Fine Line | FF h.s. ✓

XLII.

Při cestě zpět k Harrymu mezi námi panovalo opravdu trapné ticho. Často jsme nemluvili, jen jsme si užívali přítomnosti toho druhého, ale teď to bylo jiné, opravdu jsem se cítila nekomfortně, stejně jako on.

Harry si než jsme vyjeli vzal zezadu z auta tričko, které nevím, jak se tam vzalo, ale prostě tam bylo.

Jen co Harry zastavil před domem, oba jsme mlčky vystoupili. V ruce jsem držela jeho stále mokré tričko. Zajela jsem do koupelny, kde jsem triko hodila přes topení. Nebyla jsem si jistá, proč tu vůbec topení je, když po celý rok je minimálně patnáct stupňů.

Došla jsem k němu do pokoje, kde jsem zjistila, že je teprve sedm. Ani mi nepřišlo, že by se to všechno odehrálo tak rychle. Sedla jsem si vedle něj na postel. Zhluboka jsem se nadechla, abych něco řekla, ale přerušil mě ještě než jsem stihla začít. ,,Nemluvme o tom. Nic to nebylo, dobře?"

Opravdu si myslel, že to nic nebylo? Byl to v podstatě sex akorát přes oblečení. Přišlo mi to dokonce jako víc, než když měl ve mně jeho jazyk. ,,Pro mě to něco bylo, Harry."

,,Tak jsem to nemyslel,"zněl asi tak nervózně jako já. Věděla jsem, že i pro něj to bylo něco víc. ,,Jen prostě o tom nemluvme, dobře?" Zněl možná trochu ztrapněně? Neměl důvod, ale nejspíš to bylo proto, že jsem ho od sebe tak odtáhla. Sama jsem se cítila dost trapně, protože než jsem si aut všimla, možná už jich tam několik přejelo.

Přikývnutím jsem mu dala jednoduchý souhlas.

_

Dokončovala jsem kresbu, kterou jsem měla do pátku poslat na Columbijskou jeste s dalšími třemi. Zároveň jsem tam měla poslat nějaký životopis či co, ale ten už jsem napsala včera. Dnes byl čtvrtek, celý týden byl jakýsi divný. Amber se mi vyhýbala, Louis se mě pořád ptal, co s ní je, ale já mu nebyla schopna odpovědět.

S Harrym to bylo normální, akorát možná pořád nevypršela ta trapnost z pondělního rána. Bylo mezi námi jakési napětí, přitom jsem si ani nebyla jistá proč.

Šli jsme s Louisem po biologii ke skříňkám. Říkal něco o tom, že teď o víkendu pojede do Richmondu za Jennou a Lucasem. Byla jsem opravdu ráda, že to Louis vzal tak dobře. Lucas byl úžasné dítě a on si to moc dobře uvědomoval, měl takové štěstí. Když to zjistili jeho rodiče, málem štěstím prý omdleli. Mysleli si totiž, že Louis děti nechce, byla pravda, že si mysleli, že by to mohlo přijít později, ale i tak neměli problém a okamžitě se z nich stali úžasní prarodiče.

Otevřela jsem skříňku, abych si uklidila nějaké věci. Při biologii jsem byla tak zabrána do kreslení, že jsem tu učebnici ani nevytáhla. Už jsem ale byla ve skluzu, musela jsem něco poslat, jinak bych neměla šanci.

Vedle nás se najednou zjevila Amber, ale hned co zase zavřela skříňku, jakoby se vypařila. Už jsem to nemohla vydržet, musela jsem s ní mluvit.

Omluvila jsem se Louisovi a zamířila jsem hned za ní. ,,Amber!"volala jsem na ní před školou, kde bylo několik lidí.

,,Co je?"zastavila se až když jsem byla skoro u ní. Pomalu se otočila, přišla mi trochu zahanbená. Nevěděla jsem proč, nemohla jsem vědět proč.

,,Můžeš mi už sakra říct, co se děje?"málem jsem na ní začala křičet, ale nakonec jsem nervy udržela na uzdě. Amber se zadívala za mě, když v tom jsem vedle sebe cítila Harryho přítomnost. Malinko jsem se na něj natočila, ale hned jsem vrátila pohled na Amber.

,,Tys jí něco řekl?"zkřížila ruce na hrudi, přičemž skrčila obočí do linie.

,,Nevím, jestli si vzpomínáš, ale přišla jsem tam, když tě Harry objímal a ptala jsem se, co se stalo. Vyjela si na mě jak na malý děcko,"řekla jsem stejným naštvaným tónem jako ona. Možná jsem neměla důvod být naštvaná, ale cítila jsem se tak.