Démonův drak ✔️

96. Kapitola

„To musí být nějaká chyba," ozvala jsem se konečně.

„Tohle s vámi takhle po telefonu nevyřeším. Dostavte se co nejdříve na policii a vyřeší se to tam. Nashledanou," sdělil mi hlas a hovor byl ukončen. Mobil jsem sklopila a nevěřícně na něj koukala.

„Co se děje?" zazněl tentokrát Luciho hlas s trochou nervozity. Snažila jsem se trochu probrat z prvotního šoku a hlavně jsem se snažila nepanikařit a zachovat chladnou hlavu. Já přeci neudělala nic špatně, musí se jednat o nějakou chybu. To se vyřeší.

„Prej někdo nahlásil na policii, že peru prachy přes moje nemovitosti, takže na mě byla vypsaná exekuce a byly zmražený všechny moje bankovní účty do doby, než se tohle vyřeší," shrnula jsem mu svůj rozhovor s tím policajtem.

Nemohla jsem tomu uvěřit. Nervozitou se mi nepříjemně svíral žaludek. Cítila jsem se, jak kdybych se vrátila v čase do dob, kdy jsem ještě žila na ulici a neměla jsem ani korunu. Tohle byla druhá nejhorší část mého života a nikdy bych nevěřila tomu, že tenhle pocit znovu zažiji. Nejhorší bylo, že naprosto všechny svoje peníze jsem měla na účtech, protože ve velkoměstech nikdo drobné neřeší, takže jsem teď opravdu neměla doslova ani korunu.

Bylo mi z toho dost zle a měla jsem strach. Trvalo mi neuvěřitelně dlouho, než jsem se z ulice dostala a vždy jsem se řídila zákony a všechno danila, aby přesně takováhle situace nikdy nenastala.

„Sice tě znám jen chvíli, ale jsem si jistý, že by si nic takového nedovolila. Bude to jen nějaká chyba Aerwyn. To bude v pohodě, uvidíš," konejšil mě Luci. Přála jsem si, aby měl pravdu.

Věděla jsem, že nemá smysl už dál ležet v posteli. Stejně bych se jen trápila myšlenkami na nově vzniklou situaci, takže jsem se vyvalila z postele a oblékla se. Musela jsem jít na policii hned. Potřebovala jsem, aby se to co nejrychleji vyřešilo a já měla zpátky svojí jistotu a bankovní účty.

Luci mě kopíroval a také se oblékl. Tušila jsem, že se ode mě nebude chtít hnout, ať půjdu kamkoliv.

Vyšli jsme oba ven a já zamířila k nejbližší policejní stanici. Luci se zarazil.

„My nejedeme taxíkem?" zeptal se. Tázavě jsem se na něho podívala, jestli tenhle dotaz opravdu myslel vážně.

„Ne. Nemám peníze," odpověděla jsem mu trochu podrážděně. Nejspíš si vůbec neuvědomoval, co to znamená. Pravděpodobně ani nezažil situaci, kdy si nemůže nic dovolit.

„Zaplatím to," nabídl se. Ještě chvíli jsem ho probodávala pohledem a pak se znovu vydala na cestu. On mě rychle dohnal, aby kráčel vedle mě.

„Nebudu se nikomu zadlužovat," vysvětlila jsem mu.

„Nedlužila bys mi nic. Je to jen jedna jízda taxíkem, to mě fakt nevytrhne," odfrkl si. Já už na to nijak dál nereagovala. Stála jsem si za svým a nemělo smysl o tom diskutovat.

Cestou jsem dost chvátala a policejní stanice se nenacházela až tak daleko, tudíž jsme brzy stáli na chodbě a čekali, až se nás někdo ujme.

Policii jsem vysvětlila svojí situaci a dožadovala se zrušení exekuce. K mé smůle mi ale řekli, že to nepůjde tak rychle. Potřebují si nejdříve ověřit, že se o žádné praní peněz nejedná a na to potřebují projít veškeré mé nemovitosti, papíry k nim, smlouvy nájemníků a všeho, co se toho týká.

Živila jsem se tím, že jsem po celém světě nakupovala různé byty a domy, které jsem pak pronajímala. Měla jsem jich stovky a z různých koutů světa. Oni pochopitelně chtěli papíry od všech. Obvolávala jsem tedy své lidi, kteří pro mě pracují a tyhle věci obstarávají, protože pochopitelně bych něco takového nemohla zvládat sama a tak jsem pod sebou měla spousty svých spolupracovníků. Zavolala jsem i právníkovi. To ale bylo vše, co jsem v tu chvíli mohla udělat.

Policie mi řekla, že teď už stačí jen čekat, než se všechno objasní. To, že jsem neměla ani korunu a nemohla jsem si koupit ani hloupé jídlo, je už nezajímalo. Ven z policejní stanice mě museli pomalu vykopnout, protože jsem odmítala odejít, dokud mi nevysvětlí, co mám jako teď bez peněz dělat.

Byla jsem skoro na zhroucení. Sedla jsem si na kraj obrubníku a složila hlavu do dlaní.

„Aerwyn... Nedělej si s tím starosti. Pomůžu ti, než se to celé vyřeší," snažil se mě Luci uklidnit. Čím víc jsem nad celou situací přemýšlela, tím víc mi docházelo, že nemám moc jiných možností, než přijmout jeho pomoc. Ve městě jsem nikoho jiného neměla a i kdybych mohla požádat své přátele z jiných měst, nebyl žádný pořádný způsob, jak ke mně peníze dopravit. Na účty to poslat nemohli, protože jsem je měla zmražené, dojet jsem si pro ně nemohla, protože jsem na to neměla a pravděpodobně by oni sami neměli čas jezdit za mnou.

„Já ti rád pomůžu," zkoušel mě dál přesvědčovat. Já od něho pomoc za žádnou cenu nechtěla, byl to zatracený démon, ale nebyla jsem v situaci, kdy bych si mohla vybírat, což mě deptalo ještě víc.

Luci si přisedl vedle mě a něžně mě začal hladit po zádech.

„Vím, co si o mně myslíš, ale já tě nechci zneužívat Aerwyn. Chci ti pouze pomoct, nechci za to nic zpátky... Jestli mi nevěříš, klidně můžem podepsat nějakou smlouvu, že po tobě nebudu požadovat nic zpátky."

Podívala jsem se na něho a hledala v jeho tváři cokoliv, co by naznačovalo, že kecá. Zdál se ale být upřímný.

„Jsi v dobrých rukou Aerwyn. Pomůžu ti," láskyplně se na mě usmál. Vzhledem k tomu, že jsem neměla na výběr, tak jsem lehce kývla hlavou.

„Postarám se o tebe. Budeš v pohodě, uvidíš," dál mě konejšil.

„V pohodě budu, až budu mít zpátky svoje peníze a až..." a až odsud vypadnu. Svou větu jsem mu ale nedořekla. Snažil se mi pomoct a nezasloužil si, abych na něho byla takhle zlá.

„Už si někdy viděl, že by se tohle někomu stalo?" zeptala jsem se ho. Stále jsem nemohla uvěřit tomu, že se mi něco takového dělo.

Luci přikývl.

„Už jo. Něco podobného se stalo jednomu z mých přátel."

„A jak dlouho trvalo, než to vyřešil?" ptala jsem se zaujatě dál. Chtěla jsem o tom vědět víc. Luci ale váhal s odpovědí.

„Aerwyn... Fakt tohle chceš vědět?" zeptal se trochu nervózně.

„Samozřejmě že chci. Proč bych se na to jinak ptala!" vyjela jsem na něho. Bylo mi jasné, že tohle jeho chování znamená něco negativního a já se jednoduše neudržela.

„U něho to trvalo 2 měsíce... U tebe to ale třeba půjde rychleji," snažil se ještě zachránit situaci.

Já nevěřícně znovu sklopila hlavu do svých dlaní. Tohle snad bude můj konec.

Luci mě dál soucitně hladil po zádech.