Démonův drak ✔️

64. Kapitola

Celou cestu až ke dveřím Luciho bytu se ve mně zase začínal hromadit vztek. Způsobovalo to už jen pouhé pomyšlení na to, že mou sestru za pár minut uvidím. Luci neváhal a rovnou vlezl dovnitř. Já ho následovala.

Uslyšela jsem dusot a ze dveří jednoho z pokojů vyskočila moje sestra. Nejprve byla neskutečně nadšená, ale to se velmi rychle změnilo, když spatřila mě. Její energie byla v rázu ta tam. Já jí pochopitelně okamžitě věnovala svůj nejvražednější pohled.

„Aha... takže se to povedlo?" zeptala se Luciho snažíc se skrýt vztek v hlase. Nebyla jsem si jistá, jestli sám Luci to zaregistroval, ale já rozhodně ano.

„Přesně tak! Dokonce ještě líp, než jsem si přál. Budu odteď bydlet s Aerwyn u ní," odpověděl jí Luci nadšeně a hrdě. Na kratičkou chviličku jsem uviděla šok a zděšení v jejích očích, ale ihned to zamaskovala. Místo toho nasadila falešný úsměv.

„Ale to je naprosto skvělé!" řekla a rozeběhla se k Lucimu s rozpřáhnutýma rukama, aby ho mohla obejmout. Já okamžitě zareagovala a stoupla jsem si před Luciho, aby se na něho nedostala. Upřela jsem na ní pohled jasně říkajíc, aby nic takového ani nezkoušela. Zastavila se přede mnou, ale můj pohled ignorovala.

„Luci, chci ti popřát!" řekla smutně, jak kdyby jí někdo bral hračku.

„To už jsi udělala tim, co jsi řekla! Luci neni idiot, aby to z toho nepochopil," upozornila jsem jí skrz zaťaté zuby.

„Luci!" dál mě ignorovala a dožadovala se svého objetí. Já, otočená k Lucimu zády, netrpělivě čekala, jak na to Luci zareaguje. Doufala jsem, že si to sakra promyslí a nebude na její straně.

„Aerwyn má pravdu. Chápu to," řekl jí sladce. Ona konečně přesunula svůj pohled na mě. Jen na moment, ale její nenávist vůči mně jsem mohla cítit, jak kdyby jí do mě přímo zabodávala.

„Pomůžu ti se sbalit, Luci," řekla jsem mu, aniž bych svůj pohled sundala z mé sestry.

„To je od tebe milé. Děkuju," poděkoval. Zezadu mě objal a zabořil svou hlavu do mých vlasů, aby mi mohl dát pusinku. Má sestra s neuvěřením situaci sledovala. To je ono! Jen ať to vidí! Ať ví, o koho tady má Luci opravdu zájem. Dělalo mi to tak dobře.

Luci se nakonec vydal do svého pokoje a já ho následovala. Vždy jsem ale stála v takové pozici, abych byla mezi ním a mou sestrou. Jak jsme přišli do pokoje, hned jsem za námi zavřela, aby se tam nezačala motat taky. Luci mě pobaveně sledoval. Já mu chtěla ukázat, že jsem mu vděčná za to, že stál na mé straně a chtěla jsem mu to dát jasně najevo. Přešla jsem proto k němu a láskyplně ho objala. Nechtěla jsem si to přiznat, ale možná to bylo i proto, že mi ta hodina v posteli úplně nestačila. Luci byl mou náhlou náklonností překvapený, ale velmi rychle se vzpamatoval a pevně si mě přitiskl k tělu. Spokojeně zamručel.

„Tohle si nechám líbit," řekl nadšeně.

„To je za to, že ses mě zastal," vysvětlila jsem mu vábně. Doufala jsem, že si na to v příští podobné situaci vzpomene a už jen kvůli tomu bude stát znovu na mé straně.

Po chvilce jsem ho pustila a popohnala k práci. Chtěla jsem, aby s balením byl co nejdříve hotov a mohli jsme tam odtud vypadnout.

Velmi rychle jsme našli skvělé tempo, kdy mi podával své věci a já je skládala do kufru a beden. Brzy jsme byli hotoví. Nejspíš to bylo i tím, že to nebylo potřeba nějak hrotit, protože přeci jen jsem bydlela hned ve vedlejší budově a vždy si mohl pro cokoliv zajít.

Skončili jsme se třemi krabicemi a kufrem. Nebyl důvod na nic dalšího čekat a tak jsem rovnou popadla dvě krabice. Mohla jsem na Lucim vidět, jak moc je se stěhováním nedočkavý i on sám. Vzal zbytek a vydali jsme se zpátky ke mně domu.

Hned za dveřmi od pokoje už čekala má sestra. Bylo mi jasný, že by si nenechala ujít jakoukoliv příležitost skočit po Lucim. Naštěstí jsme měli oba plné ruce a tak má sestra váhala. I tak jsem se pro jistotu opět držela mezi nimi. Nemohla jsem si odpustit škodolibý úsměv, když za námi Luci zavíral dveře od bytu.

Přesně jak jsme plánovali, jsme vše přesunuli ke mně. Udělala jsem mu místo v jedné ze skříní, kam si mohl dát své vlastní věci.

„Aerwyn... Dej mi teď tak půl hodinky a přijď k Maki," požádal mě, když byl na odchodu hned po tom, co byl hotov s vyskládáním svých věcí. Samozřejmě, že se mi to nechtělo líbit, protože se zase potká s mojí sestrou a tentokrát u toho nebudu, abych čemukoliv zabránila. Do mysli se mi vkradl obrázek toho, jak mu skáče kolem krku, přesně tak jak to chtěla udělat už předtím. Štvalo mě to!

„Oh a abych nezapomněl..." řekl a zašmátral v kapse.

„Tohle si vezmi zpátky. Jsem si jistý, že by Maki chtěla, aby si ho měla," řekl mi, zatím co mi podával můj starý klíč k jejímu bytu. Zaváhala jsem. Už jsem tam nebydlela, neměla bych si ten klíč brát.

„Pokud ho nechceš, pak by si ho měla vrátit přímo jí," navrhl Luci a stále držel klíček přede mnou. V tomhle měl pravdu. Dřív jsem se s ní nemohla pořádně rozloučit a ani jí vrátit klíč osobně. Neochotně jsem si ho tedy vzala.

„Pro ní jsi ještě stále spolubydlící, takže nemusíš klepat... A nezapomeň, za půl hodiny tě tam budu čekat," řekl mi, když za sebou zavíral dveře.

Bylo to poprvé, co jsem po probuzení byla sama. Měla jsem teď nad čím přemýšlet. Pohodlně jsem se usadila v křesle a nechala myšlenky volně proudit mou hlavou. Co mě trápilo asi nejvíc bylo, jestli jsem udělala správně, že jsem si k sobě nechala Luciho nastěhovat. Neudělala jsem to z žádného jiného důvodu než ze žárlivosti. Nemohla jsem vystát myšlenku toho, že Luci tráví noci hned vedle jiné dračice. A ještě k tomu takové, co se na něho stále lepí. Nebýt toho, jen tak bych Lucimu nedovolila se ke mně nastěhovat a už vůbec ne tak rychle. Co když to takhle plánoval? Co když ji právě proto ze začátku nechal, aby se k němu tak tiskla. A já tím pádem udělala přesně to, co chtěl. 

Teď, když jsem měla klid na přemýšlení, tak jsem z toho neměla vůbec dobrý pocit. Cítila jsem se podvedená. Sám říkal, že se domluvili, že tu sestra zůstane, dokud spolu s Lucim nebudeme mít pouto. Dávalo by smysl, že je tohle celé jen jejich plán a mají to sehrané. Na Luciho by mi něco takového naprosto sedlo.

Nebyla jsem si jistá, jestli to bylo tou žárlivostí, nebo úmyslem mé sestry a Luciho, ale od té doby, co se objevila, začalo být všechno naprosto mimo mojí kontrolu. Neměla jsem v ničem žádnou jistotu a netušila jsem, komu můžu věřit. Pro svoje vlastní dobro jsem nutně potřebovala získat zpátky půdu pod nohama. Nejlépe by to šlo zbavením se té zatracené žárlivosti a té jsem se mohla zbavit, kdybych se zbavila mé sestry.

Trochu se mi po té půl hodině ulevilo. Ujasnila jsem si pár věcí a měla jsem jasný cíl, na který jsem se zaměřila.