Démonův drak ✔️

104. Kapitola

Z obklíčení tří draků jsem se ale nedokázala dostat bez boje. Proto jsem dál trpělivě čekala, jestli nakonec nepůjde vyřešit situace jinak nebo jestli toho jednoduše nenechají. Místo toho ale byli stále více dotěrnější.

Na svých rukou jsem neustále cítila doteky od obou samců po mých stranách a ten přede mnou mě začal hladit po nohách. Všichni v baru nás sledovali, ale drakům to nevadilo. Jako kdybychom v celém baru byli sami. Já jejich ruce neustále odháněla, ale čím déle jsem se o to pokoušela, tím méně jsem byla úspěšná. Jestli to tak půjde dál, budu muset bojovat. Budu muset porušit pravidla čarodějů a proměnit se.

„Běžte kurva od ní!" zazněl velmi rozčilený hlas po celém baru, okřikující samotné draky. Všichni tři se ohlédli ke vchodu. I já spatřila právě příchozího démona. Luci.

„Chováte se jak zkurvení supi!" vynadal jim, zatímco si to razil přímo k nim. Všichni tři ztuhli na místě. Hlavní z draků se ale z šoku rychle probral.

„Hah, myslel jsem si, že budeš někde poblíž... Nebojíme se tě. Alfu jsi sice přepral, ale my jsme tři," řekl mu drak svým neohroženým hlasem a zkřížil ruce na hrudi. Stál před ním tak nebojácně. Jak vyřkl slovo alfa, Lucimu sjel na moment pohled na mě, pak se ale znovu rychle zaměřil na draka. I když byl Luci už blízko němu, nezastavoval se. Než k němu došel, napřáhl se a při cestě draka vší silou uhodil přímo do obličeje. Ten neudržel rovnováhu a sletěl na zem. Celý bar se začal okamžitě vyklízet. Hosté tušili, že nebude moc bezpečné zůstávat v blízkosti. Ostatní dva draci ihned zpozorněli a v mžiku se proměnili do svých pravých podob. Vrhli se na démona. Luci se s plnou proměnou ani neobtěžoval. Nechal si jen narůst svá křídla. Dokázal se bez problému vyhnout jakékoliv ráně mířící od draků a křídly jim je vracel a daleko silněji. Jednoho z draků odhodil na druhou stranu baru, druhému zlomil křídlo a třetí se po spatření té nepěkné rány svého kámoše raději rychle dal na útěk. Nechápala jsem. Vždyť byl démon, jak mohl zranit draka?

A jak to, že si je nevyvolali čarodějové za porušení pravidel? Nebo ti lidé, co tu byli, stihli zmiznout včas a neviděli samotnou proměnu?

Jak s nimi byl hotový, jeho křídla zmizela. Jeho pohled se přesunul na mě a rázně vykročil tentokrát ke mně. Vyděsilo mě to. Nechtěl snad ublížit i mně ne? Ani jsem se na své židli nehla. Popadl mě za ramena a celý svět kolem se začal propadat. Udělalo se mi z toho zle. Stěny baru nahradily stěny mého bytu a barovou židli nahradil můj gauč. Zmateně jsem se rozhlížela kolem a snažila se zastavit ten nepříjemný pocit toho, že se každou chvíli pozvracím.

To byl teleport? Démoni se přece neumí teleportovat ne? Co byl sakra zač?!

Než jsem se stihla vůbec vzpamatovat z náhlé situace, Luci na mě začal ječet.

„Co jsi sakra dělala venku?! Neříkal jsem ti k čertu, že máš zůstat doma?!"

„Neříkal," bránila jsem se. On na mě zavrčel.

„Copak to nebylo jasné?! Věděla jsi, že o tebe mám strach!"

„Už jsem v pořádku... neměla jsem důvod zůstávat zamčená doma."

Přišlo mi, že o dracích věděl už delší dobu. Pokud mě chtěl držet doma právě kvůli nim, měl mi to říct rovnou a né to svádět na můj zdravotní stav.

Luci si pohrdavě odfrkl a chytl se za hlavu. Začal přede mnou chodit z jedné strany místnosti do druhé. Byl opravdu naštvaný, ale z mého pohledu to bylo neprávem. Neměla jsem žádný důvod zůstávat zamčená doma. Nervózně jsem ho sledovala.

„Tohle nejde, už je toho moc," uslyšela jsem ho zašeptat. Nebylo to mířeno mě, říkal to nejspíš jen sám sobě. Jakmile to dořekl, podíval se na mě. Byl to velmi chladný pohled. Jeho touha po mně a veškerá přitažlivost byla pryč. Naháněl mi strach. Nebyl to ale strach, jako když se něčeho leknete. Tohle byl vnitřní strach. Jako kdyby na mě má mysl zevnitř křičela, ať okamžitě beru nohy na ramena. Cítila jsem, jak mé srdce kleslo a mé tělo se rozklepalo.

Svou mysl jsem ale neposlechla a zůstala sedět na svém místě. Luci na mě dál zíral. Byl nerozhodný. Vypadalo to, jako by mu v hlavě probíhal obrovský boj.

„Promiň mi to," sklopila jsem hlavu a omluvila se mu.

„Napadl mě způsob, jak si vydělat pár korun. Nechtěla jsem, aby si za mě všechno platil. Proto jsem šla ven."

Slyšela jsem, jak si povzdechl. Dřepl si přede mě, aby mi viděl do obličeje, i když jsem měla sklopenou hlavu. Lítostně jsem se na něho podívala.

„Co ti řekli Aerwyn?" zeptal se. Pochopila jsem, že myslí ty draky.

„Oni nedávali moc smysl. Přišlo mi, že si mě s někým spletli. Ale jinak mluvili o tom, že jsem poslední volná dračí samička a že mě chtějí pro sebe... Díky, že jsi přišel." odpověděla jsem mu.

Pohladil mě po tváři a opřel si čelo o mé. Ta jeho děsivá stránka byla pryč, i když se zdál být ještě trochu nerozhodný.

„Už beze mě nikam nechoď, dobře?" zeptal se. Já lehce přikývla, jak mi to jen opřené čelo dovolilo. Mé čelo pak políbil a znovu se o něho opřel. Měl teď zavřené oči a lehce mě palci hladil po tvářích. Cítila jsem, jak rychle se zase uklidňoval. I můj strach mě opustil.

Když oči znovu otevřel, ihned mu sjely na mé rty. Přisunul se blíže i spodní částí hlavy a políbil mě. Opětovala jsem mu to. Byla to pomalá, ale za to velmi procítěná pusa. I přes to, že šlo spíše o omluvnou pusu, vyvolávala ve mně velmi příjemné pocity a má mysl zabloudila k jen pár hodin starému dění u něho v penthousu.

Jak s pusou přestal, už si znovu stoupl.

„Dojdu to pořádně vyřídit s těmi draky. Ty se odtud ani nehni," varoval mě a shodil ze sebe své tričko, rozpárané od křídel. Odhalil mi tím své vypracované lidské tělo. Byla jsem si jistá, že kdyby v místnosti byl nějaký člověk, tak z něho nesundá pohled. Zároveň jsem i já litovala, že ho takhle neuvidím v akci.

„Dávej si na ně pozor," strachovala jsem se. Věnoval mi sladký úsměv a náhle se propadl do země. Překvapilo mě to. Takový odchod jsem nečekala. Takže se opravdu uměl teleportovat? Celé to moc nedávalo smysl. Všechno ohledně dneška. Ať už teleportování, nebo i to, že dokázal zranit draka. Opravdu to nemohl být démon, ale co byl tedy zač? Musela jsem se ho na to později zeptat.