Žij, dokud dýchám

Kapitola 26

Noční klub Krvavá Sue byl zrekonstruovaná továrna. Patrick přišel k hlídači a něco mu říkal a gestem ukázal na nás - na mě, Montyho, Emilii, Sama a další dva savanty, které jsem jmény neznala. Než jsem se stačila zeptat na vstupné, hlídač ustoupil stranou a kývnul. Patrick se potěšeně usmál a poplácal ho po rameni.

Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na stroboskopické světlo, které tepalo bíle a černě. Vnitřní zdi byly zbourané a v otevřeném prostoru se tísnila a vířila lidská těla. Jejich aury udeřily do mých očí stejně jako kdyby někdo vyprsknul barevné třpytky. Promnula jsem si oči a snažila se soustředit na něco jiného.

Ventilace v klubu nefungovala a mě zasáhl pach zpocených těl smíchaný s parfémy, cigaretovým kouřem a něčím nakysle nasládlým. Většina návštěvníků vypadala, že je snad o deset let starší než já, a byla jsem tu jediná v černý džínech, upnutém černém roláku a vysokých kožených botách. Vlasy jsem měla stažené ve vysokém culíku. Savanté vedle mě byli oblečení tak, jako ostatní a Monty, který měl na sobě koženou bundu plnou řetězů, cvočků, železných křoužků, ostnů a boty dokonale ladící k bundě, se hodil k lidem kolem nás. Vlastně jsme se sem nehodili jen já a Patrick se svojí růžovou čepicí. Nevypadalo to, že by ho to zaráželo. Nechala jsem svůj výraz dokonale chladný a nezaujatý.

Prošli jsme davem a hlídači nám otevřeli dveře se zatmavenými skly.

Muzika byla jiná v téhle uzavřené části klubu. Pouštěly se písničky z devadesátek, osmdesátek a lidé tančili jako o život. Muži i ženy, kteří nápadně připomínali Roba Zombieho pohazovaly vlasy, vráželi do sebe a olizovali se. Vypadalo to, že každý se snažil obléct se do nejšílenějšího oblečení. Chlapík, který měl kostkované růžovo-hnědé kalhoty, rudou volánkovou halenku a kolem krku přívěšek s hodinkami, tančil uprostřed davu s kyprou ženou v latexových hadrech, která horlivě třásla boky do rytmu hudby.

Šli jsme do tmavého rohu klubu, kde byla volná sametová rohová pohovka. Z ní jsme měli dobrý výhled na dveře a zároveň na dav. Posadila jsem se vedle Emilie a dívky s krátkými vlasy v dlouhém koženém kabátě. Oči měla podtržené zlatou linkou. Myslela jsem, že se jmenovala Valerie a dokázala uzdravovat jak sebe, tak i ostatní.

Patrick okamžitě zmizel u baru a objednal si u barmana v kukle a průsvitném lesklém tílku. Napil se čiré tekutiny a zmizel v davu. To samé udělal Sam a Emilia, kteří odešli kamsi pryč. Seděla jsem tady s Montym, Valerií a Eddem nebo jak se jmenoval. Ti dva zmizeli v tančícím davu a já zůstala s Montym sama.

Jeho moldavitové oči se v klubovém osvětlení leskly. Rozbušilo se mi srdce a já si poposedla. ,,Zíráš na mě," řekla jsem hlasitě a poté jsem zamumlala. ,,Zase."

Soudě dle jeho výrazu mi rozuměl. ,,Ty na mě taky zíráš."

Protočila jsem očima. ,,Takhle konverzace je primitivní."

Montyho ústa se rozlila v pirátský úsměv a pohodlně se opřel do pohovky. ,,Jestli to chceš primitivní, Luno," začal a já se zamračila. ,,Tak krásně voníš. Jako růže a čokoláda. Nikdy by mě nenapadlo, že se k sobě tyhle dvě věci k sobě hodí, ale hodí."

,,Žádný parfém nepoužívám," odpověděla jsem s rudými tvářemi.

,,Parfém jsem nemyslel. Feromony ano. My savanté máme smysly o kapku lepší, než obyčejní lidé."

Zaujalo mě to. ,,Co cítíš?" ptala jsem se zvědavě.

,,Tebe," odvětil prostě.

Popuzeně jsem od něj odtrhla zrak a rozhlédla se po klubu. Dveřmi, kterými jsme vešli, prošla Sarah v korzetu a podpatcích. Černé vlasy měla rozpuštěné, oči silně podtrhnuté linkami a rty lesklé. Vypadala jako královna a zároven jako bohyně. Všimla jsem si, jak se pár lidí otočilo a aury jim zrudly touhou. Očividně se sem chodili bavit všichni mladiství savanti.