Žij, dokud dýchám

Prolog

Jedné nedělní noci - v hodině, kdy už všichni měli dávno spát - se procházel muž v dlouhém, koženém kabátě a hvízdal si neznámou melodii. Ulice byly prázdné a málo osvětlené ve čtvrti ve které se nacházel. Nikoho za celou dobu, co se procházel, neviděl.

A taky nikdo neviděl, co skrýval pod kabátem.

Ti dva, pro které si v tuto noc přišel, měli náskok. Nezáleželo mu na tom. Věděl, že je chytí. Miloval ten pocit, kdy mu kořist utekla a naplňovalo ho to hlubokým, nesmírně příjemným pocitem, kdy je mohl hledat a vytvářet si představy o tom, co udělá při jejich dopadení.

A také se těšil na peníze, které dostane až s nimi skoncuje.

Dívka s chlapcem utíkali a drželi se přitom za ruce.

Jejich uštvaný dech bylo to jediné, co slyšeli a nezastavovali se. Věděli, co dělat, když je najdou a měli plán. Vždy měli plán a modlili se k Bohu, aby vyšel. A hlavně, aby vyšel tenhle.

V nedaleké dálce zaznělo troubení vlaku a oni zrychlili.

Dívka sevřela ruku chlapce pevněji a když zabočili za roh domu, uviděli osvětlené vlakové nádraží. Byli od něj daleko a přesto dívka cítila, jak se k nim lovec blíží. Ledabylými, rovnoměrnými a znuděnými kroky. Chlapec ji sevřel pevněji, ale ne s takovou silou, že by ji rozdrtil prsty.

Jakmile doběhli na nádraží a přitom se jim podařilo strčit do pár lidí, utíkali k tabulce s odjezdy vlaků. Ten nejbližší odjížděl za dvě minuty a oni beze slov utíkali na nástupiště, kde vlak čekal, až bude moct odjet. Dívka nastoupila do vlaku jako první a otočila se, protože neslyšela, že by chlapec běžel za ní.

Chlapec ztuhle stál před dveřmi vlaku. Její srdce se zastavilo, když se na ni podíval a s výdechem řekl. „Odlákám ho od tebe.''

Dívka to nechápala. Proč nevkročí do vlaku a neskryje se před lovcem. Tmavé vlasy mu spadly do očí, aby nečetla v tom, co by v nich přečetla. Jenže ona věděla, že dokáže číst v jeho srdci.

Cítila jeho bolest, jako by byla její vlastní. Nedokázala udělat jediný krok k němu. Nedokázala se pohnout, když řekl. „Nevystavím tě takovému nebezpečí.''

S tím se dveře vlaku zavřely.

Neviditelné okovy, které ji zmrazily, zmizely. Rozeběhla se ke dveřím a bušila do nich a bušila, když se vlak rozjel a jel dál od chlapce. Dívka si nevšimla těžkých bot, které se zastavili za ní.

Necítila, když ji kdosi praštil do hlavy a ona se zhroutila na zem jako mrtvá.