Démonův drak ✔️

4. Kapitola

Petr se rozloučil a odešel. Já zaplatila a ještě si v baru došla na záchod. Když jsem si umývala ruce, něco v zrcadle zachytilo moji pozornost. Soustředěně jsem se podívala na odraz a všimla jsem si, že zpoza dveří jednoho ze záchodů vytéká loužička krve. Otočila jsem se. Na chvíli se mi zastavilo srdce. Všude byla samá krev. Celé stěny byly najednou pokryté tmavou tekutinou pomalu řinoucí se dolu. A nejen stěny, ale úplně všechno. Všechno bylo smočené v krvi. Podlaha se doslova topila. Světla byla také zalitá krví a místo jasných paprsků prosvítala skrze krev jasně rudou barvou. Kvůli tomu byla místnost teď daleko tmavší. Cítila jsem kapky dopadající na mé rameno. Celý strop byl ponořený do rudé, která na spoustě místech skapávala na podlahu. Byla jsem naprosto v šoku. Snažila jsem se pro to všechno najít vysvětlení, ale žádné neexistovalo. Mé tělo mě neposlouchalo. Uslyšela jsem ránu z jedné z kabinek. Poposkočila jsem strachy a podívala se tím směrem. Nad dveřmi kabinky pomalu vykoukla hlava. Vypadala jako ještěří, ale neměla žádnou kůži. Mohla jsem vidět každý sval a z každého z nich odkapávala krev. Místo očí měla spoustu maličkých dírek. Okamžitě jsem se chtěla bránit a vzít na pomoc svůj ocas... ale nešlo to. Zkusila jsem se proměnit do své pravé podoby, ale nemohla jsem. Ať jsem se snažila, jak jsem chtěla, nic se nedělo. Přepadl mě neskutečný strach. Srdce mi začalo bít jako splašené. Udělala jsem krok zpátky a zastavilo mě umyvadlo. Opřela jsem si o něho nevědomky ruce a ucítila na nich lepkavou tekutinu. Okamžitě jsem od umyvadla zase odstoupila. To ale příšera zaregistrovala a ihned otočila hlavu směrem ke mně. Zařvala. Já vyskočila na místě a už jsem na nic nečekala. Chytla jsem za zkrvavenou kliku a otevřela dveře. 

Ocitla jsem se uprostřed baru. I tady byla celá místnost pokrytá červenou tekutinou. Na některých místech se objevovaly stěny plné děr, které tam vůbec neměly co dělat. Panikařila jsem a rychle jsem běžela k východu. Uslyšela jsem za sebou řev asi pěti dalších potvor. Vyběhla jsem ven. 

Slunce žhnulo červeně. Silnice se utápěly v řece tekoucí krve, kterou se brodila další stvoření. Daleko větší než ta v baru. Každý z nich jinak zmutovaný a poničený. Okamžitě jsem připoutala jejich pozornost. Dala jsem se znovu na útěk. Hned ve vedlejší budově jsem měla byt. Ani jsem si nebyla jistá, jestli tam budu v bezpečí, ale neměla jsem kam jinam jít. Kdybych měla svojí normální formu, prostě bych odlítla a hledala vhodné místo ze vzduchu, ale byla jsem teď přikovaná k zemi kvůli té lidské podobě. Měla jsem neskutečný strach. Jak adrenalin proudil mou krví, sprintovala jsem do svého bytu. Uklouzla jsem po krvavých schodech a v krvi se i vyválela. Rozrazila jsem dveře od svého bytu. Všimla jsem si záře, vycházející z mé ložnice. Vešla jsem do ní. Na mé posteli poklidně spal drak. Né ledajaký. Byla to má vlastní dračí podoba. Přešla jsem k ní a dotkla se jí. Záře zintenzivněla a na chvíli mě úplně oslepila. 

Když jsem se znovu rozkoukala, veškerá krev byla pryč. Drak byl také pryč. Rychle jsem se pokusila proměnit a naprosto bez problému se tak i stalo. Jak jsem zmatkovala, tak se mi podařilo křídlem rozbít zrcadlo. Proměnila jsem se proto raději zpátky. Byt na mou velikost nebyl zrovna uzpůsobený. Zdálo se, že je to pryč. Mé srdce ale stále bilo jako splašené. Opřela jsem se o zeď a sjela po ní až do sedu. Snažila jsem se uklidnit, ale moc se mi to nedařilo. Celá jsem se klepala. Co se to sakra stalo?!

Seděla jsem tak už minimálně 10 minut. Mé srdce se už maličko uklidnilo, ale stále nemělo normální klidový pulz. Někdo zaklepal na dveře a já hrůzou znovu vyskočila. Váhala jsem, jestli mám jít otevřít. Co kdyby mě to vtáhlo zpátky? A kdo to vůbec byl? Klepání se ozvalo znovu. Přešla jsem ke dveřím a podívala se skrze kukátko, kdo tam je. Byl to ten démon z baru. Oddychla jsem si. Otevřela jsem dveře.

„Musíme si promluvit." řekl mi naléhavě. Nechápala jsem, co chce, ale poodstoupila jsem od dveří a nechala ho vejít. Zavřela jsem je. On mě zmateně sledoval.