Fine Line | FF h.s. ✓

XVI.

Měla jsem pocit, že Harry zapomněl na ty zprávy, jelikož si mě v podstatě celý týden nevšímal. Cítila jsem se blbě, protože on vlastně Louise mlátit nechtěl, akorát se bránil a to jsem trochu chápala. Jenže to on mi psal, že mě chce někam vzít. Rozmyslel si to? No, nedivila bych se mu. Aspoň bych na něj mohla zkusit nějak zapomenout.

Byl pátek, poslední hodina, což znamenalo tělocvik. Celá spocená jsem přišla do šatny. Byla jsem opravdu ráda, že jsou tu sprchy, jinak bych asi zesmradila celé město.

Osprchovala jsem se, převlékla se a vyšla domů. Oběd jsem dnes neměla, takže jsem si ho rozhodla dát normálně doma, kde mamka údajně měla vařit kuře s rýží. Už jsem se na to těšila, protože je to jedno z mých oblíbených jídel. Co to kecám, všechny jídla jsou moje oblíbený.

,,Děkuju, bylo to výborný,"poděkovala jsem mamce jakmile jsem dojedla. Přívětivě se na mě usmála. Dala jsem talíř do myčky, ale rozhodla jsem se ještě chvilku zůstat s mamkou v kuchyni. Udělala jsem si bylinkový čaj, jelikož jsem na něj měla nehoráznou chuť.

Říkala jsem jí, jak jsem se měla ve škole a tak různě. Taky jsem jí řekla o tom, jak budu muset dělat dlouhý projekt do matiky na nějakou soutěž, na kterou jsem se jako pitomec přihlásila. Měla jsem matiku ráda, chtěla jsem se jí věnovat dál v životě, ale spíš by mě možná bavilo něco s malováním. Ovšem, to bych se musela začít snažit.

,,Rose! Je tu Harry!"slyšela jsem z podschodí. Rozbušilo se mi srdce, když jsem z okna uviděla Harryho auto. Divila jsem se, že si mamka pamatuje jeho jméno. Taky jsem se bála, že si myslí, že je mezi mnou a Harrym něco víc, protože jak znám svoji mamku, už si představuje moji svatbu. Pomalu jsem sešla po schodech a zamířila jsem ke hlavním dveřím.

,,Ahoj,"pozdravil mě, ale já mu neodpověděla. Prvně jsem vyšla ven a přivřela dveře, aby mamka neodposlouchávala.

,,Co tady děláš?"zkřížila jsem ruce na hrudi. Pohled jsem měla přímo v jeho očích, stejně jako on v těch mých.

,,Přece jsem ti psal, že tě chci někam vzít,"řekl trochu otráveně. Protočila jsem očima nad jeho tónem.

,,To bylo před týdnem, už jsem si to rozmyslela,"řekla jsem naprosto nejistým tónem hlasu. Nebyla to pravda, hrozně jsem chtěla vysvětlení, chtěla jsem slyšet jeho stranu, i když tím, co mi řekl mi ublížil. Chtěl jsem vidět, jak budeš trpět ty, až to uvidíš. Zamrazilo mě, když jsem si na to vzpomněla.

,,To neznělo přesvědčivě. Dej mi hodinu,"koukal se na mě vážně. V jeho pohledu byl zároveň trochu zoufalý pohled, proto jsem s povzdechem přikývla.

,,Chvilku počkej,"opět jsem otevřela dveře, abych mohla vejít zpět dovnitř. Řekla jsem mamce, že se za hodinku vrátím, aby neměla strach. Vzala jsem si mobil a vrátila jsem se k Harrymu, ale když jsem ho uviděla s kyticí prvosenek, musela jsem se rozesmát.

,,Čemu se směješ?"nechápal, ale na tváři mu taky začal prohrávat jemný úsměv.

,,Nic lepšího, než kytka podle mého jména tě nenapadlo?"musela jsem si trochu krýt pusu, abych se nezačala smát úplně, ale on najednou trochu zvážněl.

,,Můžu je vyhodit, jestli se ti nelíbí,"pokrčil rameny.

,,Ne! Neříkám, že se mi nelíbí,"usmála jsem se na něj a vzala si od něho kytici. ,,Děkuju,"řekla jsem mu, přičemž jsem vešla zpět dovnitř, kde jsem dala kytici do vázy. Potom už jsem opravdu odešla a nastoupila jsem s Harrym do auta.

Dneska byl těžký vzduch, ale zároveň bylo nádherně. Čekala jsem, že přijde bouřka, ale zatím na nebi nebyl ani mráček, takže jsem se neobtěžovala si brát bundu.