Démonův drak ✔️

16. Kapitola

Zazvonila jsem na Petrův zvonek. Vykoukl na mě z okna jeho překvapený výraz.

„Aerwyn! Pojď dál!" zakřičel na mě a zmizel, aby mi mohl otevřít. Vysoukala jsem se pár pater a objevila se v jeho bytě.

„Stalo se něco?" zeptal se napůl starostlivě. Nedokázal ale plně potlačit radost.

„Víš, jak jsem říkala, že za tebou přijdu až budu potřebovat pomoct?" zeptala jsem se ho.

„Cokoliv jen budeš chtít," odpověděl sebejistě.

„Někdo mi zničil pokoj. Zítra ho nechám opravit, ale potřebuju mezitím někde přespat. Neva-"

„Můžeš přespat tady! Nechám ti postel," přerušil mě radostně a netrpělivě čekal na mou odpověď.

„Jsi si jistý? Jako drak jsem zvyklá spát nahá. Oblečení je při spánku dost otravný," zeptala jsem se ho pro jistotu. Nemohl vědět, co všechno to obnáší.

„N-Nevadí. Spi jak jen chceš," zakoktal se a zčervenal. Pohodila jsem hlavu na stranu a chvíli ho ještě sledovala. Přemýšlela jsem, jestli to opravdu bude v pořádku. Je jedna věc, platit si půlku nájmu a mít celý pokoj jen pro sebe a druhá věc, u někoho přespat v cizí posteli.

„Pokud ti to tedy nevadí, tak ti děkuji za ochotu. Ale kdyby něco, můžu zajít do hotelu, takže stačí říct. Nemusíš mě tu trpět," navrhla jsem a stále ho dál sledovala. Chtěla jsem mít jistotu, že mu moje přespání nebude nepříjemné.

„Nevadí. Jsem rád, že ti můžu nějak oplatit pomoc," pokusil se mě přesvědčit. Já už jen přikývla hlavou. Zavedl mě do jeho malého pokoje s postelí. Tu pro mě i připravil. Dokonce mi přinesl i pití. Opět mě fascinovalo, jak dokážou být lidé pečující. Většina ostatních ras taková není. Dokonce přinesl i nějaký alkohol. Zakecali jsme se a povídali si spolu až do noci.

S alkoholem se ale Petr moc zpátky nedržel.

„Jak to dělááš, že nejsi vůůbec opilá?" zeptal se. Zasmála jsem se mu.

„To je náš dračí metabolismus. Musela bych vypít daleko víc, aby to se mnou něco udělalo," odpověděla jsem mu. Petr si zklamaně povzdychl. Pak se na mě tak zvláštně a zvědavě zakoukal.

„Aerwyn... mohl bych... mohl bych vidět tvojí pravou podobu?" zeptal se. Zasmála jsem se nad jeho zvědavostí.

„Tady do pokoje bych se rozhodně nevešla," odpověděla jsem mu.

„Tak pojďme vedle!" navrhl.

„Akorát něco rozbiju," snažila jsem se vymluvit se psíma očima.

„Aerwyn..." řekl na naklonil se ke mně.

„Nic v mém pokoji není víc důležitější než to, abych viděl tvojí pravou podobu," zamumlal stále velmi opilý.

„Je tu další problém. Není to tak velký problém pro mě, ale vím, že vy lidé jste na to citlivý... Musela bych se proměnit nahá, jinak mi to roztrhá oblečení," řekla jsem mu a zvědavě čekala na jeho reakci.

„Ale to mě vůbec nevadí, že budeš nahá," řekl, zatímco jeho tváře naprosto zčervenaly. Chvíli jsem si ho prohlížela. Přemýšlela jsem, jestli do toho mám jít, nebo ne. Pravděpodobně si ale stejně zítra nebude nic pamatovat, podle toho, jak moc je opilý. S jeho žádostí jsem tedy souhlasila.

„Nech mě se proměnit a pak přijď."

„Néééé, já chci vidět i přeměnu," žadonil. Vzdychla jsem si a oba jsme se přesunuli do vedlejšího, daleko prostornějšího pokoje. Tedy, Petr se spíše doplahočil, než že by došel. Začala jsem si sundavat své oblečení. On ze mě nespouštěl oči.

O pár chvilek později jsem před ním stála naprosto nahá. Začala jsem se přeměňovat. Vzala jsem to velmi pomaličku, abych mu nic v bytě nezničila. Od nohou a rukou, abych později udržela rovnováhu, až po tělo, dokud jsem nestála v místnosti ve své pravé podobě. Nebyla jsem vyšší než kůň, ale i tak jsem zaplňovala celou místnost. Křídla jsem držela velmi blízko tělu. Jejich rozpětím bych zničila v místnosti zcela všechno. S ocasem jsem se snažila moc nemlít.

Petr byl naprosto uchvácený. Snažil se přijít ke mně, ale zapotácel se. Křídlem jsem ho rychle podepřela. Byla to spíše automatická reakce, ale podle tříštivého zvuku jsem nejspíš koncem křídla o něco zavadila. Ze všech sil jsem potlačila nutkání se tím směrem podívat. To by skončilo katastrofou. Petr byl ale v pořádku. Hladil mě po křídle, kterým jsem ho přidržovala. Dávala jsem zvlášť pozor, abych ho drápem křídla neřízla.

„Páááni," ozýval se Petr a nepřestával si mumlat další podobná slova. Začal se dotýkat blan mých křídel a prstem přejížděl po jednotlivých viditelných žílách.

„Jsou tak hebké."

Pak přešel k mému tělu. Dotýkal se mě podél hrudníku až se dostal k mé hlavě. Vyzkoušel pevnost pár z mých rohů a ruku nakonec nechal ležet na čelisti. Zahleděl se mi do oka.

„Takhle vypadá tvé oko i v reálu pro ostatní rasy?" zeptal se nakonec.

„Né úplně. Jen barva by měla být stejná, ale tvar určitě ne," odpověděla jsem mu svým dračím hlasem. Prvně se zdál být velmi překvapený mým pravým hlasem, ale naštěstí ho nijak neděsil. Něco mu problesklo hlavou a zasmál se nad vlastní myšlenkou.

„Můžu se na tobě svézt?" zeptal se nakonec stále s šibalským úsměvem. Otřásla jsem se nad tou myšlenkou. O víc ponižující věc si ani říct nemohl.

„Tady? Kde se nemůžu hnout?" zeptala jsem se ho a snažila se vypíchnout nesmyslnost jeho žádosti. Dál mi koukal do oka a začal palcem přejíždět po mé čelisti. Na nic se už neptal, ale šlo vidět, že jeho myšlenky doslova víří.

„Myslím, že by tohle stačilo. Stejně si nemyslím, že si do zítra budeš něco pamatovat," utnula jsem to. Snažila jsem se mluvit potichu. Můj plný hlas by mohl probudit celou budovu. Petr ale rychle obejmul mou hlavu.

„Nééé," protestoval. Kdybych ale takhle zůstala, začala bych být brzo nervní z nedostatku prostoru a začala bych nevědomky švihat ocasem. Z toho by vznikla jen další demolice. Už jsem se proměnila zpátky. Petr teď objímal mé nahé tělo.

Chvíli mu trvalo, než si to uvědomil. Podíval se dolů na mou hruď a znovu zčervenal.

„Půjdu už spát," sdělila jsem mu s nezájmem o jeho vlastní stav. On se podíval zpátky na mou tvář. Obličejem se přiblížil k mému. Chtěl mě políbit. Já se mu rychle vyprostila. Přesně z tohohle důvodu jsem se mu nechtěla ukazovat nahá. Dotáhla jsem ho na gauč a nechala ho tam. Zalezla jsem si do jeho postele vedle v pokoji a usnula.