Žij, dokud dýchám

Kapitola 33

,,Je mrtvý, Stephene. Felixe jsem zabila."

Trhla jsem sebou a třeštila oči na Sarah, která klidně stála před Stephenem. Ani jednou se na mě nepodívala. Ruce měla za zády, obličej kamenný a postoj pevný. Nikdy jsem ji takovou nezažila. Ano, byla drsná, nebezpečná, ale nikdy taková. Nikdy tak nebezpečná. Až v tuhle chvíli mi došlo, že jsem byla naivní.

,,Felixe jsme hledali roky a nyní se ukázal? Jen tak?" ujišťoval se podmračeně Stephen.

Zaregistrovala jsem, jak se Monty napjal. Udělala jsem krok blíž a postavila se po bok Sarah. Stephen se na mě tázavě podíval. ,,Vydala jsem se zjistit, co se stalo Valerii."

Zvedl obočí, mlčel. Pokračovala jsem: ,,Chtěla jsem zjistit, kde se to stalo a proč. Nedávalo mi to smysl a jelikož se mé schopnosti začaly vyvíjet, tak jsem toho využila a rozhodla se zjistit sama, co se vlastně stalo."

,,Říkáš, že se tvé schopnosti vyvíjí? Jak?" ptal se Stephen. Sarah vedle mě se ani nepohnula.

Popošlápla jsem si. A mohla jsem se s tajemstvím rozloučit. ,,Dokážu podle předmětu najít osobu, které ten předmět patří nebo patřil. Vlastně se napojím na poslední emoci předmětu a prostě mě to ihned vede k ní nebo tam, kde zemřela. Je to složité popsat. Sama tomu nerozumím."

Monty mi vypaloval díru do zad, jenže v tu chvíli jsem se soustředila na světlé oči Stephena a jeho zamyšlený výraz. ,,Zajímavé. Ještě nikdy jsem neslyšel o savantovi, kterému se tak rychle vyvíjela schopnost. Vskutku zajímavé," podíval se za mé rameno na Montyho a obdivně mu řekl: ,,Měl jsi pravdu, Montgomery. Ta dívka je skutečný poklad."

Zarazilo mě, že středem konverzace jsem najednou byla já. Nezajímalo ho, že jsem utekla. Ani ho nezajímalo, že Sarah zabila člověka. Zajímala jsem ho já a to mě děsilo - a z nepochopitelného důvodu i těšilo.

Zhluboka jsem se nadechla, pak vydechla a rozhodla se přitlačit trochu na pilu. ,,Jak to myslíte?"

Stephen si s Montym vyměnili rychlý pohled, než mi Monty odpověděl: ,,Savantům se schopnosti nevyvíjí tak rychle jako u tebe. A ještě tak dynamicky."

,,Dynamicky?" zopakovala jsem nevěřícně.

,,Na tohle nemáme čas," utnula to Sarah, která najednou vypadala starší a její kamenný výraz začínal praskat. ,,Musíme začít jednat, Stephene. Lovci zmizeli a pokud se objevil Felix v New Yorku, znamená to, že po něčem jdou. A já začínám pochybovat o náhodě jménem Luna Cole," mávla rukou směrem ke mně. ,,Její amnézie a zaujatost, kterou v lovci vyvolala, nešlo přehlédnout. Pravděpodobně se o ní dozvěděli díky špehům, které zajímají jen Montgomery a Sam, a jelikož se nachází v jejich společnosti, pak se není čemu divit. Je jisté, že máme v Hnízdě špeha nebo špehy."

,,Co s tím uděláme?" ptal se Monty.

Sarah vypadala jako někdo, kdo věděl víc, než dával najevo. ,,Vydáme se zjistit pár informací."

,,Kam?" ptala jsem se obezřetně.

Montyho zelené oči se podezřívavě přimhouřily. Už se nadechoval, ale Stephen ho utnul mávnutím ruky. ,,Teď ne, Monty. Vidím, že jste unavení." Opřel se do židle a promnul si obličej. ,,Zítra si o tom pohovoříme."

Beze slov jsem se otočila na patě a vyrazila. Monty se držel po mém boku a Sarah se ani nezdržovala a odešla na druhou stranu chodby. Měla pokoj co nejdál, ale nikdy jsem v jejím pokoji nebyla. Jen jsem hádala.

Chtěla jsem se skrýt v naprosté tmě a pocítit prázdnotu, otupělost. Nechtěla jsem se cítit vyděšeně jako nyní.

Zastavila jsem se. ,,Zabil jsi někdy někoho?" vyhrkla jsem.