Fine Line | FF h.s. ✓

LI.

Z lednice jsem vzala dort, který jsem měla už od rána připravený. Celý den jsem ho hrozně chtěla sníst, ještě víc po tom telefonátu, ale naštěstí jsem to nestihla.

Před dveřmi do pokoje jsem na dortu zapálila jednu svíčku, jen tak na ozdobu. Potom už jsem vešla dovnitř. Byla jsem na sebe pyšná, opravdu se mi povedl. Harry se zasmál, donutilo mě to nakrčit obočí. Proč se smál? Udělala jsem něco špatně?

,,Nemusela si mi nic dávat,"vstal z postele. Zamířil blíž ke mně.

,,Nemluv a radši sfoukni tu svíčku,"pokynula jsem k dortu. Převrátil očima, ale svíčku sfouknul. ,,No vidíš, co sis přál?"usmála jsem se na něj, přičemž jsem odložila dort na stolek. Až teď mi došlo, že jsem zapomněla vzít něco, abychom si ho mohli dát.

,,To se přece neříká, jinak se to nevyplní,"zasmál se, načež jsem se k němu vrátila. Dala jsem mu za pravdu, ale stejně mě zajímalo, co si přál.

Chytl mě za ruku, začal couvat, když si najednou sedl zpět na postel. Rozkročil nohy tak, abych si mezi ně mohla stoupnout. Díval se na mě zezdola, jemně se usmíval, podobně jako já. Položila jsem dlaně na jeho ramena, zatímco jsem ucítila, jak se jeho ruce natáhli k mému pasu.

Malinko se posunul a mě došlo, že si na něj mám sednout, tak jsem taky udělala. Seděla jsem naproti jeho obličeji, myslela jsem, že by mě nikdy nemohlo unavit koukat do jeho očí, byly tak krásné.

,,Mohl bych se na tebe takhle dívat hodiny,"pramen mých neposedných vlasů strčil za moje ucho. Cítila jsem, jak se mi červená hrne na povrch tváří. Pořád jsem si nedokázala zvyknout na to slyšet ho tohle říkat. ,,Vždycky se červenáš, když ti něco takovýho řeknu,"jeho tvář neopouštěl dokonalý úsměv.

,,Děkuju za připomenutí, Harry, teď si budu připadat ještě trapněji než doteď,"položila jsem si obličej do dlaní, zatímco on se zasmál.

Oddělal dlaně z mého obličeje, takže jsem na něj z donucení zvedla tvář. Usmíval se jako sluníčko. ,,Čokoládovej mám nejradši,"koukl se na stůl, takže mi došlo, že myslí ten dort. Trochu jsem si oddechla, protože jsem opravdu nevěděla, jakej by mu mohl chutnat, byla jsem ráda, že jsem se trefila.

,,Donesu talířky,"začala jsem se zvedat, ale on mě nepustil.

,,To počká,"zajel mi dlaněmi pod tričko. Přikývla jsem, přičemž jsem si hodila vlasy dozadu. S úžasem jsem ho sledovala, nedokázala jsem pochopit jeho krásu, všechno na něm mi připadalo tak moc perfektní.

Upadl mu úsměv, poznala jsem jeho pohled, v jeho očích přímo zářil chtíč. Malinko si navlhčil rty než se vrhnul na ty mé. Hladově jsem proplétala naše jazyky, nadzvedla jsem se, takže jsem klečela obkročmo na jeho těle, opřela jsem dlaně o jeho hruď, abych ho položila. Cítila jsem jeho dlaně sunoucí se po mém pasu až k mým bokům na můj zadek. Přesunula jsem své rty na jeho ostrou čelist, zanechávala po jeho krku malé fialové značky, i když to nebylo úplně úmyslně.

Chvíli jsem se na něj podívala, což ho nejspíš malinko zmátlo. Vstala jsem z něj, odešla ke dveřím, kde jsem zamkla. Opřel se o lokty, měl nakrčené obočí, ale potom mu to nejspíš došlo.

Vrátila jsem se za ním, pozoroval mě, zatímco já docela dobře viděla jeho kamaráda v kalhotech. Musela jsem se pousmát, tohle se mi začínalo líbit. Došla jsem k němu, když už skoro seděl. Sehnula jsem se k němu, abych z něho stáhla bílé triko, které měl na sobě po hodně dlouhé době, nosil teď spíš košile, ale slušelo mu všechno.

Ucítila jsem jeho ruce znovu na mém pasu, když v tom jsem se ocitla pod ním na posteli. ,,Ty si prostě říkáš o to, abych tady z tebe teď vyšukal duši, že?"pošeptal mi do ucha, ale na jeho tváři se stále ukazoval pobavený úsměv. Prokroutila jsem oči v sloup, přičemž jsem ho praštila do ramene. ,,Není to snad pravda?"úplně mé gesto ignoroval.