Taehyung se dostal do práce včas, pracoval kvalitně, ale stále mu něco do hlavy nešlo... A to Jimin. Proč mu lhal?
K jeho štěstí mohl dostat odpověď, a to hned.
„Taehyungu! Ahoj," usmál se Jimin a přiběhl k Taehyungovi na obědě. Taehyung jen pokývl a snažil se uklidnit své srdce, které začalo rychleji bít.
„Ahoj, Taehyungu," pozdravil tentokrát Jin.
„Ahoj..." vydechl Taehyung a Jin se zamračil. Pokývl, aby zjistil, co se děje, ale Taehyung si toho nevšiml. „Co se děje?
Taehyung zakroutil hlavou, vzal si jídlo a odešel ke stolu. Jimin ho následoval a u toho se mračil.„Proč si mě nepozdravil?" zeptal se Jimin, když si sedl vedle Taehyunga a ten si povzdechl. „Pokývl jsem jako pozdrav."
Jimin nic neřekl, protože už jen podle toho tónu pochopil, že s ním Taehyung mluvit nechce.Jenže on s ním mluvit chtěl.
„Chime?" oslovil ho Taehyung a Jimin se na něj podíval. „Ano?"
„No," vydechl Taehyung a mlčel. Potom se nadechl a pokračoval. „Prostě mi furt nejde do hlavy ta tvá příhoda s Jungkookem... Nechce se mi věřit, že prostě jeho děda nebo táta byl naživu i po smrti a takhle."Taehyung si vymýšlel, samozřejmě tomu už věřil, ale nemohl na něj hned vyjet s tím, že je Jungkook u něj doma a bezostyšně s ním flirtuje.
„Chápu, špatně se tomu věří, ale fakt tohle Jungkook řekl. K tomu, když ho srazil ten autobus tak prostě-"
„Autobus? Minule si řekl, že to bylo auto..."
----
Stále hladovím a nudím se (::
ČTEŠ
The Child of the Night - Vkook/Taekook [j.jk x k.th]
Fanfiction<Dokončeno> Legendy jsou pro všechny jen smyšlené historky. Co když dítě noci, jež má být pouze historkou je pravdivé? Taehyung je odkopnutý od všech a od jediné události začne věřit, že dítě noci, jež je chlapec v černým oblečení s červenými...