Démonův drak ✔️

39. Kapitola

U auta jsme se sešli ještě s Akirusem a Xareesh. Rozhodlo se, že řídit bude Luci. Hned na to vznikl boj mezi Xareesh a Akirusem o to, kdo bude sedět vepředu. Dozadu se ani jednomu nechtělo.

„Dopředu si sedne Aerwyn," řekl Luci přísně a ihned nasedl do auta. Autorita nejstaršího ze sourozenců šla okamžitě na těch dvou poznat. Přišlo mi až vtipné, jak oba najednou ztuhli. S nesouhlasnými povzdychy a mumláním si sedli dozadu. Také jsem se usadila. Ještě, než jsem ale zavřela dveře, dovolila jsem si poznámku.

„Nevadí mi, kde budu sedět. Klidně si přesednu dozadu."

Hned jak jsem to dořekla, tak se Xareesh a Akirusovi rozzářily oči, ale Luciho důrazné NE je zase uzemnilo. Bylo zajímavé sledovat, jak se od Luciho oba nechají komandovat.

Vyrazili jsme na cestu.

Po pár minutách jízdy jsem začala litovat toho, že jsem si opravdu nesedla jinam. Luci velmi často během jízdy odvracel zrak z cesty a koukal po mě. Znervózňovalo mě to. Nechtěla jsem skončit někde sražená s dalším autem. A ani uvědomování si toho, že jsem seděla v autě se třemi démony mě moc neuklidňovalo. Xareesh s Akirusem se ale na zadních sedačkách hašteřili a vzrušeně si povídali. Vlastně to bylo poprvé, co jsem tyhle tři viděla takhle pohromadě, kdy si s ničím nemuseli dělat starosti. Luci se z nich zdál být nejrozumnější a zdržoval se jejich hrátek, zatím co ty dva to občas dost přeháněli.

Naštěstí cesta netrvala tak dlouho, jako když jsme jeli na samotné jednání. Párty musela být někde jinde. Za necelých 40 minut jsme byli na místě. Také jsem si všimla, že jsme nebyli jediní, kteří už z města jeli naprosto stejným směrem. Zaparkovali jsme na prostorném parkovišti blízko nějakého lesa. Neviděla jsem ani žádné budovy. Nejspíš šlo jen o venkovní párty.

Už z auta jsem mohla vidět hromadu tvorů. Vylezli jsme ven a já ve vzduchu neucítila ani jediného člověka nebo čaroděje. Zato můj sluch už z parkoviště dostával zabrat. Všichni v okolí ke mně zvědavě otočili tvář. Ihned mi to připomnělo situaci u jednání. Tentokrát jsem ale nebyla tak nervózní. Dřív tu nervozitu způsobovalo hlavně setkání s rodiči a první setkání s alfou.

„Luci. Nebudou tu mí rodiče, že ne?" zeptala jsem se ho pro jistotu, i když jsem pochybovala o tom, že by na něco takového šli. Luci mě naštěstí ujistil, že tu nebudou. Nejspíš tam bude alfa, ale když je teď o osudu rozhodnuto, neměl by dělat žádné problémy. Luci mě chytl kolem pasu, aby všem okolo dal jasně najevo, komu patřím a vydali jsme se stejným směrem, jako většina ostatních.

Po kratičké cestě jsme se dostali na ušlapanou louku se zaparkovanými dodávkami, které sloužily jako stánky s občerstvením, a s ohromnou hromadou tvorů. Louka byla obří, takže se tu naštěstí nemuseli cpát tak moc na sebe, ale i tak bylo až neuvěřitelné, kolik jich tam bylo. Hudba mi naprosto drásala sluch, ale postupně jsem jí začínala přivykat. Hned jsem si také všimla, že někteří tvorové se opravdu nedrželi zpátky a už na sobě měli své pravé podoby. Hlavně co se týkalo vlkodlaků a spousty druhů démonů. Nadchlo mě to. Musela jsem se během noci taky dostat k tomu, abych odhodila tuhle lidskou podobu. Teď, když čarodějové neměli Zemi pořádně pod kontrolou, tak jsem toho musela využít.

Akirus nás všechny nadšeně táhl k jedné z dodávek. Cestou jsem si ale všimla něčeho, co mě zaujalo daleko víc. Byli to dva draci. Oba samci a oba ve svých pravých podobách. Nemohla jsem na ně přestat zírat. Už to bylo víc jak sto let, co jsem naposledy viděla jiné dračí tělo, než to své a i ty, co jsem viděla dřív, jsem viděla jen z dálky. Samozřejmě jsem věděla, že i my draci máme různé dračí kmeny, které se rozlišují hlavně vzhledově, ale poprvé jsem si takhle detailně mohla prozkoumat některé z nich. 

Oba se tam naparovali před hromadou obdivovatelů a hlavně obdivovatelek. Užívali si každičkou sekundu slávy. I já zavzpomínala na starší doby, kdy jsem si tohle ještě také užívala. Nejradši bych se teď ale připojila k davu obdivovatelů. Chtěla jsem si je prohlédnout víc zblízka, chtěla jsem vidět všechny ty odlišnosti od mého těla. Všimla jsem si, že jeden z nich má dokonce i blány mezi jednotlivými ostny. Naprosto mě to hypnotizovalo. Dokonce jsem i na sekundu zalitovala toho, že tu jsem s Lucim. On sice se mnou pouto měl, ale já ho ještě neměla s ním. Zatoužila jsem po tom si ještě s někým užít, než mi to bude odepřeno. Věděla jsem ale, že by mi to Luci nedovolil.

Někdo mě náhle zastavil.

„Kroť se Aerwyn!" přerušil mé myšlenky Luciho hlas. Otočila jsem hlavu k němu, jen abych se ocitla přímo pod jeho přísným pohledem. Držel mě teď za ramena a snažil se odvrátit můj pohled od draků.

„Vypouštíš feromony. Takhle jen přivábíš někoho, koho nechceš!" vynadal mi, aniž by přerušil oční kontakt. Byl naštvaný. Snažila jsem se rychle vzpamatovat. Nebylo to tak, že by draci feromony vypouštěli záměrně, ale dalo se to korigovat tím, na co jsme mysleli. To co mi Luci řekl, mi ale pomohlo naprosto dokonale, protože jediné, nad čím jsem teď přemýšlela bylo, jak sakra věděl, že ty feromony vypouštím. Cítit to mohli jen dračí samci.

„Jak to víš?" zeptala jsem se ho podezíravě. Pustil mé ramena a napřímil se. Stále mě spaloval pohledem.

„Zeptej se znovu až po párty a vysvětlím ti to... Teď už pojďme," pobídl mě. Přišlo mi to podezřelé, ale rozhodla jsem se s ním hned nepřekřikovat. Přes tu hudbu a všechen ten hluk kolem by to stejně šlo obtížně.