Žij, dokud dýchám

Kapitola 45

Dívka padala.

Padala a nehybně pozorovala, jak ji temnota obklopovala jako smuteční závoj. Chladná voda ji objala a přivítala. Znala, jaké to je, když se topila. Znala ten pocit, kdy se chtěla nadechnout, ale nemohla.

Nebránila se. Tohle byl konec. V mysli jí probleskla vzpomínka na chlapce s černými vlasy a zelenýma očima. Na jeho hlas a smích, na jeho vůni a doteky. Ze všech zbývajících sil, které  v sobě našla, natáhla ruku a dotkla se přívěsku, který se vznášel ve vodě a matně se leskl.

,,Dávám ti ho, aby jsi věděla, že vždycky máš domov."

,,Můžu tě udržet v bezpečí, Luno. Všichni se mě bojí."

,,Budu tě následovat kamkoliv půjdeš. I kdyby jsi mířila do samotného pekla, půjdu tam s tebou."

Dívka vytřeštila oči. To, co jí bránilo si vzpomenout, zmizelo. Neviditelná zeď, která ji dělila od vzpomínek, se zbortila.

,,Udělám cokoliv pro to, abychom mohli společně žít v míru a klidu. Já, ty, Sam, Emilia a Tamina."

,,Ještě naše kočky."

Chlapec se zasmál a něžně zopakoval: ,,Ještě naše kočky."

Další vzpomínka.

,,Jsem tady, má drahá Luno," zašeptal. ,,Jestli se mnou nechceš mluvit, tak dobrá. Ale jsem tady. Vždycky budu."

Dívka se usmála a zavřela oči. V pěsti svírala přívěšek s domečkem.

Tohle byl dobrý konec.

-

,,Ty jsi taková blbá kráva."

Kdosi mě praštil do hrudníku.

,,Naivní, hloupá kráva, která by měla být rozumná a nepokoušet štěstí."

Další rána. Rozpoznala jsem ženský hlas.

,,Řekla jsem ti jasně, že jestli umřeš, tak tě zabiji."

Pak jsem se pozvracela.

Dotyčná mě převrátila na bok, abych se neudusila. Zvracela jsem a vykašlávala vodu. Tělo jsem měla neuvěřitelně těžké. Zkusila jsem po chvíli vstát, ale zapotácela jsem se, když se mi do hlavy nahrnula krev.

,,Uklidni se," ozval se povědomý, drsný hlas. Posadila jsem se na zamrzlou půdu. ,,Stačilo málo a čuchala by jsi ke kytkám zespoda."

Podívala jsem se na rudě žhnoucí oči Sarah a pokusila se o úsměv. ,,Čau."

,,Drž hubu," vyštěkla. ,,Myslela jsem, že jsi mrtvá. Co si sakra myslíš, že děláš? Otužuješ se? V noci? Sama?"

Spěšně jsem se rozhlédla a snažila se vzpamatovat. Oblečení jsem měla mokré a studené, kapky vody mi stékaly z vlasů po krku dolů. Všechny chlupy na těle se mi ježily.

Chmátla jsem ke krku a dlouze vydechla. Byl tam.

,,Jsi už při vědomí?" ptala se Sarah a rozhlížela se po okolí. Všimla jsem si, že byla mokrá stejně jako já.

,,Ty jsi pro mě skočila do vody?"

Rudé oči se do mě zabodly. ,,Ano. Máš štěstí, že na sobě nemám svoje oblíbené spodní prádlo. To by situaci měnilo."