všech z jeho výhry jsem se ale cítila já. Luci na mě spokojeně pohlédl.