Démonův drak ✔️

56. Kapitola

 „Aerwyn...?"

V temnotě jsem slyšela, jak někdo volá mé jméno. Zdálo se to ale být tak tiché, sotva jsem si toho všimla. Soustředila jsem se na ten zvuk a snažila se ho lokalizovat.

„Aerwyn..." uslyšela jsem daleko blíž a otravnějším tónem. Už jsem se dál nesnažila hledat zdroj. Narušovalo to mé myšlení a štvalo mě to. Copak mě to nemůže nechat v klidu?

„Aerwyn vstávej."

Konečně jsem otevřela oči. Zamžourala jsem, jak jsem se kolem sebe rozhlížela. Vůbec jsem to tu nepoznávala. Až pak se můj nos vzpamatoval a začala jsem reagovat na pachy. Nemocnice. Poznala jsem to hned. Ležela jsem na nemocničním lůžku a nade mnou se skláněla něčí postava. Dřív, než se mé oči přizpůsobily světlu a všemu tomu novému, poznala jsem i onu postavu podle pachu.

„Proč mě jen vždycky musí budit čaroděj," zabědovala jsem napůl vtipem. Kyle se usmál.

„Už jsem myslel, že tě snad neprobudím," oddychnul si. Nikdo jiný v pokoji nebyl. Zkoumala jsem ho pohledem a přemýšlela, co tu vlastně dělá.

„Věděl jsem, že by jsi tu jako drak prospala klidně celé století, takže mi přišlo vhodnější tě raději probudit. Promiň," omluvil se mi stále s úsměvem na tváři.

Až pak mě napadlo konečně přemýšlet nad důležitějšími věcmi. Jako třeba co tu vůbec dělám? Začala jsem si na všechno rozpomínat. Na to, jak jsem jela lesem. Na to, proč jsem vůbec někam jela. Na ty potvory! Rychle jsem se posadila na svém lůžku a začala se zmateně rozhlížet kolem sebe. Nikde jsem ale neviděla nic podezřelého.

„Klídek. Nic ti nehrozí," snažil se mě rychle uklidnit. Pomalu a obezřetně jsem si znovu lehla. Nic jsem nechápala. Kde ty potvory teď jsou. To už s nimi někdo něco udělal? Asi by to dávalo i smysl, když je svět plný tvorů, kteří jsou velmi schopní v boji.

„Aerwyn, řekni, co si pamatuješ jako poslední?" zeptal se mě.

„Pamatuju si, jak na mě útočily ty potvory z druhé dimenze a já jim chtěla ujet," odpověděla jsem mu. On zvědavě pozvedl obočí.

„A víš, kde teď jsi?" ptal se dál.

„V nemocnici," odpověděla jsem mu až posměvačně, jak kdyby si ze mě dělal blázny. Přece poznám nemocnici.

„A víš, proč tu jsi?"

Znovu jsem ho začala zkoumat. Snad jsem doufala, že mi něco prozradí, co se vlastně stalo. Zakroutila jsem hlavou na odpověď.

„Usnula jsi při řízení. Sjela si ze silnice a narazila do stromu... Aerwyn, tvé auto je totálně na šrot. Kdyby si nebyla drak, tak by si byla už mrtvá," pokáral mě přísně. Tohle pro mě byla novinka, ale z jeho tónu jsem si nic nedělala. Pokud jsem usnula, je zvláštní, že jsem si nepamatovala žádné sny. To se mi moc často nestávalo. Na druhou stranu je to tak možná dobře. Nepotřebovala jsem další noční můru způsobenou Lucim.

„Našel jsem tě já. V tom lese. Luci mi řekl, že to mezi vámi teď není dobrý. Dělal jsem si o tebe starosti a tak jsem se tě vydal hledat. Našel jsem ten vrak ještě s tebou uvnitř. Myslel jsem si, že si v bezvědomí, ale ukázalo se, že jen spíš... Musela jsi mít sakra hluboký spánek, když tě neprobudila ani srážka se stromem," řekl mi posměšně.

„Vytáhl jsem tě ven a zavolal záchranku... Jo a abych nezapomněl, nezachránil jsem jen tebe," řekl a podal mi plyšáka. Nejdřív jsem vůbec nechápala, pak mi to ale došlo. To byl ten plyšák ze zábavního parku. Byl to malý plyšový dráček. Dřív jsem mu vůbec nevěnovala pozornost a ani jsem nezaregistrovala, co měl být zač. Musela jsem se pousmát nad tou náhodou. Otočila jsem ho k sobě zády a všimla si, že je naprosto čistý.