Démonův drak ✔️

24. Kapitola

Uslyšela jsem zašustění látky. Otočila jsem se. Vchod do stanu byl nyní zavřený a před ním stála něčí silueta. Do nosu mě udeřil silný a dominantní pach alfa samce. Před tím jeho přítomnost musela krýt ta vůně. Snažila jsem se zachovat klid a hned nepanikařit.

„Čekal jsem tu na tebe. Koukám, že jsi našla svůj dárek," řekl klidným a sladkým hlasem. Vyšel ze stínu a přešel až ke mně. Jemně mě pohladil po tváři.

„Rád tě konečně poznávám, dráče," řekl melodicky a spokojeně se usmál. Byla jsem v šoku. Né z toho, jak jsem se tu nechala nachytat, ale z toho, jaký byl. Čekala jsem něco naprosto jiného. Alfa samec, obávaný a zlý tyran. Představovala jsem si nějakého přerostlého a nakrknutého draka. Přesto drak, který nyní stál přede mnou byl velmi sympatický a zdál se být milý. Samozřejmě to byla pouze jeho lidská podoba, ale i ta se odvíjela od jeho reálného těla. Byl jen o něco vyšší, než ostatní tvorové tady, ale i přes jeho všudypřítomné svaly byl hubený. A proč se proboha zdál být tak mladý! Vždyť žil doslova milióny let! Ještě zažil samotné dinosaury.

„Zdáš se být překvapená," řekl mi trochu pobaveně.

„Jen... jsem si tě nepředstavovala takhle," přiznala jsem mu. Jeho úsměv se ještě více rozšířil. Nespouštěl mě z očí. Neustále si mě prohlížel.

„A jakpak sis mě představovala," zeptal se zvědavě a začal mě obcházet, aby mě mohl obdivovat ze všech stran. Můj nos pohltily jeho feromony. Bylo mi jasné, nad čím přemýšlel při prozkoumávání mého těla a to jeho mi to chtělo dát jasně najevo. Nikdy jsem s žádným dračím samcem čas netrávila a jak tyhle věci fungují, jsem znala jen z doslechu. To, jak samci vypouští feromony, co vábí samičky, aby se mohli spářit. To, jak feromony samičky stimulují a připraví. Teď jsem to všechno zažívala na vlastní kůži. Cítila jsem, jak se mé tělo připravuje na cokoliv, co by mohlo přijít.

„Říká se o tobě, že jsi tyran. Na to se mi zdáš až moc... milý?" nebyla jsem si jistá, jaké slova bych na to měla použít. Slyšela jsem, jak si za mými zády uchechtl.

„Oni jen přehání, dráče. Naše rasa už jednou málem vymřela. Chopil jsem se vlády, abych tomu zabránil a bylo potřeba přísně dodržovat stanovené pravidla. A znáš naší tvrdohlavou povahu. Musel jsem být přísný, ale pouze z nutnosti," vysvětlil mi. Bylo zajímavé tyhle věci slyšet. Chtěla jsem toho o naší historii vědět ještě mnohem víc.

Ucítila jsem jeho ruce na mém pase. Postavil se těsně za mě. Mohla jsem cítit celé jeho tělo. Rukama sjel na mé boky. Jemně si mě přitiskl ke svému rozkroku a pevně mě držel na místě. Hlavou se začal lísat k té mé. Cítila jsem, jak mi krev proudí, kam nemá. Byla jsem už naprosto vlhká. Z mě nepochopitelného důvodu jsem měla nesnesitelnou chuť ho vidět v jeho pravé podobě.

„Teď se ale už nemusím starat o celou dračí populaci. Pouze o jedno dráče... Je potřeba zase dostat draky na nohy," pošeptal mi přímo do ucha, než se o něho smyslně otřel.

„Draci ale nevymřeli. Vzdali se Země a odešli do jiného světa. Pokud by jsi měl zájem, jsem si jistá, že by tě tam elfové taky vzali," protestovala jsem. Ucítila jsem, jak se zarazil. Já toho využila, posbírala jsem zbytky své kontroly a vymanila se mu ze sevření.

„Země patří nám drakům. Proč bysme měli utíkat z vlastního domova?" zeptal se vyveden z míry.

„Nemůžeme tu být ani v naší pravé podobě... Když draci odcházeli, souhlasila jsem s tím, že na Zemi zůstanu, abych tu dožila a né, abych tu rozšiřovala dračí populaci. Pokud to ty tak chceš, budeš si na to muset najít někoho jiného," řekla jsem mu tvrdohlavě a zamířila k východu. Slyšela jsem, jak se zasmál.