Žij, dokud dýchám

Kapitola 30

Celou noc jsem se převalovala. Podařilo se mi usnout na pár hodin a jakmile jsem se vzbudila, věděla jsem, že se mi nepodaří znovu usnout. 

Ačkoliv bylo osm hodin ráno, tak všichni ještě spali. Osprchovala jsem se a převlékla se do pohodlného oblečení a vyrazila do tréninkové místnosti. Potřebovala jsem se zbavit všech těch nepříjemných myšlenek, pocitů a zmatku. 

A také jsem se potřebovala naučit bránit. To, že jsem viděla emoce lidí a dokázala jimi manipulovat, bylo užitečné, ale pro lovce neškodné. Začínala jsem mít podezření, že oni emoce neměli. Nebo je skrývali v té prapodivné žluté skvrně, která se jim rozplynula po celém hrudníku.

 Tréninková místnost byla prázdná a tichá. Dokonce tady byla ozvěna, která mě znervózňovala. Prohlížela jsem si žíněnky, boxovací pytle a všemožné posilovací náčiní. Kde takové věci ksakru sehnali? Tolik věcí se nacházelo jen ve filmech. V běžném obchodě tohle rozhodně nesehnali. Savanté museli mít kontakty, protože jsem odmítala přijmout fakt, že by to ukradli. Ani na to nevypadali, av-

Už ani v myšlenkách jsem neměla pořádek.

,,Překvapuješ mě," ozvala se za mnou Sarah. 

,,Ty mě ne," odvětila jsem. Tušila jsem, že tady bude. 

Krátce se zasmála a přešla k žíněnce, kde často trénovala s Patrickem. Černé vlasy měla spletené do pevného copu a obličej čistý a nenalíčený. Nevypadalo, že by jí to dělalo starosti. Na naší škole by všichni byli překvapeni jejím vzhledem. I nenalíčená vypadala jako nádherná, krutá královna.

Otočila jsem se k ní čelem ve chvíli, kdy odhodila mikinu na druhý konec místnosti. Její černé oči se onyxově zaleskly a přejela mě vědoucím pohledem. ,,Hodil by se ti spánek a čerstvý vzduch." 

Byla jsem si vědoma svých kruhů pod očima. Nyní byly větší a tmavší, než jsem se dostala do nového světa. Než jsem zjistila, že jsem savant. Nicméně její štiplavá poznámka ve mně nevyvolala žádnou reakci. 

,,Řekla jsi, že jsem slabá." Zastavila jsem se u žíněnky a zula se. ,,Umím se bránit vůči lidem a savantům, to mi nedělá problém. Ale neumím se bránit fyzicky."

Maličko povytáhla obočí. ,,Monty ti soukromou lekci nenabídl?"

,,Ne," odpověděla jsem jí rychle. ,,Takhle o něm nepřemýšlím. Je to můj kamarád."

Vypadala jako kočka, která se chystala zaútočit na myš. ,,A Mikky?"

Nechápala jsem, kam touhle otázkou směřovala, přesto jsem odpověděla: ,,Taky je můj kamarád."

V botách si stoupla na žíněnku a začala se protahovat. ,,U Mikkyho ti věřím, Luno," zavrněla. 

Stoupla jsem si na žíněnku a začala se protahovat stejně jako ona. ,,Jenže já si všimla toho vašeho tance. Na Montgomeryho Fletchera se díváš jinak. Rozhodně ne tak, jako na Mikkyho. Je to nechutné."

Probodla jsem ji pohledem. ,,Nevím, o čem to tady sakra mluvíš."

Sarah zachytila můj pohled, ale neodpověděla. Začala se protahovat pořádněji a já to považovala za uzavřené. Beze slov jsme se čelem k sobě protahovaly a já studovala každý její pohyb a postoj. Vše dělala s elegancí, kterou jsem jí tiše záviděla, a jistotou. Čišela z ní ta chladná sebejistota. Pravděpodobně měla za sebou roky tvrdého tréninku. 

Mikky mi jednou tiše říkal, že se Sarah přezdívá Čarodějnice. Její moc je ohromná, nebezpečná a smrtící. Kdysi se o ní jako o savantovi pochybovalo. Časem však v ní našli silného spojence.
Pochyby zmizely, vyprávěl a ztišil hlas.