Fine Line | FF h.s. ✓

XIII.

,,Nic víc nebude,"zasmála jsem se, přičemž jsem s něj slezla. Sebrala jsem ze země led. Koukla jsem se na něj, jeho výrazu jsem se musela zasmát. Když jsem viděla, že jeho kalhoty asi brzo prasknou, trochu jsem se začervenala. Líbilo se mi, že se takhle díky mě cítil.

,,Kde je koupelna?"řekl malinko otráveně. Nemohla jsem se přestat chichotat. Řekla jsem mu, kde koupelna je a sama jsem odešla do kuchyně. Odložila jsem led zpět do mrazáku, noha už mě bolet přestávala, takže jsem se rozhodla to dál nějak neřešit.

,,Zůstaneš tu?"dělala jsem si večeři, proto jsem se ho ptala, jestli mám udělat i jemu. Rodiče vědí, že se o sebe dokážu postarat, proto mi nic nechystali.

,,To teda nevím po tom, cos mi provedla,"opřel se o linku, ale řekl to už s jemným smíchem. Byla jsem ráda, že nebyl naštvaný. ,,Kde jsou vaši?"

,,Jeli pryč na tři dny. Vrací se v sobotu,"dělala jsem jen špagety s masovou omáčkou, protože mě nic lepšího nenapadlo. Jednoduché a dobré.

,,Nebojíš se tu být sama?"zeptal se, musela jsem se tomu zasmát. Koukla jsem na něj s nakrčeným obočím.

,,Proč bych se měla bát? Na noc se zamknu, dokážu se ubránit,"to druhý nebyla úplně pravda, přece jen na mém těle byly svaly jen ty, které jsem potřebovala, aby moje kostra stála.

,,A nemám tu zůstat s tebou přes noc?"koukl se jinam, na jeho tvářích jsem viděla jemnou červenou, stydí se přede mnou? Tohle se mi začínalo líbit.

,,Už jsem ti řekla, že nic víc nebude,"zakroutila jsem hlavou. ,,Ty ho prostě nemůžeš nechat chvíli v kalhotech, co?"

,,Tak jsem to nemyslel,"protočil očima.

,,Jako druhá možnost mě napadá už jen to, že se o mě bojíš, ale tak to není, že?"zasmála jsem se, pohled upřený na něj. V tuhle chvíli vypadal tak roztomile, že jsem se z toho až taky začervenala. Dodělala jsem špagety, takže jsem je rozdělila do dvou talířů.

,,Samozřejmě, že ne,"zasmál se, aby trochu zakryl třesoucí se hlas. Věděla jsem, že spolu nechodíme, ale teď to tak vypadalo. Podala jsem mu talíř se špagetami, na kterých byla omáčka. Sama jsem si sedla za stůl, kde jsem začala jíst. Po delší době jsem měla opravdu hlad, za což jsem byla i docela ráda.

,,Jestli nezůstanu tady, budu muset k Niallovi, kam se mi vůbec nechce,"řekl jakmile dojedl poslední sousto. Podívala jsem se na něj nechápavě. ,,Anthony mě vyhodil s tím, že potřebuje barák pro sebe. Myslím, že si tam zase dovede nějakou mladou holku, aby mu udělala radost a asi nechce, abych to viděl."

Nesnášela jsem jeho otce. Naprosto jsem chápala, že mu neříká táta, když to vlastně ani jeho táta nebyl. Chtěla jsem se ho zeptat na jeho minulost, ale nějak jsem věděla, že na to nebyl ten správný čas. ,,Ve škole o tobě všichni ví, že nejsi takový, jak se ukazuješ vedle svýho táty."

,,Mají ze mě respekt, proto na mě většinou nikdy nic nekecnou nebo tak, vědí, že by to nedopadlo dobře,"pokrčil rameny. Vzala jsem ze stolu oba talíře, abych je mohla dát do myčky. ,,Nejsem až tak hroznej, jak si myslíš."

,,Neřekla jsem, že jsi hroznej,"zasmála jsem se při pohledu na jeho trochu naštvaný výraz.

,,Řekla si, že mě nenávidíš,"řekl pohledem upřeným na mě. Malinko jsem se zastyděla, jelikož to byla pravda, ale bylo to protože jsem byla na sklonku emocí. Nedokážu někoho nenávidět, už vůbec ne jeho. Rozhodla jsem se umýt ponk, jelikož byl trochu špinavý od omáčky, takže jsem ho utřela.

,,Chceš se na něco koukat?"ignorovala jsem to, co řekl. Vyždímala jsem hadru, kterou jsem následně hodila přes topení.

,,Možná bych vážně měl jít,"naprosto vážným tónem pronesl. Nechtěla jsem, aby odešel. Ani neměl důvod, jen mu zase ruplo v bedně. Musela jsem dát najevo to, že ho tu chci, což se mi naprosto příčilo, ale jinak by odjel, což nechci.