Fine Line | FF h.s. ✓

XXV.

,,Harolde!"zaječela jsem, když mě vzal okolo pasu a nesl mě někam na záchod. Došlo mi, že jsem ve škole až po chvilce. Smála jsem se, když mě začal líbat po krku v kabince. Tohle se poslední dva týdny dělo skoro pořád. Bylo to, jakoby beze mě nemohl vůbec být, ale to ani já bez něho.

,,Nemůžeš na sobě mít tak krátkou sukni a předpokládat, že tě budu jen tak ignorovat,"sjel rukou k mému boku. Malinko jsem se zachvěla,  když zajel pod mou sukni.

,,Včera jsem měla džíny,"připomenula jsem mu. Když mi začal vášnivě sát  pusu, došlo mi, že to bude proto, abych zmlkla. Chvilku jsem mu polibky vracela, ale když jsem uslyšela zvonek, chtěla jsem odejít.

,,Harry...musím jít,"říkala jsem mezi jeho polibky. Rozhodla jsem se ho odtáhnout, ale nenechal se. Rozbušilo se mi srdce, měla jsem menší strach, přestože nevím proč. Přeci jsem na tohle už zvyklá, ne? ,,Harry."

,,Kurva Prim, nemůžeš jednu zasranou hodinu prostě propást?"koukl se na mě. Jeho oči zářily chtíčem a zlostí zároveň. Něco ho muselo rozrušit nebo naštvat. Šel z něj strach, což se mi vůbec nelíbilo. Chvilku jsem přemýšlela a koukala jsem se na jeho oči.

,,Harry, ještě s tebou nemůžu spát,"klepal se mi hlas. Musela jsme vypadat vyděšeně, protože jsem cítila, jak se mi slzy derou do očí. Jeho pohled najednou zjemněl, stejně jako jeho stisk. Rychle jsem z kabinky odešla. Před zrcadlem jsem se upravila a zamířila jsem do třídy. Učitel tam naštěstí ještě nebyl, takže jsem nemohla mít problém.

Samozřejmě, že jsem s Harrym chtěla spát, opravdu jsem chtěla, jenže zároveň jsem měla hrozný strach. Bála jsem se, že nebudu dost dobrá, že Harry bude chtít někoho lepšího, že se něco pokazí. Navíc, nikdy jsem s nikým nespala a chci, aby to poprvé bylo dokonalé, já vím, že je to klišé, ale nemůžu se s někým poprvé vyspat na záchodcích. Navíc jsem s Harrym byla jenom dva týdny, sice jsem k němu měla opravdu bližší vztah než s kýmkoliv jiným předtím, ale opravdu to na mě bylo brzy. Tak trochu jsem doufala, že to chápe, ale nemohla jsem ho vinit za to, že chce víc, než jen nevinné polibky, protože od pátku před dvěmi týdny se nic víc než to nestalo.

Po škole jsem zamířila sama do Starbucks. Dala jsem si své oblíbené frappucino a sedla si na jednu z židlí před obchodem, abych se mohla koukat na krajinu. Před chvílí jsem mluvila s Amber, která mi řekla, že její bratr už  na tom lépe, za což jsem byla vážně ráda, protože se jí na tváři opět objevil úsměv. Louis s ní jel do nemocnice, takže se mnou nemohla jít.

Stále jsem přemýšlela nad tím, co se stalo s Harrym. Moje reakce byla přehnaná, byla jsem si toho naprosto vědoma, ale nedokázala jsem se dokopat k tomu, abych se mu omluvila. Většinou to byl on, kdo se omlouval. Byla pravda, že jsem ani neměla moc důvod se omlouvat, ale nemusela jsem tak utéct.

Po půl hodině jsem se rozhodla jít domů. Hrozně jsem chtěla, aby se tu najednou objevil Harry, ale to se nestalo, nejsem přece ve filmu. Pomalu jsem šla domů, nějak se mi tam nechtělo.

Začala jsem hledat klíče, ale najednou mi vypadly z ruky. Odfrkla jsem a sehnula se pro ně. ,,Rose?"slyšela jsem za sebou mužský hlas. Rychle jsem se s leknutím otočila. Chvilku jsem musela přemýšlet, ale potom mi došlo, kdo to byl.

,,Ericu!"zaječela jsem radostí. Široce jsem se usmála a přiběhla jsem za ním. Skočila jsem mu okolo krku, tak ráda jsem ho viděla. Slyšela jsem jeho smích. Celkově jeho hlas se hrozně změnil. Taky nabral svaly, byl dost vysoký. Vlastně to byl opravdu hezký kluk, ale já byla spíš než na blonďáky na brunety. Harry nepřestával překračovat mysl. Hned jsem si představila jeho reakci na to, že objímám jiného kluka, ale byl to přece můj kamarád.