Fine Line | FF h.s. ✓

XXXVII.

Když jsem se probudila, už jsme byli ve Virginii, čemuž se mi ze začátku nechtělo vůbec věřit, protože to znamenalo, že už jsem spala minimálně tři hodiny. Začínalo se už stmívat, ale pořád slunce malinko vykukovalo zpoza krajiny. Jeli jsme po dálnici, která se sice táhla, ale zároveň utíkala opravdu rychle. Podivila jsem se, když Harry sjel na nějakém sjezdu, protože předtím ani nic neříkal. Rychle vyšel z auta a v tu chvíli mi došlo, že asi potřeboval na záchod. V tu chvíli mi došlo, že mám hrozný hlad.

Vyšla jsem z auta, přičemž jsem slyšela zvuk toho, jak ho Harry zamkl. Šli jsme společně na benzínku, kde jsem nám vzala bagety, zatímco Harry šel pro pití. Pro jistotu jsem si zašla taky na záchod. Samozřejmě jsem za sebe chtěla zaplatit, ale Harry mi to nedovolil, jak nečekané.

Došli jsme zpět k zaparkovanému autu. ,,Nechceš vystřídat?"zeptala jsem se Harryho, který se tvářil už docela unaveně, zatímco já byla po mém tří hodinovém spánku úplně čilá.

,,To ne,"zakroutil hlavou. ,,Dojeli bysme tam až zítra,"zasmál se, zatímco já se na něj zamračila.

,,Fajn, ale jestli někde upadneš do mikrospánku a zabiješ nás, zabiju tě,"opřela jsem se o kapotu a začala jsem jíst svoji zeleninovou bagetu. Překvapivě byla docela dobrá.

,,To už to bude asi docela jedno,"převrátil očima, přičemž přišel ke mně, sedl si na kapotu. Koukla jsem se na něj stále stejně zamračeně. Nebyla jsem až tak špatná řidička, lepší jet pomalu, než někoho zmrzačit. ,,Tak dobře."

Na tváři se mi vykouzlil obrovský úsměv. Napila jsem se, abych zapila bagetu. Harry mi do ruky dal klíčky a já si šla sednout za volant.

,,Víš, jak se startuje, že?"řekl, když si ke mně konečně sedl. Nevěděla jsem, co venku dělal tak dlouho, ale rozhodla jsem se to neřešit. Hodila jsem na něj ten 'to vážně?' pohled, přičemž jsem jednoduše nastartovala. Upřímně jsem se divila, že mi to vyšlo tak dobře. Vyjela jsem na dálnici, Harry mi najednou nepřišel vůbec unavený, jelikož měl až moc práce s tím mě komandovat. Když jsem na něj potom malinko zaječela s tím, že toho má nechat, konečně trochu přestal, ale začal se smát.

Od té minulé benzínky jsme ujeli už asi hodinu, slunce bylo na druhé straně planety. Když jsem se na chvilku podívala na Harryho, všimla jsem si, že spí. Byl tak nádherný, že jsem málem zapomněla na řízení, ale hned jsem se vzpamatovala a vrátila jsem pohled zpět na silnici. Začínala jsem přemýšlet nad tím, jak v Richmondu vlastně Harryho sestru najdeme. Nevěděla jsem, jestli Harry sehnal přesnou adresu, ale nebyla jsem si tím jistá. Uvidí Harryho ráda? Co když tam nebude? Tak moc jsem doufala, že všechno dopadne dobře.

Musela jsem si odpočinout, aspoň chvilku, proto jsem na dalším sjezdu vyjela z dálnice. Bylo to jen nějaké odpočívadlo, takže jsem se opřela o sedadlo a chvilku koukala do krajiny. Rozhodla jsem se napsat mamce, aby neměla strach, chtěla jsem jí říct, že tam už nejspíš za chvíli budeme.

,,Budu zase řídit,"slyšela jsem Harryho rozespalý hlas, takže jsem se na něj pootočila. Přikývla jsem. ,,Děje se něco?"pozoroval mě, zatímco já zakroutila hlavou na zápor. Vystoupila jsem, abych si s ním zase prohodila místo.

Cesta už vážně skoro končila, Harry zaparkoval před nějakým hotelem. Doteď jsem nepřemýšlela, kde vlastně budeme. Naštěstí to nebyl nějaký extrémně nóbl hotel, takže jsem se necítila až tak blbě.

Harry zařizoval něco na recepci, tak jak moderně to nevypadalo z venku, uvnitř to bylo naprosto dokonale a já se začínala cítí opravdu špatně. Ještě horší to bylo když jsme přišli do pokoje.