31. Kapitola

1.3K 218 36
                                    

Taehyung se dostal do práce včas, pracoval kvalitně, ale stále mu něco do hlavy nešlo... A to Jimin. Proč mu lhal?

K jeho štěstí mohl dostat odpověď, a to hned.

„Taehyungu! Ahoj," usmál se Jimin a přiběhl k Taehyungovi na obědě. Taehyung jen pokývl a snažil se uklidnit své srdce, které začalo rychleji bít.

„Ahoj, Taehyungu," pozdravil tentokrát Jin.
„Ahoj..." vydechl Taehyung a Jin se zamračil. Pokývl, aby zjistil, co se děje, ale Taehyung si toho nevšiml. „Co se děje?
Taehyung zakroutil hlavou, vzal si jídlo a odešel ke stolu. Jimin ho následoval a u toho se mračil.

„Proč si mě nepozdravil?" zeptal se Jimin, když si sedl vedle Taehyunga a ten si povzdechl. „Pokývl jsem jako pozdrav."
Jimin nic neřekl, protože už jen podle toho tónu pochopil, že s ním Taehyung mluvit nechce.

Jenže on s ním mluvit chtěl.

„Chime?" oslovil ho Taehyung a Jimin se na něj podíval. „Ano?"
„No," vydechl Taehyung a mlčel. Potom se nadechl a pokračoval. „Prostě mi furt nejde do hlavy ta tvá příhoda s Jungkookem... Nechce se mi věřit, že prostě jeho děda nebo táta byl naživu i po smrti a takhle."

Taehyung si vymýšlel, samozřejmě tomu už věřil, ale nemohl na něj hned vyjet s tím, že je Jungkook u něj doma a bezostyšně s ním flirtuje.

„Chápu, špatně se tomu věří, ale fakt tohle  Jungkook řekl. K tomu, když ho srazil ten autobus tak prostě-"

„Autobus? Minule si řekl, že to bylo auto..."

----

Stále hladovím a nudím se (::

The Child of the Night - Vkook/Taekook [j.jk x k.th]Kde žijí příběhy. Začni objevovat