Démonův drak ✔️

8. Kapitola

Sedla jsem si na kraj gauče. Akirusovi už jsem nehodlala věnovat žádný další pohled. Luci si sedl na poslední volné místo, vedle mě. Přisunula jsem se co nejblíž okraji, co to šlo a opřela jsem se o hranu. Gauč ale nebyl až tak velký, aby mezi námi všemi mohlo být dostatek místa. Lucimu to zjevně vůbec nevadilo a přitiskl se na mě víc, než bylo potřeba. Kdyby kolem bylo ještě alespoň křeslo, tak už na gauči nesedím. Začali jsme se dívat na samotný film.

Zdálo se, že po dvaceti minutách filmu to už Maki a Akiruse přestalo bavit a začali si potichu povídat mezi sebou. Luci seděl opřený. Nemohla jsem vidět, co přesně dělá, ale cítila jsem neustále jeho oči na sobě. To ze mě dělalo posledního tvora, co film ještě vůbec sledoval. Cítila jsem, jak se ke mně Luci naklonil.

„Uvolni se Aerwyn," pošeptal mi.

„Nehrozí ti tu žádné nebezpečí. Nejsme tu, abychom ti ublížili," pokračoval. Okamžitě se mi znovu vybavilo Akirusovo uvítání a jeho zlomyslný výraz. Podívala jsem se jeho směrem. Zdál se být v naprosto zaujatý rozhovorem s Maki.

„Akirus sem přišel za svou přítelkyní," řekl mi Luci, když si všiml mého pohledu.

„Proč tu jsi teda ty?" zeptala jsem se a otočila se zpátky k televizi. Luci s odpovědí váhal.

„Chtěl jsem tě vidět. Je to už týden, co jsme se bavili naposled a mě je příjemné být ve tvé společnosti," přiznal mi.

„Ano... to je každýmu démonovi příjemné," odsekla jsem ho. Uchechtl se.

„Já ale nejsem démon," řekl mi. Já se na něho okamžitě otočila, koukajíc mu přímo do očí.

„Co jsi zač?" zeptala jsem se netrpělivě. Tušila jsem, že nebude obyčejný démon. Opětovával mi můj pohled, ale mlčel. Vztáhl ke mně ruku. Chtěl se dotknout mé tváře. Já ho zastavila svou rukou. Když mi to nechce říct sám, zkusím to zjistit sama. Naklonila jsem se k jeho krku, nosem co nejblíže jemu a pořádně jsem do plic nasála vzduch. Zavřela jsem oči a nechala můj mozek jeho pach pořádně zpracovat. Nic... Cítila jsem z něho z části démonský pach, ale jen mizivě. Stejně, jako dřív, jsem z něho cítila úplně jinou vůni a nedokázala jsem jí k ničemu přiřadit. Musela to být rasa, kterou jsem ještě dřív nepotkala. Znovu jsem otevřela oči. Všimla jsem si jeho zrychleného tepu a raději jsem se od něho zase vzdálila. Sama jsem nemohla zjistit, co je zač a on mi to říct nechtěl. Nemělo žádný další smysl s ním dál udržovat konverzaci a tak jsem se pokusila dál věnovat filmu.

Po dalších pár desítkách minut přestali Akirus s Maki s povídáním. Přešlo to na polibky. Stávaly se stále intenzivnější. Po chvíli jsem to už nevydržela a vstala jsem. Nechtěla jsem být u toho, až to z polibků přejde na něco jiného a stejně jsem byla jediná, kdo sledoval ten film. Mohla jsem si ho klidně zkouknout někde sama. Šla jsem do svého pokoje. Všimla jsem si, že mě Luci následoval. Zastavila jsem se až ve dveřích a chytla se futer, aby nemohl dál.

„Proč jdeš za mnou?" zeptala jsem se podezíravě.

„Chtěl jsem s tebou o něčem mluvit. Navíc mi bylo přislíbeno, že s námi budeš na celý filmový večer a já si ten čas strávený s tebou nehodlám nijak zkracovat," řekl mi vážně. Vzdychla jsem si a pustila ho dovnitř. Zavřela jsem za námi dveře a opřela se o stěnu. Zkřížila jsem ruce.

„O čem chceš mluvit?" zeptala jsem se ho otráveně. On se chvíli rozhlížel po pokoji, než se otočil ke mně.

„Nevím, jak moc si u sebe chceš udržovat Petra, ale před pár dny se stavil v baru. Zjistil, že jsi nikam neodjela a zdál se být dost naštvaný a zklamaný, že si mu o tom ani neřekla," svěřil se.

„Zatraceně!" ujelo mi.

„Jak se o tom dozvěděl?" zeptala jsem se ho. Odpověď mi byla jasná, ale chtěla jsem vědět, jestli to přizná.

„Zakecali jsme se," odpověděl mi nevinně.

„Nebudu mu přece lhát," dodal. Zavřela jsem oči a zapřemýšlela nad řešením. Musela jsem Petrovi říct, že hned tu noc mi shořel mobil a neměla jsem se mu tudíž jak ozvat a otravovat ho doma se mi taky nechtělo. Kdybych mu nabídla zase nějaké informace o dalších rasách, tak by to mělo snad všechno zachránit.

Ucítila jsem na tváři lehký vánek způsobený Luciho pohybem. Okamžitě jsem otevřela oči. Ve stejnou chvíli se ale přisál k mému rtu. Vzdychla jsem překvapením. On mi zajel rukou do vlasů a začal mě líbat. Projela mnou vlna šoku a vzrušení a mé tělo na to okamžitě reagovalo. Nasála jsem rychle vzduch do plic a začala mu líbání oplácet. Velmi rychle se do toho přidaly i jazyky. Nešlo o nic romantického a něžného. Bylo to divoké a plné chtíče. Tlačil mě přitom na stěnu. Sebrala jsem veškerou svou sílu a zarazila to.

„Přestaň!" zakřičela jsem. On se zarazil. Snažila jsem se zpátky nabrat svou kontrolu. Tohle rozhodně nebylo něco, co bych chtěla, ale mé tělo mě dost zrazovalo. Luci se rukama opřel o stěnu z obou mých stran, takže jsem neměla jak mu uniknout.

„Proč to zastavuješ?" zeptal se nechápavě a nesouhlasně kroutil hlavou.

„Já tohle nechci," protestovala jsem. On si odfrkl.

„Tvé tělo mi říká naprostý opak," řekl mi. Byl stále jen pár centimetrů od mé tváře. Já od něho odvrátila hlavu.

„Nechápu to. Proč si odpíráš rozkoš, když po ní tvé tělo touží? Proč by ses takhle mučila?" ptal se mě polohlasem.

„Vždyť já ti přece nijak neublížím," pokračoval. Já mu na to nic neřekla.

„Tvé tělo o to doslova křičí Aerwyn. A já to nedokážu jen tak ignorovat. Hodlám tu pro něj být, kdykoliv to jen potřebuje." řekl mi a nasál vzduch do plic, jen aby ho ve vzrušeném vzdychnutí zase vypustil.

„Cítím, jak moc jsi vzrušená Aerwyn. Cítím tvůj rychlý tep a to jak ti po celém těle stojí chloupky. Vidím, jak máš roztažené zorničky a jak se ti zrychlil dech. Cítím dokonce i jaký žár vydává tvůj rozkrok a jak ti proudí adrenalin krví. Vím jak moc mě tvé tělo chce."

Přimáčkl mě rozkrokem ke stěně. Ucítila jsem, jak moc to chce i jeho tělo a pokusila jsem se potlačit další vzrušené zavzdychání. Neúspěšně. Rukou mě chytl za bradu a otočil mi hlavu k té jeho. Znovu se přisál k mému rtu. Cítila jsem, jak se mu mé tělo naprosto poddávalo. Nechápala jsem, jak je to možné. Zavřela jsem oči a užívala si to.

„Pokud to opravdu tak moc nechceš, zopakuj mi to a já odejdu," pošeptal mezi polibky. Hned jak to dořekl, tak mě začal znovu vášnivě líbat. Mé tělo to chtělo tak hrozně moc. Vyděsilo mě, jak moc si mě podmaňoval. Hlavou jsem se mu vyrvala.

„Nechci to!" řekla jsem rychle ještě stále se zavřenýma očima. Uslyšela jsem zabouchnutí dveří. Otevřela jsem oči. Byla jsem v místnosti naprosto sama. Teď byla chvíle, kdy jsem si mohla oddychnout a uvolnit se, místo toho ale přišla úzkost. Nejspíš by se nic nestalo, kdybych ho nechala zajít dál. Litovala jsem, že jsem do toho nešla.

Svalila jsem se na postel. Moc mě nepřekvapovalo, že na mě Luci takhle skočil. Přeci jen jsem z něho cítila alespoň malou démonskou část a pro démony je přirozené, aby využili každé slabší chvilky. Co mě ale zaráželo bylo to, jak moc se mi to líbilo. Rozhodla se, že to raději už zaspím.