Žij, dokud dýchám

Kapitola 48

Zrovna začalo sněžit, když jsme se po večeři usadili na pohovku s hrníčky horké čokolády. Od té chvíle jsem neměla pochyb o tom, že dnes se všechno dozvím. Mezi námi panovalo příjemné ticho, kdy jsem vyčkávala, až přestane rozvažovat. Vteřiny ubíhaly a můj hrníček byl skoro prázdný, když Monty řekl: ,,Tak fajn."

,,Bylo nám šestnáct, když jsme zjistili, že jsme spřízněné duše. Už předtím mě to k tobě táhlo, hodně táhlo, ale ty jsi mi nikdy nenaznačila, že ten cit je opětovaný. Až později jsi mi to řekla. V podstatě jsme do té doby byli jen přátelé. Tamina nikomu o tvojí existenci nepověděla. Ani strýčkovi Stephenovi."

Opřel se o pravou paži a levou dlaní uchopil tu mojí. Bylo to gesto, na které byl z dřívějška zvyklý.

,,Tamina měla dar vycítit probuzený gen savantů a jejich schopnosti. Mě a Sama našla díky tomu. V přeplněném dětském domově, kam nás dali rodiče, je snadné někoho vzít a odjet. Ani jsme se jí nebránili, hned nám totiž vysvětlila, proč máme takové schopnosti." Opatrně se na mě zadíval. ,,Moji rodiče byli silný věřící. Otec byl kazatel a matka učitelka, nicméně moje schopnosti se probudily už když jsem byl malý. Dovedeš si představit, co si mysleli. Samova schopnost se projevila hned potom. Bylo prostě pro ně lepší nás dát do dětského domova, než přijít o dobré jméno rodiny."

Cítila jsem bolest a šok. Sevřela jsem jeho ruku pevněji.

,,Posílají nám peníze, ale rozhodně ne z lítosti. Tamina uměla být děsivá. Hlavně, když byla rozčílená. Myslím, že se jí bojí víc, než svých synů." Napil se čokolády a pokračoval: ,,Není to snadná věc, rozhodně nic, na co bych mohl zapomenout, ale Sam na to má živější vzpomínky."

,,Takže Tamina vás adoptovala a od té doby jste s ní žili?" ptala jsem se.

,,Ano," souhlasil. ,,Představila nás ostatním savantům a učila nás. Měli jsme domácí školu, protože lovci nám neumožnují žít na jednom místě delší dobu. Chvíli jsem chodil na střední, ale vždycky jsem po čase zmizel. Ty jsi naopak zůstala v tom svém malém městě a žila si svůj klidný život. Tamina se potom, co tě našla, rozhodla koupit malou chatu v lese několik kilometrů od tebe a rekonstruovala ji."

,,Jak tedy udržovala kontakt s ostatními savanty?"

,,Od momentu, co tě přivedla k nám, se moc nevěnovala ostatním savantům. Byla jsi někdo, kdo nás může zachránit, takže se zajímala pouze o nás a tebe. Učila tě vše, co mohla. Brala nás také na výlety a tak."

,,Tamina zemřela díky mně, že?" zeptala jsem se tiše.

Trhnul sebou. ,,Ne. Nikdo díky tobě nezemřel. Máma zemřela díky lovcům."

Jeho nahněvaný hlas mě polekal. Pak mi s omluvným výrazem políbil klouby levé ruky.

,,Omlouvám se. Nechtěl jsem na tebe vyjet." Poposedl si. ,,Jen... neházej na sebe všechnu vinu."

,,Ty to děláš taky," namítla jsem.

Povzdechl si. ,,Chceš mluvit o tomhle?"

Polkla jsem. Vše, co mi řekl, zaplnilo ty prázdné mezery. Už jsem se na něj nemohla podívat stejnýma očima jako předtím. Luna, která si nic nepamatovala, už byla pryč.

Brečela jsem, aniž jsem si všimla, kdy to začalo. ,,Zachránil jsi mi život. Chráníš mě i nyní. Proč jsi to pro mě udělal?"

,,Jsi moje spřízněná duše," zamumlal a lehounce mě políbil na zápěstí. ,,Nevím, zda někdy pochopíš, co jsem ochotný udělat, abych tě měl u sebe. Jsi dívka, kterou miluji a vždy budu milovat."