Démonův drak ✔️

23. Kapitola

Vyšli jsme ven ze stanu. Jak jsem se do teď snažila udržet zpátky svojí kontrolu, tak jsem úplně zapomněla, kolik je kolem tvorů. Ihned jsem se zarazila. Luci mě znovu chytl kolem pasu. Já se k němu přitiskla a pořádně nabrala vzduch do plic, než jsme udělali první krok do davu. Nechala jsem Luciho, aby mě skrz dav vedl.

Došli jsme do jednoho z obřích stanů. Při pomyšlení na to, koho všechno tam můžu potkat, se mi udělalo zle. Vešli jsme. Jen stěží se dalo poznat, že jsou po prostoru dlouhé stoly plné jídla. Bylo tam tolik tvorů, že jsem ty stoly málem přehlédla. Kvůli všem těm pachům se mi stěží dýchalo. Ostatní tvorové se tím nezdáli být tak moc afektovaní, jako já. Nemůže to znamenat, že draci mají o něco lepší čich? Opět se po mě nejbližší okolí otáčelo. Luci stál a rozhlížel se kolem. Nejspíš se snažil najít i ostatní. Já bych v tomhle smradu nebyla schopná najít vůbec nikoho. Netrvalo dlouho a vedl mě dál. Ostatní nám drželi místo.

„Aerwyn! Někdo by tě rád viděl," snažil se překřičet okolní hluk Akirus, hned co jsme k nim dorazili. Škodolibě se na mě usmíval a když jsem nechápavě pohodila hlavou na stranu, tak ustoupil dvěma osobám, stojícím za nim.

„Moonstar, Dago! Rád vás zase vidím," ozval se Luci stojící vedle mě. Přistoupil k nim a podal si s nimi ruku. Já nemohla uvěřit vlastním očím. Dvě osoby, které jsem tu za žádnou cenu nechtěla potkat a Akirus mi je přivede přímo pod nos. A jak je sakra možný, že je Luci zná?!

Zatím co Luci bral jejich pozornost na sebe, já jim rychle ukázala své záda a posadila se na volné místa ke stolu. Nechtěla jsem s nimi nic mít a štvalo mě, že je Luci znal. Cítila jsem, jak si vedle mě někdo sedl.

„To ani nepozdravíš své rodiče?" zeptal se mě Akirus pohrdavě. Pohlédla jsem na něho a zapřemýšlela, jak mu tohle co nejlépe vysvětlit.

„Chápu, že pro vás démony je rodina na prvním místě, ale draci to tak nemají. Pro nás jediná blízká osoba je ta, se kterou máme pouto. Když už se pak stane, že samička zabřezne, akorát snese vajíčko a tím pro ní úloha končí. Dráče se vylíhne naprosto soběstačné. Rodiče jsou pro nás jen draci, jako kteříkoliv jiní. Jediný rozdíl je v tom, že se s nimi nemůžeme množit," pokusila jsem se mu vysvětlit. Bylo mi nepříjemné být kolem nich a nehodlala jsem předstírat, že je tomu jinak. Nezdálo se, že by to Akirus nějak moc chápal, ale rozhodl se to dál neřešit. Otočil se ke Xareesh a dál se bavil už jen s ní.

„Prosím, posaďte se," slyšela jsem Luciho hlas za svými zády. Někdo si přisedl z mé druhé strany. Nemusela jsem se ani podívat a podle pachu jsem poznala svého otce.

„Aerwyn?" pokusil se navázat konverzaci. Cítila jsem, jak mou proudil vztek. Rychle jsem popadla kus uzeného masa, co se válel na stole a vstala. Na nic jsem nečekala a vydala se pryč. Všimla jsem si, že Luci ke mně stál zády a bavil se s mou matkou. Neměl mě na očích. Bylo mi v tu chvíli jedno, kolik dalších tvorů je blízko a jak na mě koukají. Nehodlala jsem v žádném případě trávit svůj volný čas v blízkosti draků, se kterýma nemůžu mít ani sex. Zakousla jsem se do ukořistěného masa a vydala se pryč.

Ocitla jsem se zase venku. Oproti dřívějšku tu teď bylo daleko méně tvorů. Většina byla zalezlá ve stanech pro jídlo. Zapřemýšlela jsem, kam bych vlastně teď měla jít. Nevěděla jsem, jaká zábava by se tady dala sehnat, takže volba padla na můj soukromý stan. Sice jsem nevěděla, kudy se k němu dostat, ale dřív nebo později jsem ho najít nějak musela. Maso jsem mohla dojíst cestou.

Poznala jsem, když jsem se dostala do oblasti kolem mého stanu. Jen jsem si nebyla jistá, který z nich je ten můj. Jak to vůbec před tím poznal Luci? Možná jsem měla dávat větší pozor.

Mou pozornost vzala nádherná vůně. Byla to příjemná změna na všechen ten smrad. Nemohla jsem si pomoct, ale potřebovala jsem zjistit její zdroj. Zajímalo mě, co na světě mohlo takovou vůni vydávat. Vedla až do jednoho z otevřených stanů. Byl o něco větší, než ty ostatní. Nahlédla jsem dovnitř. Na druhé straně stanu byl stolek. Na něm na podnose kus něčeho, co vypadalo jako malé ovoce ve velikosti švestky, akorát ve zlaté barvě. To muselo vydávat tu vůni. Ucítila jsem, jak mi uniklo pár slin. Nedalo se tomu odolat. Prohlídla jsem si vnitřek stanu, ale nikde nikdo nebyl. Musela jsem to ochutnat!

Vešla jsem dovnitř a došla až k tácku. Opravdu to byl zdroj té nádherné vůně. Ovoce jsem zdvihla a pohrála si s ním v prstech. Zdálo se být krásně měkké a šťavnaté. Neodolala jsem. Vhodila jsem si ho do pusy a skousla. Po puse se mi rozlily jeho šťávy. Bylo to jak extáze. Tak hrozně dobré. Nikdy v životě jsem neochutnala něco tak moc chutného. Chtěla jsem víc! Potřebovala jsem víc!

Uslyšela jsem zašustění látky. Otočila jsem se. Vchod do stanu byl nyní zavřený a před ním stála něčí silueta. Do nosu mě udeřil silný a dominantní pach alfa samce. Před tím jeho přítomnost musela krýt ta vůně. Snažila jsem se zachovat klid a hned nepanikařit. 

A/N: Omlouvám se za menší cliffhangfer, ale líp to už rozdělit nešlo :D