The Child of the Night - Vkook/Taekook [j.jk x k.th]

26. Kapitola

Taehyung se zamračil a odvrátil pohled od chlapcova těla. 

„A třeba prosím ti nic neříká?"
„A třeba topení ti nic neříká? Ježíši, máš tu zimu," vydechl otráveně chlapec a začal nastavovat topení na maximum. Taehyung se zvedl a protočil očima. „Nech to topení být, kdyby si poprosil, tak to tričko máš hned."

„Nebuď jak ženská a dej mi to tričko, abrakadabra."
Taehyung se zamračil a nechápavě zvedl ruce. „Jaké abrakadabra?"
„Tohle kouzelné slovíčko ti nestačí?" zeptal se unaveně chlapec a Taehyung si povzdechl. Odešel do svého pokoje, vzal jedno větší tričko a hodil ho po chlapci, který mu na to odpověděl jediné... „Abrakadabra dvě."

Taehyung si jen povzdechl, dal nádobí do myčky a potom se posadil na gauč. 

„Takže, dáš mi alespoň deku a polštář, abra-"
„NEŘÍKEJ ABRAKADABRA!" vyjel na něj Taehyung a chlapec zvedl ruce jako náznak obrany. 
„Tak pardon, prosím?" opravil se s nevinným a ironickým úsměvem. 
„Víš ty co? Vypadni, nechci tě tady... Kdo vůbec řekl, že tě tu ubytuju?"

Chlapec se zasmál, Taehyunga položil na záda a naklonil se nad něj. 
„Řekl to ten, který mě tu drží, Taehyungu. A teď ještě jednou... Přineseš mi prosím tu deku a polštář?" 
Taehyung byl jako přilepený. I když se chlapec už odtáhl, Taehyung se nedokázal odlepit od gauče. Po pár vteřinách se vzpamatoval, posadil se a tiše vydechl přebytečný vzduch. 
„Do-donesu ti ten d-deku-... Teda polštář!" vykoktal Taehyung a odešel do svého pokoje. Vzal jeden polštář a deku, které pak přinesl chlapci. 

„Díky, co pak ale budeš objímat? Pokud vím, tak se ti špatně usíná, když nic neobjímáš," řekl chlapec a Taehyung pokrčil rameny. Chtěl odejít, ale potom si něco uvědomil. „J-jak o tom víš?!"

----

Netuším, co napsat jako popisek, ale tak třeba... Hmh *snaží se vymyslet něco originálního*

Jakou máte velikost bot? :')))

Kolik máte vlasů? :')

Kolik máte končetin?

See ya.