Žij, dokud dýchám

Kapitola 34

Probudila jsem se celá zpocená. Podívala jsem se vedle sebe. Emilia vedle mě poklidně spala. Stále jsme byly oblečené v nočních, teplých oděvech - všimla jsem si, že jsem ze sebe shodila ze spaní džíny. Promnula jsem si obličej. Cítila jsem se dobře - za což jsem vděčila jen a jen Emilii.

Nechtěla jsem myslet na Felixe a ani jsem nemyslela.

Namáhavě jsem se zvedla a zamířila do koupelny. Zavřela jsem tiše dveře, abych ji nevzbudila.

Ve sprše jsem byla dlouho a nechávala se hýčkat teplou vodou. Přemýšlela o tom, co mi včera řekl Felix, savant, který nás lovil. Věděla jsem, že dostával odměnu. Zajímalo mě však to, co s ním udělala Sarah. Děsilo mě pomyšlení na počet lidí, které zabila.

Byla mojí kamarádkou a to se neměnilo. Jenže.. po tom všem jsem si nebyla jistá, zda jsem jí dokázala věřit. Ano, zachránila mi život, ale v hlavě mi zněla její slova. Zabila ho. Byla schopná zabít. A mě napadlo, co se jí muselo v životě stát, že dokázala něco takového udělat.
Proč tak usilovně trénovala? Proč tak moc toužila po lovcích? Proč mě vyzvala a spřátelila se semnou?

Obtočila jsem kolem svého těla ručník a přejela dlaní po zamlženém zrcadle, abych se mohla podívat na svůj odraz. Vlasy se mi zkroutily v neposedné, hnědé prstýnky. Pod tmavě hnědýma očima jsem neměla tak veliké kruhy pod očima, jak to bylo donedávna. Vypadala jsem lépe. Líp, než když jsem se na sebe dívala v motelu.

V ručníku jsem vyšla z koupelny a zarazila se. Emilia se opírala o čelo postele, Monty se válel na posteli a Sam seděl na kraji postele. Všichni tři se na mě podívali a já sevřela ručník pevněji. V koupelně jsem oblečení neměla a.. sakra.

Pousmála jsem se a pohlédla Montymu do očí. Sledoval mě s planoucím pohledem a mně bylo horko.

,,Říkal jsem si, kdy splníš svůj slib," prohodil. Odvrátil ode mě zrak a položil hlavu na matraci.

,,Jaký?"

Věděla jsem, že se usmíval. ,,Jednou tě donutím zčervenat se, Monty." Napodoboval můj hlas před ostatními a já se zakabonila. ,,Nenapadlo by mě, že použiješ stejnou taktiku."

Sam s Emiliou tiše naslouchali. Oběma cukaly koutky rtů. Ani já jsem nedokázala potlačit úsměv, který se mi dral na rty.

,,Když už jsme spolubydlící, tak se vším všudy, ne?" houkla jsem a vydala se ke skříni.

Emilia vyprskla. ,,Ze spaní jsi po mně hodila svoje džíny. Tohle bych nazvala se vším všudy."

Popadla jsem pohodlné tepláky a tričko. Bylo mi nepříjemné před nimi stát v ručníku. Zavřela jsem se v koupelně, oblékla se a posadila se na konec postele. Monty ležel na zádech, pod hlavou měl ruku a pozoroval strop. Černé vlasy měl rozcuchané a delší. Vypadal, že se dobře vyspal a vypadal neodolatelně.

,,Co dneska podnikneme?" prolomila ticho Emilia a usmála se na Sama, který se na ni usmál takovým způsobem.. zabolelo mě z toho srdce.

Monty se na mě krátce podíval, než jí odpověděl: ,,Co takhle filmový večer?"

Sam se překvapeně otočil a Emilia nadšeně zavýskla. ,,To jsme dlouho nedělali," řekl opatrně Sam, který se však usmíval. I jemu se ten návrh líbil. Že by byl skrytý fanda filmů?

Monty nedbale pokrčil rameny a podíval se na svého bratra s nečekanou něhou. ,,Uklidni se, brácho. Za chvilku jsou Vánoce a i my si můžeme dovolit krátké prázdniny, ne? Navíc.. víš, kolik filmů jsme stihli nevidět?"