Fine Line | FF h.s. ✓

LV.

Ucítila jsem v mých očích ostré světlo. Nejspíš to bylo to, co mě donutilo se probudit. Byla jsem unavená, proto jsem nechtěla, aby už bylo ráno, ale docela jistě mě probralo, když jsem vedle sebe nemohla nahmatat Harryho. S přivřenými víčky jsem se rozhlédla po modrém pokoji, opravdu tu nebyl. Naposledy jsem zhluboka vdechla vůni černého prostěradla a vytáhla jsem paty z příjemné postele.

Dala jsem si vlasy do culíku, oblékla si na sebe tepláky, i když jsem věděla, že tu bude jen Harry a určitě bych do kuchyně mohla přijít jen v jeho tričku a kalhotkách.

Cítila jsem se jinak, nejspíš to bylo tím, že jsem konečně dokázala přemoct to, co mě nutilo jet s rodiči. Věděla jsem, že bych tam jela jen z vlastního strachu, ale s Harrym jsem se přece nemusela ničeho bát. Měla jsem jeho a to mi stačilo k tomu, abych tu vydržela dokud se nevydám na vysokou.

Už na chodbě jsem cítila vůni lívanců. Šla jsem potichu, aby si mě nevšiml. Opřela jsem se o sloup, který tak nějak propojoval malou kuchyňku s obývacím pokojem. Pozorovala jsem ho, byl tak soustředěný, musela jsem se tomu trochu pousmát.

Opatrně jsem přešla až k němu, obmotala jsem ruce okolo jeho pasu a i takhle jsem mohla cítit, jak se mu rozbušilo srdce. Jeho tělo na mé reagovalo stejně, jako mé na jeho.

,,Dobré ráno,"pošeptala jsem, než jsem políbila jeho nahou lopatku. Přišlo mi to jako sen, všechno se mi s ním zdálo tak dokonalé, ale na sen to bylo celé až moc reálné, takže to nebyla možnost.

,,Dobré,"dodělal poslední lívanec, proto se mohl hned otočit směrem ke mně. Vypnul sporák, než se dotkl mých tváří. Přitiskl své rty na ty mé a já se do cudného polibku usmála.

Pozorovala jsem ho nějakou dobu jen tak. Usmívala jsem se. Sledovala jsem každý koutek jeho očí. Byly tak krásné.

,,Co je?"zasmál se po chvilce, když jsem pořád neopouštěla pohledem jeho tvář.

,,Nemůžu se na tebe vynadívat,"nedokázala jsem nechat vytratit úsměv na mém obličeji. Sledovala jsem ďolíčky u jeho úsměvu. Až po chvilce jsem si všimla jemně načervenalé barvy na jeho tvářích. ,,No to snad ne, ty se červenáš!"málem jsem zaječela s ještě větším úsměvem než doteď.

,,To není pravda,"řekl naprosto vážně, přičemž se snažil koukat jinam, abych nemohla vidět jeho obličej, ale nepovedlo se mu to schovat, protože už jsem to spatřila, a moc se mi to líbilo.

,,Harry Styles se červená, tohle bych měla natočit na kameru,"skoro jsem křičela, musela jsem se smát, zatímco on se stále pokoušel zanechat svou tvář vážnou, no po chvilce se mu to stejně přestalo dařit a zasmál se se mnou.

,,Můžeš za to jen ty,"zamračil se, ale pořád se usmíval, což dohromady utvořilo něco nadpozemsky roztomilého.

,,Já vím,"pyšně jsem se na něj dívala, než jsem opět spojila naše rty.

Když jsme se nasnídali, myslela jsem, že mě odveze domů. Proto jsem taky dělala včera to jídlo, kdybych věděla, že mi dovolí tu zůstat, udělala bych to až dnes. Napsala jsem mamce, že přijedu večer, naštěstí s tím souhlasila. Myslela si, že si užívám s Harrym poslední chvíle, proto to nejspíš neřešila. Nemohla vědět, co jsem měla v plánu, nikdo nemohl.

Seděla jsem na gauči, pozorovala jsem soustředěně televizi, když jsem slyšela Harryho za mnou si odkašlat. Pootočila jsem se na něj, viděla jsem, že v ruce drží nějaké oblečení. Nakrčila jsem obočí, nechápala jsem, proč se dívá tak nadšeně.

Až po chvíli mi došlo, že to je pracovní oblečení. Nadzvedla jsem obočí tak, že bylo až v polovině mého čela. Neměla jsem ponětí, co po mě chtěl.