Fine Line | FF h.s. ✓

XVIII.

,,Tak povídej, kde to bylo? S kým? Přeháněj,"smála se na mě pozitivně. Seděli jsem v našem oblíbeném boxu, ale tentokrát jsem si objednala jen normální kafe. ,,Rose?"všimla si, jak koukám do blba a přemýšlím.

Nevěděla jsem, co jí mám říct, lhát jsem jí nechtěla, je to moje nejlepší kamarádka.

,,S Harrym,"šeptla jsem spíš pro sebe, ale očividně to slyšela. Vyvalila na mě oči, pootevřela pusu.

,,Děláš si prdel, že jo?"dala si obličej do dlaní. V tu chvíli jsem se cítila úplně hrozně. Sama jsem si řekla, že někoho, jako je Harry bych nikdy nemohla mít ráda a přesto jsem na tom teď takhle.

,,Ne,"povzdechla jsem si. Obličej znovu zvedla na mě.

,,Bylo to poprvý, že jo?"snažila se hledat positivum, ale moc jí to nešlo, proto byla tak smutná. Zakroutila jsem na její otázku hlavou. Kdyby jen věděla.

,,Rose, sama víš, že není dobrý nápad tohle pokoušet. Zamiluješ se. Do Harryho se nemůžeš zamilovat, chápeš? Je to kretén,"když to řekla, trochu jsem se napěnila, ale byla pravda, že než jsem Harryho trochu poznala, taky jsem si to myslela, takže jsem se hned uklidnila. Harry se snaží, aby si to o něm všichni mysleli.

,,Amber, já vím, že si s ním nemůžu být nikdy jistá. Ale cítím se s ním tak úžasně,"povzdechla jsem si znovu. Měla jsem slzy v očích.

,,Nelíbí se mi to, vůbec se mi to nelíbí,"zakroutila hlavou s povzdechem. ,,Ale jsi moje nejlepší kamarádka a já tu jsem pro tebe, dobře? Nechci, aby sis myslela, že se mi musíš bát něco říct,"natáhla ke mně ruku. Pousmála jsem se, přičemž jsem chytla její ruku.

,,Děkuju,"poděkovala jsem jí. Opravdu jsem někoho takového potřebovala.

,,No tak povídej, líbá tak dobře, jak se říká?"zasmála se. Protočila jsem očima se smíchem. ,,Dobře, nemusíš mi to říkat. Ani nevím, jestli to vážně chci vědět,"obě jsme se smály. Objednala jsem si zákusek, protože jsem už nebyla tak ve stresu.

,,Co ty a Louis?"usmála jsem se na ní. Začala vykládat o tom, jak je to s ním skvělý, že je hrozně pozornej a tak dál. Zbožňovala jsem jejich vztah, byl tak neproblematický.

_

,,Máš všechno? Nezapomeň si kartáček na zuby. Máš telefon? Ty peníze už jsem ti dávala?"mamka měla vážně strach, že něco zapomenu, i když se pozítří vracíme. Zasmála jsem se, když jsem si dávala na záda batoh.

,,Neboj se, mám všechno,"znovu jsem se zasmála. Do ruky jsem si vzala menší kufr.

,,Budeš mi chybět,"přišla ke mně, abychom se mohli obejmout. Pevně jsem jí dala ruce okolo krku.

,,Budu tam na dva dny, mami,"usmála jsem se. ,,V pátek jsem zpátky, nemusíš se bát,"po chvilce jsem se odtáhla. Přikývla s úsměvem. Nevím, jak zvládneme až odejdu na vysokou.

,,Tak už běž, ať se nerozbrečím,"usmála se. Protočila jsem očima a šla jsem směrem ke dveřím. Bylo dvanáct, o půl jedné se mělo vyjíždět ze školy, takže jsem akorát stihla přijít před školu, když už se začínali všichni scházet. Přišla jsem k Amber, která už tam na mě čekala. Podivila jsem se, když jsem viděla Harryho. Nevěděla jsem, že pojede, nic mi o tom neříkal, ani nebyl na včerejší schůzce. Možná jsem ho jen přehlédla.

,,Tak měli bychom tu být všichni, začněte nastupovat do autobusu,"rozkázal nám pan učitel Trish. Autobus byl docela moderní, možná to bylo proto, že škola byla docela prestižní, měli jsme jet šest hodin a jelo nás asi čtyřicet. Když mi došlo, že jede i Kaylee, chtělo se mi zvracet. Jak já tu holku neměla ráda.