Démonův drak ✔️

42. Kapitola

(Následující dvě kapitoly vyžadují trochu větší představivost, tudíž můžou být náročnější na čtení)

Alfu odtáhli z arény, aby uvolnili místo. Pořadatel řekl, že už proti Lucimu nechá bojovat posledního zájemce na rozloučenou, než do arény zase vpustí ostatní a Lucimu dá pokoj. Tentokrát ale tolik zájemců nebylo po tom, co zrovna předvedl.

„Co kdybych si já sama šla zabojovat o svojí vlastní svobodu?" zeptala jsem zvědavě pořadatele svým vlastním dračím hlasem, aby mě nešlo přeslechnout. Ozvalo se další užaslé vzdychnutí davu. Pořadateli okamžitě zazářila očka. Znovu se chopil mikrofonu a začal všechny pobízet na souboj povzneseného a poslední volné dračí samičky. Pochybovala jsem o tom, že by se mnou měli lepší show než s alfa samcem, ale hodlala jsem si to užít pro svojí vlastní zábavu. Luci na mě překvapeně pohlédl a já se jen vyzývavě usmála.

S trochou nervozity jsem vešla doprostřed arény. Lucimu stále svítily oči rudou. Nezdálo se, že by se chystal magii přestat používat k našemu boji. Rukama zachytil okraje svého trika a svlékl si ho. Odhalil tak davu své krásné svalnaté tělo.

„Snažíš se mě rozptýlit, abych se nesoustředila?" zeptala jsem se ho s pošklebkem. Samozřejmě jsem mu nechtěla přiznat, že přesně tak to na mě působilo.

„Jen si nechci zničit mé oblíbené triko, protože na tebe Aerwyn... na tebe moje lidská forma stačit nebude," řekl mi. Překvapil mě tím. Něco takového jsem rozhodně nečekala, byla jsem ale ráda, že to bere vážně.

„Tvé rozptylování si raději nechám až do postele," dodal Luci vábně a pár divaček vzrušeně zavřeštělo. Mně tím vyrazil dech. Snažila jsem se zůstat pod kontrolou a soustředěná.

„A že přijdeš o kalhoty ti nevadí?" zeptala jsem se ho škodolibě a čekala, jak zareaguje. On se spiklenecky pousmál.

„Vadí, ale můj penis je tu pouze pro tvé oči a nikoho dalšího," odpověděl mi. Ucítila jsem, jak mnou projela teplá vlna vzrušení a zanechávala mé tělo naprosto rozžhavené. Skoro bych si ani nevšimla zklamaných povzdechů z davu. Ihned jsem zahnala všechny ty nemravné myšlenky, co se mi začaly vířit hlavou a zamyslela se nad strategií.

Alfa jel hlavně na svou sílu. Já moc síly nepobrala, takže můj styl boje se bude od té jeho velmi lišit. Luci ještě na skok odběhl k DJovi a na něčím se s ním domluvil. Vrátil se zpátky do arény a začal nový song. The Phoenix od Fall Out Boy. Oba jsme byli připravení.

Ani jeden z nás se nehnul. Nechtěla jsem to být já, kdo zaútočí první, dost by mě to znevýhodnělo.

„Pokud nezaútočíš, tak si tu svojí svobodu nevydobyješ," řekl mi Luci posměšně. Povzdechla jsem si. Neplánovala jsem s ním mít ještě slovní souboj před tím fyzickým o to, kdo zaútočí první. Nechala jsem si narůst své drápy na prstech, rohy na hlavě a nechala změnit i své oči na dračí, které byly podstatně lepší, než ty lidské. Skrytě jsem nechala průchod i svým zubům, abych to nemusela stíhat při boji. Sebevědomě jsem vyrazila k Lucimu. V boji samotném jsem proti němu neměla šanci, takže musela zvítězit strategie. Jen by stačilo, abych do něho mohla bodnout ocasem, ale toho si byl Luci moc dobře vědom a bylo jasné, že mě jen tak nenechá.

Napřáhla jsem se se svými drápy a zaútočila jsem. Než má ruka dolétla k Luciho tělu, chytl ji svou rukou za zápěstí. Stál bez hnutí, jako by se zrovna nic nestalo. Mou ruku pevně držel. Zaútočila jsem i svou druhou. I tu chytl. Když měl teď obě zaměstnané, byla to skvělá příležitost na to, ukázat svůj ocásek. Nechala jsem ho vyrůst a rovnou s ním zaútočila po Luciho těle. Luci mi pustil jednu ruku, aby se mohl ocasu mršně vyhnout. S volnou rukou mi ocas chytnul. Sakra! Tohle se nemělo stát. S mojí volnou rukou jsem na něho znovu zaútočila. Luci si útoku všiml a škubnul mým ocasem tak silně, až mě to vyvedlo z rovnováhy a ocitla jsem se k němu zády. 

Ucítila jsem, jak se přitiskl k mým zádům. Jednou rukou stále držící ocas a druhou rukou držící mé zápěstí na předku mé hrudi, což zároveň znamenalo, že mě tou rukou objímal a pevně si mě přidržoval. Potřebovala jsem se z jeho objetí dostat. Zakousla jsem se mu hluboko do ruky. V šoku zařval a uvolnil sevření. Já se mu rychle i s ocasem vytrhla a vzdálila se. Byl překvapený, ale stále soustředěný. Kolem arény bylo krom hudby naprosté ticho. Myslím, že jsem byla první, kdo ho v té aréně vůbec zranil. Z ruky mu stékaly potůčky krve z každé z děr po zubech. Lítostně jsem na něho pohlédla.

„Později ti to ošetřím," řekla jsem sladce a olízla si rty, na kterých jsem ještě měla zbytky jeho krve. Pousmál se nad mým návrhem. Byl si moc dobře vědom toho, že k tomu budu muset použít svůj jazyk.

Svůj ocas jsem znovu schovala. Pokud nebude venku, nebude mi ho moct chytnout a já budu mít znovu výhodu překvapení.

Už podruhé jsem se vydala k němu a zopakovala svůj první útok. Dopadl stejně, jako poprvé a má ruka se ocitla v jeho moci. Tentokrát jsem ale na jeho ruku rovnou zaútočila se zuby. Jak jsem se blížila hlavu k jeho ruce, pustil mě a zaútočil druhou rukou. Dal mi pěstí přímo do tváře. To mě katapultovalo od něj. Využila jsem své odstředivé síly, za zvuků párání trička jsem si nechala rychle narůst křídla a silně s jedním máchla přímo k němu. Na poslední chvíli se mu podařilo blokovat útok rukou. Ozvala se obrovská rána. 

Díky jeho zablokování neutrpěl žádné poškození, ale síla útoku ho vyvedla z rovnováhy a postrčila ho pár kroků zpět. Využila jsem toho a rozeběhla se na něho, hlavou napřed. Rohy by zabránily jakémukoliv poškození mé hlavy a tak jsem jich využila jako beranidla. Nestihl získat zpátky svou rovnováhu včas a narazila jsem mu silou přímo do hrudi. To ho uzemnilo a já dopadla na zem s ním. Rychle jsem vstala na všechny čtyři. 

Luci se teď nacházel pode mnou a já se už po druhé pokusila zaútočit ocasem. Luci zvedl nohu a ocas mi přidupnul k zemi. Zasyčela jsem bolestí. Nechal si vyrůst svůj vlastní ocas. Zajel s ním pod mé tělo a s jeho pomocí mě odvalil na záda a převalil se na mě. Doslova jsme si tím vyměnili pozici. Zmocnil se mých rukou a můj ocas přidržel k zemi jeho vlastním ocasem. Zdvihla jsem svá křídla a jejich drápy jsem zaryla do jeho zad. Bolestivě sykl. Nechal si vyrůst svá křídla a přišpendlil ty mé k zemi. 

Udělal ale jednu zásadní chybu. Nejspíš bolestí přestal kontrolovat, jestli můj ocas stále drží pod svým a já ho měla nyní naprosto volný. Zajela jsem mu špičkou do podbřišku a nechala do něho proudit svůj jed. Zúžily se mu zorničky strachem. Jeho stisk povolil a já sledovala, jak jeho tělo tuhne. Odstrčila jsem ho a stoupla si. Byla to má chvíle vítězství. Naplnil mě velmi dobrý pocit. Byla jsem na sebe tak hrdá. 

Sledovala jsem ho, jak se snaží s paralýzou bojovat a chtěl si stoupnout. Nejdříve si klekl, což se mu podařilo, ale ničeho dalšího už dosáhnout nemohl. Chvíli tak zůstal a já trpělivě čekala, až jed převezme zbytky jeho odporu. Místo toho si ale stoupl. Nechápala jsem. Jak to? Jak to bylo možné? Dala jsem mu dokonce větší dávku než dávám běžně. Jak to, že ještě neležel ztuhlý na zemi! Zděšeně jsem od něho odstoupila. Zasmál se nad mou reakcí. Dostala jsem strach. Jed byla má jediná naděje. Jinak ho nezvládnu porazit.

Přepadla mě náhlá bolest vystřelující do mého obličeje. Začala se ozývat ta jeho pěst. Nikdy dřív jsem takhle bolest necítila.