The Child of the Night - Vkook/Taekook [j.jk x k.th]

12. Kapitola

„U-uh... P-proč ne," řekl Taehyung a Jimin se usmál. Potom vzal Taehyunga kolem ramen a vyšli ven. „Ty už nemáš šichtu?"
Jimin se zasmál a zakroutil hlavou. „Mám jiného šéfa, takže asi tak..." 

Taehyung a Jimin došli do jedné kavárny, ve které si objednali čaj, posadili se a zapovídali se. Taehyung si potom vzpomněl na včerejší noc a nedokázal rozluštit, zda se mu to pouze nezdálo... Jenže odřená kolena a sedřené dlaně říkaly své. 

„Hele Jimine," oslovil ho Taehyung a Jimin se na něj podíval. Taehyung si začal hrát se lžičkou v hrníčku s čajem a přemýšlet. „Hmm?"
„No... Pověz mi víc o tom, co ti říkala babička. O té legendě," řekl Taehyung a udělal kukuč. Jimin se zasmál a opřel se o opěrátko. „Moc si toho už nepamatuju... Ale něco přeci jen."

„Babi? Tohle je Jungkook! Ten králíček," zasmál se Jimin, chytil svého kamaráda za ruku a přiběhl k babičce, která pekla koláč. Ta se otočila a hřejivě se usmála. „Ahoj, Chimmy... Oh, Jungkookie... Moc ráda tě zase vidím!" 
„Nejspíš si mě nepamatuješ, no spíš určitě..." zasmála se babička a podala chlapcům upečené sušenky. Chlapci se posadili a Jimin ještě vytáhl z ledničky banánové mlíčko. „Byl jsi malý, znala jsem tvého dědečka." 

„Já vím, povídal mi o vás," řekl Jungkook a rozkošně se usmál. Úsměv, který každého donutil se usmát také. Potom se ozval ale Jiminův hlas. „Však už ale zemřel, ne?" 

Jungkook sklopil hlavu a přikývl. Tiše usrkl a podíval se na Jimina.
„Sice zemřel, ale pořád tu je. Nechce opustit své nejmilejší," řekl Jungkook a Jimin nechápal. I když byl Jungkook o dva roky mladší, tak ale mentálně byl jinde. „Máš pravdu Jungkookie... Nikdo přeci nechce opustit své nejmilejší,"

----

Snad to není nudné a hlavně heh... Neočekávejte tu hned Vkook, takže prosím don't hate me and other ships :c 

Taky se chci omluvit, že je až takhle pozdě, ale co se dá dělat... Bylo mi nějak divně a tak jsem odpoledne prospala (hned po tom, co jsem dokoupila nějaké učebnice)

+ jaký byl druhý den? U mě tedy lepší, jsem více klidná a tak nějak už mi nevadí ani ta lavice :') Takže asi tak. 

Další kapitolku hned napíšu (jen udělám sestřenky kamarádce copánky) a možná bych (i přes menší bolehlav) mohla napsat i 2 kapitolky, uvidíme ^^