Fine Line | FF h.s. ✓

XXXIX.

Přišli Vánoce, ale já se tak vůbec necítila. Měla jsem špatnou náladu, obávala jsem se o Louise. Bála jsem se, že udělá něco, čeho bude potom litovat. Když jsem ho ale s Lucasem viděla, došlo mi, že byl pro tohle jako stvořený. Určitě byl zaskočený, přece jen je mu jenom osmnáct, ale v jeho očích jsem viděla stejnou radost jako v očích Lucase.

Ležela jsem v posteli, tak nějak přemýšlela o všem. Nějakou chvíli jsem se rozhodovala, ale nakonec jsem napsala Amber. Chtěla jsem vědět, jestli je v pořádku, přestože o ničem nevěděla.

Čekala jsem, až taťka přijede domů s mamkou. Už jsem se tak těšila, až bude doma. Rozhodla jsem se jít začít chystat večeři, kterou ona sice nebude nejspíš moc jíst, ale věděla jsem, že bude ráda, když to bude nachystané. Připravila jsem kuřecí řízky, které jsme měli jako vždy na vánoční večeři. Nikdy jsme to nějak neřešili. Cukroví jsem vytáhla z mrazáku, narovnala ho na talířek. Taky jsem se rozhodla udělat jako dezert nějaký koláč, který jsem našla v kuchařce. Napadlo mě, že by mohl být dostačující.

Zazvonil zvonek, začala jsem se usmívat jako sluníčko, už jsem se na mamku tak moc těšila, že to snad není ani možný. Přiběhla jsem ke dveřím, které jsem následně otevřela. Před dveřmi ale nestála mamka, byl to Harry, zmlácený Harry. Vyděsila jsem se.

,,Co se sakra stalo?"vzala jsem si jeho obličej do dlaní, pozorovala jsem jeho zničenou tvář. ,,Harry, odpověz mi!"

Vypadal jako by měl každou chvíli upadnout do bezvědomí, vzala jsem ho dovnitř. Posadila jsem ho na gauč, hned potom jsem šla do kuchyně vzít kapesník, který jsem namočila do vody. Vrátila jsem se za Harrym, opíral se o opěradlo gauče.

Začala jsem otírat krev z jeho tváře, už byla zaschlá, musel jít dlouho. Měl zavřené oči, ale vzal si ode mě kapesník a přiložil ho na místo na čele, kde ho to nejspíš bolelo. Doufala jsem, že mi vysvětlí, co se stalo.

,,Prostě jsem se popral, nechme to být,"řekl úplně klidně, zatímco moje nervy naprosto skákaly.

,,Jak nechme to být? Přijdeš na Vánoce ke mně domů se zakrváceným obličejem a řekneš 'nechme to být'?"trochu jsem na něj vyjela. Nechtěla jsem, aby se pral.

,,Já nevím proč, dobře?"konečně otevřel oči a podíval se na mě. Vypadal zmateně, což mě trochu vyvedlo z míry. ,,Něco...já nevím, prostě se mi něco přeplo v hlavě, viděl jsem možnost se poprat, tak jsem se do toho vložil."

Vyděšeně jsem se na něj koukala. Tohle nemohl myslet vážně. Pral se pro svoje vlastní potěšení, tohle bylo snad ještě horší, než jsem čekala. Uslyšela jsem odemykání dveří, museli to být rodiče. ,,Jdi si umýt obličej, potom si o tom promluvíme. Jedno tvoje tričko je na stolku u mě v pokoji." Povzdechl si, přičemž vstal, aby zamířil do koupelny. Dovnitř vešla mamka s tátou. Usmála jsem se na něj, přestože jsem teď byla na pokraji zhroucení. Rychle jsem šla mamku opatrně obejmout.

,,Bude vadit, když tu Harry dnes bude na večeři?"řekla jsem trochu nervózně. Ani jsem nevěděla, jestli tu chce zůstat, jen jsem uvažovala.

,,Proč by nebyl doma?"nadzvedl táta obočí, zatímco mamka si šla sednout na gauč. Slyšela jsem Harryho jít po schodech, stejně jako táta, který se otočil ke schodům.

,,Dobrý den,"slušně pozdravil. Táta si ho chvíli prohlížel, bylo mi hned jasné proč. Na oku měl čerstvý monokl. ,,Můj táta odjel z města na pár dní." Bylo zvláštní ho říkat táta, bylo mi jasné, jak moc se mu to příčilo.

,,Dobře, myslím, že se tu nějaká porce navíc najde, že?"pousmál se táta na mě. Malinko jsem se lekla, protože jsem vlastně dělala koláč v troubě. Rychle jsem zamířila do kuchyně, kde jsem vytáhla koláč z trouby. Naštěstí se ještě nestihl spálit.