The Child of the Night - Vkook/Taekook [j.jk x k.th]

38. Kapitola

Jungkook se na něj podíval. „Proč tě to zajímá?"
Taehyung si odkašlal, sklopil pohled a zašeptal: „J-jen tak... P-přeci jen, pokud jsi z-zemřel, tak určitě si chtěl vidět svou rodinu. To ti nechybí?"
Jungkook sklopil pohled a povzdechl si. 

„Nikomu nechybím... Stejně jsem jen přitěžoval," zamumlal tiše Jungkook a Taehyung zakroutil hlavou. „Proč si to myslíš?"
„Vím to... Jednou jsem slyšel matky a otce rozhovor, takže asi tak..."
„A Jin...?" zeptal se tiše Taehyung a Jungkook se na něj podíval. „Jak o něm víš?"
„Pracujeme ve stejné budově," odpověděl mu Taehyung a Jungkook se jen uchechtl. „Hyung byl vždy dobrý brácha... Ale zatěžoval jsem ho. Častokrát jsem něco chtěl, byl jsem rozmazlený a Jin pro mě dělal první a poslední..."

Potom nastalo ticho. Ani jednomu se nechtělo večeřet. Taehyung si složil ruce do klína a začal si hrát s lemem jeho trička. 

„J-jak jsi vůbec... Zemřel? Pořád to nějak nevím," zašeptal Taehyung a podíval se na Jungkooka. Ten měl nečitelný výraz. „Tohle je až moc osobní téma, nemyslíš?"
„T-to jo, ale... Když už tu jsi, tak ať to vím..." 
„Proč bys to měl vědět?" zeptal se nechápavě Jungkook a Taehyung si povzdechl. „Chci jen něco ověřit..."

Jungkook jako by se zamyslel a potom se opřel do židle. 

„Nechci, aby to každý věděl," řekl Jungkook a Taehyung se zamračil. „Ale Jimin to ví... jak jsi zemřel. Takže-"
Jungkook se na něj zamračil. „Tys to chtěl vědět, protože nevíš, komu věřit? Jako vážně?"

„Tak Jimin se tam málem zhroutil, protože mi říkal, jak moc ho něco mrzí a takovéhle věci. Nechci mu zbytečně ublížit, proto jsem se chtěl zeptat tebe! Zajímá mě ta blbá zpráva, kterou jsi údajně poslal Jinovi. Ale jak vidím, nechceš mi ani odpovědět na to jak jsi umřel," řekl naštvaně Taehyung a Jungkook se postavil. 

„Víš ty co? Když jsi tak dobrý kamarád s Jiminem, tak běž za ním ho utěšit, aby se náhodou nezbláznil!" vyjekl Jungkook a odešel. Potom se ještě na chvilku vrátil a začal na sebe házet ten plášť. „A kdyby tě to zajímalo, tak v té zprávě bylo jedno."

„A to, že ať se stane cokoliv, tak že mám Jina rád... A ať dá za mě Jiminovi pěstí, protože já jsem to v tu dobu nedokázal udělat!"

----

Yay, pátek... 
Můj pátek 13. v pohodě, nic moc jiného. 
Ale přeci jen. (Opět, kdo nechce číst, nemusí, jen moje zkušenost z rána)

Takže... Moje ráno -> probudím se, usínám, ranní hygiena a naprosto mrtvá mrznu na zastávce. 1. autobus jel o 2 minuty dřív, 2. autobus zpoždění... Ve škole první hodina matematika... Učitelka přijde do třídy, zopakuje si jména a já tam usínám. Samozřejmě to na mě nesmělo jít vidět. „Táák, kdo se nám dnes dobře vyspal?" zeptala se učitelka a začala se rozhlížet po třídě. Očima zůstala na nějaké mé spolužačce, ale potom zničehonic svůj zrak přesunula na mě a s úsměvem řekla: „Natáálka... Doobře, jakého chceš k sobě chlapce?"
Samozřejmě je moc neznám, takže jsem řekla, že mi to je fuk. Někoho vybrala a už jsme šli k tabuli :'') Naštěstí vše v pohodě, poslední hodina chemie -> usínala jsem opět.

V autobuse jsem si zdřímla a teď doma se nudím c: 

Doufám, že tu všichni žijí, vcelku a naprosto nepoškození z tohoto prokletého dne (: