Démonův drak ✔️

66. Kapitola

„Nebojím se tě," dala jsem mu ihned najevo. On se pobaveně zasmál.

„Samozřejmě že ne. Jsi drak a draci nemají jen tak z něčeho strach. A ty Aerwyn, ty jsi ten nejtypičtější drak, jakýho jsem kdy potkal. Měli by podle tebe napsat knížku," řekl mi Akirus. Nevěděla jsem, jestli to myslel jako urážku, ale přeci jen měl pravdu v tom, že se draci moc věcí nebojí. Jen nemají rádi přílišnou společnost. Proto bylo tak moc zvláštní, jak se má sestra uchytila mezi mými přáteli.

Pořádně jsem se napila, než jsem pokračovala dál.

„Myslela jsem si, že tam s nima nejsi kvůli Maki," svěřila jsem se mu.

„S tou jsme si to vyříkali. Přenesla se přes to a má teď už někoho jiného," odpověděl mi a dál se věnoval svému pití. Tohle jsem netušila. Samozřejmě bych se to pravděpodobně dozvěděla hned, jak bych se s ní dala do řeči. Bylo trochu zvláštní, se to místo toho dozvědět právě od Akiruse. Vlezla mi ale na mysl ještě jedna otázka, kterou by mi teď už mohl zodpovědět.

„Proč ses s ní dal dohromady?" zeptala jsem se trochu nejistě. Netušila jsem, jak na tohle zareaguje. Všimla jsem si, jak se jeho koutky rtů zkřivily do zlomyslného úsměvu.

„Seš si jistá, že zrovna tohle chceš vědět?" zeptal se mě varovně s tajemným a nebezpečným nádechem. Jak kdyby šlo o nějakou super tajnou a riskantní informaci. Já se zatajeným dechem přikývla. Chvíli si mě měřil pohledem, než se rozhodl se mi svěřit.

„Protože jsem z ní cítil tebe," řekl nakonec. Myslím, že jsem překvapením nechala pootevřená ústa. Takže to bylo kvůli mně! Nedokázala jsem ze sebe dostat ani slovo a tak Akirus pokračoval.

„Jak jsem už říkal, respektuju to, že patříš mému bratrovi. To ale neznamená, že nemám choutky. A díky Maki, která tě tak ráda objímala, až z toho celá tebou načichla, tak bylo daleko jednodušší si při sexu představovat tebe," řekl zasněně. Já byla naprosto znechucená. Odvrátila jsem od něho okamžitě zrak a kopla do sebe další dávku alkoholu. Nebyla jsem na něho naštvaná, jen jsem byla v šoku. Věděla jsem, jak to démoni s draky mají. Nebyla to úplně jeho chyba. A taky jsem byla ráda, že ke mně byl upřímný. Ale jak jsem sakra na něco takového asi měla reagovat!

„Závidím mu... Mému bratrovi," ozvalo se ještě z mé strany.

„A ty to samé necítíš k mé sestře?"

Bylo mi divné, že by měl takovou náklonnost jen ke mně.

„Ne. Když nechceme, tak to dokážeme potlačit. Zvlášť, když tu osobu nenávidíme," odpověděl mi už zlostně. Nejspíš se mu nelíbilo se o ní stále bavit.

„Bylo by super, kdyby prostě zmizela, co?" zeptala jsem se ho a velmi pečlivě sledovala jeho reakci. Mohla jsem tady získat spojence pro svůj plán, ale musela jsem být opatrná. Nechtěla jsem, aby s tím třeba hned letěl za Lucim.

Akirus zpozorněl a se zájmem se ke mně otočil.

„Udělal bych téměř cokoliv, aby to tak bylo," odpověděl mi. Teď už i on pozorně sledoval mě. Já se na něho spiklenecky usmála.

Zdálo se, že se Akirus chytl. Podezíravě se podíval směrem k obsluhující sukubě. Nakonec vstal a vzal naše pití.

„Pojďme se přesunout na pohodlnější místo," navrhl a zamířil na sedačky blízko k aktivním reproduktorům. Byl to dobrý nápad, hudba hrála nahlas a nikdo cizí by nám tam nerozuměl.

Pohodlně jsem se usadila a Akirus mě následoval. Sedl si do mé těsné blízkosti a ruku si opřel na hranu sedačky přímo za mnou hlavou. Věděla jsem, že je to potřeba, abychom se vůbec navzájem slyšeli, ale po tom všem zjištění o něm se mi to moc nechtělo líbit. Akirus si to naopak velmi užíval a tiskl se ke mně, jak jen to šlo. I jeho zlomyslný úsměv ho prozrazoval.

Zasněně si mě prohlížel a já si byla naprosto jistá, že mu hlavou víří velmi odlišné myšlenky než ty, které měly. Přisunul hlavu až k mému uchu a neobtěžoval se mluvit víc nahlas. Nejspíš aby měl důvod se ke mně tak moc tisknout.

„Víš, podle mě je dost nespravedlivé, že už v tak nízkém věku máš skončit s někým, s kým budeš po zbytek života. Sám Luci si během toho svého sakra užíval... A já bych ti velmi rád ukázal, o co všechno by si s ním přišla," řekl svůdně a rty se lehce otřel o mé ucho. Naskočila mi husí kůže a zachvěla jsem se. Bylo mi to nepříjemné. Taky jsem měla co dělat, abych potlačila žárlivé myšlenky. Věděla jsem, že byl Luci doslova o tisíce let starší než já a že toho během života musel prožít hodně, ale bylo mi dost proti srsti přemýšlet nad jeho sexuálními partnerkami a nad tím, co s nimi dělal a kolik jich bylo.

„Akirusi, teď tu jsou důležitější věci na řešení. Mohl by ses soustředit? Kvůli mně? Prosím," zeptala jsem se ho vábně a zvlášť si vyhrála s posledním slovem. Pokud opravdu měl slabost pro draky, pak by to mělo fungovat.

Akirus se po mé žádosti zarazil. Zdálo se, že to s ním přeci jen něco dělalo. Usmál se.

„Pokusím se," odpověděl mi a zatím se držel pod kontrolou.

„Vím, že máš někde u sebe drakobijnou zbraň Aerwyn, ale draka zabít nehodlám, pokud je tohle tvůj plán. To je má jediná výjimka. Jinak jsem schopný udělat cokoliv," upozornil mě a čekal na mou reakci. Ve skutečnosti jsem měla tři nápady, jak se sestry zbavit. Vlastně čtyři, pokud bych počítala i tu možnost, že bych jednoduše dala volnost poutu a věřila tomu, že pak opravdu sama odejde. Problém byl v tom, že to bylo tak neuvěřitelné, že jsem to ani nepočítala za opravdovou možnost. Sama jsem se pak nechtěla schylovat k vraždě, i když jsem to jako možnost brala. Zbývaly tudíž ještě dvě možnosti. Zlomyslně jsem se usmála, než jsem sdělila svůj plán.

„Řekněme, že nám tu pobíhá nezadaná dračice, a existuje někdo, kdo přesně o takovou má zájem kvůli zachránění dračí populace na Zemi... Možná by jen stačilo, aby se o ní dozvěděl a pak by už za nás problém vyřešil sám."

Akirus po vyslechnutí sdílel můj úsměv.

„To je velmi zajímavý nápad a ještě k tomu lehce proveditelný," pochválil mě hrdě.

„Fakt?!" zeptala jsem se nadšeně. Netušila jsem, že by můj plán mohl projít nějak lehce.

„Ano. Luci chce mít Sephyra neustále pod dozorem, aby na tebe nic nezkoušel a tak ho 24 hodin denně nechává hlídat. Kdybych použil trochu démonský magie, mohl bych po tom démonovi poslat Sephyrovi vzkaz, aby se tu za tebou zastavil. Jsem si jistý, že by neváhal ani vteřinu. Mohli byste se sejít v bytě mého kámoše, kde by o vás nikdo nevěděl a pak by to už bylo čistě na tobě," navrhl. Nemohla jsem tomu uvěřit. Zdálo se to být příliš jednoduché a nechtělo se mi moc setkávat s alfou, ale byla to možnost, jak se zbavit sestry a tu já hodlala využít! Rychle jsem Akirusovi na všechno přikývla.

„Takže... kdy do toho chceš jít?" zeptal se.

„Hned?" zkusila jsem netrpělivě. Nebyla jsem si jistá, jestli by se mu do toho chtělo tak moc narychlo, ale proč se nezeptat. Usmál se nad mou dychtivostí.

„Fajn. Pojď se mnou."