Luna Cole přišla o vzpomínky.
Nepamatuje si, co se dva měsíce dělo a kde vůbec byla. Od té doby, co ji nalezli zmatenou na vzdáleném místě, uběhlo pár týdnů a ona se vrací do školy. Snaží se žít život, který žila před tou událostí. Nesnaží se vzpom...
Gabriela vzhlédla a setkala se s mým pohledem. Po tváři jí koulela slza. Napadlo mě, jestli byla vyděšená z té nejistoty. Určitě se jí hnalo hlavou to, jestli dám přednost jí, nebo Montymu. Ona jím byla kdysi poblázněná a musela si nepochybně myslet, že nyní i já, když jsem s ním utekla. Přemýšlela bych v téhle situaci úplně stejně.
Bolestně jsem si uvědomovala, že mě Carl s Madrid sevřeli. Ačkoliv jsem jistě nevěděla, kde se Monty a Sam nacházeli, mohla jsem zalhat. Získala bych tím čas pro všechny, ale Gabrielu bych musela vzít s sebou. A to by znamenalo, že by mohla dopadnout stejně jako Emilia.
,,Chci pojistku, že ji necháte být."
Carl se široce usmál. ,,Myslím, že jediný, kdo tady určuje pravidla, jsem já. Znám tě, Luno. Vím, jak přemýšlíš, protože jsi stejná jako Monty. Oba dva hledáte naději tam, kde nikdy nebude." Zvedl ruku a luskl prsty.
Madrid sevřela Gabrielu pevněji a Gabriely aura vybuchla v ještě tmavší barvy. Nůž, který měla pod hrdlem, jí prořízl kůži. Jemně a hladce, jako kdyby to byl papír. I v té tmě jsem viděla, jak kapka krve jí stekla pod límec kabátu.
,,Jsou v New Yorku," vykřikla jsem a pak si zakryla ústa rukou.
Carl a Madrid se narovnali. ,,Kde přesně, Luno? Hnízdo lovci vyplenili, ale musím uznat, že jsou opravdu chytrý. Pod svícnem je největší tma."
Musela jsem uznat, že byl dobře informovaný. Ale když jsem slyšela naději v jeho hlase, sevřel se mi žaludek. Proč jsem si stále myslela, že by mohl být jiný? Lepší?
,,Je to byt..." zašeptala jsem a chytila se za hlavu. Vzpomínky se zoufale draly ven, ale něco jim bránilo. ,,Byt..."
,,Tak moc lituji toho, že jsem ti vymazal ty vzpomínky," prohodil. Jeho hlas zněl zvláštně. Slabě ke mně doléhal, jako by bychom byli od sebe kilometry daleko. ,,Přidělal jsem si tolik práce. Ale ty jsi můj nejpovedenější výtvor. Máš díky mně dokonale čistou mysl."
,,Není slušné se takhle sebechválit, Carle," ozvala se Madrid.
,,Hm."
Ruce mi klesly k bokům. ,,Hnízdo v New Yorku je prázdné a nikoho jste odtud nechytili, že?"Ani jsem nečekala, až mi jeden z nich odpoví. ,,Chci, aby jste nechali Fletchery být a řeknu vám, kde jsou ostatní savanti."
Konečně se mi povedlo je překvapit. Oba dva se na sebe podívali a pak zpět na mě.
,,Cože?" vydechla Madrid. ,,Ty by jsi zaprodala všechny životy savantů kvůli bratrům Fletcherovým?"
Polkla jsem. ,,Ano."
Carl vyprsknul smíchy. ,,Láska je taková šílená věc. Já i Madrid děláme vše pro svobodu, ale ty... ty chceš odepsat desítky savantů pro lásku?"
,,Ona nemusí být jediná, kdo zná jejich pravou polohu," řekla Madrid zamyšleně. Zcela ignorovala Carlův výsměch. Narovnala se a uvolnila ocelové sevření Gabriely. ,,Řekla, že se skrývají v New Yorku. To nám stačí. Když nám k tomu řekne, kde se nachází savanti, tak určitě někdo z nich bude vědět, kde jsou."
,,Luna nám pak bude k ničemu."
,,Nebude," namítla. Nezněla zrovna přesvědčeně.
Vytřeštila jsem oči. Nedošlo mi, že by to mohli otočit v můj neprospěch. Sakra, sakra, SAKRA!
Carl přešel ke Gabriele a přejel jí prstem po líci. Spodní ret se jí chvěl. ,,Krásné."
Madrid chvíli přemýšlela a Carl jí přejížděl prstem po obličeji. Byl jím uchvácený. Připomínal v tu chvíli kočku, která byla zaujatá kanárkem v kleci.
,,Tohle jsem nečekala," přiznala Madrid a ladně zahodila nůž do jezera. Gabrielu sevřel Carl a zabořil jí nos do vlasů. Držela jsem jazyk za zuby a čekala. ,,Když nám to řekneš, pak se to všechno urychlí. Přinese nám to tolik výhod... tolik možností.. Ach, Luno, děkuji ti."
,,Ještě jsem nic neřekla."
Přimhouřila oči a přešla ke mně. ,,Držíš své slovo, obě to víme. Gabrielu necháme jít ve chvíli, kdy nám to řekneš."
,,Jenom jí ještě vymažu vzpomínky," oznámil klidně Carl.
S tím jsem souhlasila. ,,A už se nikdy nevrátíte do tohohle města."
,,Stejně nás tady nic nedrží," vrátil mi to pobaveně Carl. Jeho výraz napovídal, že věděl něco, co já ne.
Natáhla jsem ruku směrem k tmavovlasé Madrid. Chtěla jsem to mít za sebou. Nezaváhala, přijala a krátce si se mnou potřásla.
,,Hnízdo, kde se všichni skrývají, je v Londýně. Nachází se v oblasti Mayfair. Měl by to být hotel, ale neřekli mi jaký."
,,To nám bohatě stačí," vydechla Madrid.
,,Ještě podej ruku mně, Luno. Cítím se trochu vystrčený."
Madrid ustoupila stranou a zabodla oči do mých zad. Prošla jsem kolem ní a dýchala chladný, zimní vzduch. Z úst mi vycházely obláčky, ruce se mi třásly. Podat mu ruku bylo to nejmenší, co jsem pro Gabrielu mohla udělat.
Natáhla jsem ruku jeho směrem. Odstoupil od Gabriely, která vzlykla a udělala krok vzad, aby byla od nich co nejdál. Zbýval jí krok a spadla by z mola do zamrzlého, temného jezera.
Naše ruce se spojily a Carl ke mně zvedl pohled plný nadšení a vzrušení. ,,Existuje jedna věc, kterou jsem ti těsně před tím, než jsem ohlásil svůj příchod, do mysli vložil. Takovou drobnou pojistku."
Zvedla jsem obočí, mlčela jsem.
Sevřel mi ruku a zachechtal se. ,,Jednou ze základní gramotnosti člověka je umět plavat. Tuhle dovednost jsi uměla. Jsi přeci za znamení ryba. Tak mě napadlo, co by se stalo, kdyby ryba zapomněla, jak se plave? Nebylo by to... zajímavé?"
A pak mě kdosi nadlidskou silou praštil do zad a já se řítila přímo do temné díry v ledě.
Krásný pátek!
Doufám, že jste na mě nezapomněli. Neměla jsem moc náladu psát a začínám být s tímhle příběhem nespokojená. Překvapují mě však komentáře, které píší, jak moc se jim můj příběh líbí - a to mě vždycky pořádně nakopne. :D Moc vám děkuji za podporu, hlasování a komentáře. Je to už přes rok, co tenhle příběh píšu (to jsem si právě nyní uvědomila btw) a nejde mi to do hlavy. Stále mám pocit, že to bylo včera, co jsem vystresovaně vydávala prolog a kontrolovala každou minutu wattpad.
No nic, jdu psát, abych vás nemučila svými cliffhangery. Očekávejte další kapitolku. Nebude to trvat zase tak dlouho, co ji vydám. :D PŘÍSAHÁM!
PS: Nezná někdo šikovného človíčka, který by mi udělal obálku pro nový příběh? Jsem v tomhle náročná, takže někoho, kdo je také trpělivý. :D
S láskou, Váš Snehulacek.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
