Fine Line | FF h.s. ✓

LIII.

Harry's pov

Držel jsem jí v objetí, dokud neusnula. Nemohl jsem se na ní vynadívat, byla tak nevinná, tak bezbranná. Měl jsem tam být pro ní. Kvůli mně si to musela prožít znovu. Byl jsem na sebe tak naštvaný, sakra, nesnášel jsem se za to. Nechápal jsem, proč mi ale neřekla už předtím, když jí něco udělal. Bránil bych jí, ale takhle jsem to nechal dopustit.

Cítil jsem, jak mi z oka znovu padá slza. Připadal jsem si jako naprostej kretén. Nechám svého nevlastního otce skoro znásilnit moji Prim a ještě kvůli tomu brečím jak malý děcko. Nechtěl jsem před Prim vypadat tak slabě, ale nepovedlo se mi to. Nikdy jsem si nemyslel, že nechám někoho jiného vidět, jak brečím. Možná proto jsem počkal, až mi usne na hrudi. Nechtěl jsem, aby mě takhle viděla znovu.

Pevně jsem jí držel u sebe. Nedokázal jsem si ani představit, jak těžké to pro ní muselo být. Spoléhala na mě, ale já tam pro ni nebyl. Přesto mi hned odpustila. Věděl jsem, proč to udělala. Milovala mě, stejně jako já jí.

Přinutil jsem se zavřít oči, abych aspoň na chvíli spal. Docela dlouho se mi to nedařilo, ale nakonec se to povedlo.

Něco se mi zdálo, když najednou se v tom snu začal ozývat křik. Probudilo mě to a až po chvíli mi došlo, že je to Prim. Připomnělo mi to ten den, kdy jsem ji zachránil před tím stejným, co se stalo dnes.

Házela sebou, měla spocené čelo. Muselo se jí zdát něco hrozného, pohled na ní mě bolel. ,,Prim..."znovu jsem si ji k sobě přitáhl. Co nejvíc jsem jí přitiskl na své tělo. Najednou sebou trhla, její dech se zrychlil. Probudila se. ,,Jsem tady, všechno bude dobrý,"šeptal jsem jí do vlasů. Cítil jsem, jak začíná brečet. Silně zaryla nehty do kůže na mých zádech, bolest jsem ale skoro necítil, jediné, na co jsem se soustředil, byla ona.

Dlouho jsem jí držel, slíbil jsem si, že ji už nikdy nepustím. Byla moje všechno. Můj posranej život začal dávat smysl až, když do něj přišla ona a já věděl, že jí nemůžu dovolit odejít.

Zabořil jsem obličej do jejích vlasů, nasál jsem tu krásnou vůni. Vždy voněla nádherně, dnešek nebyl výjimkou.

,,Promiň,"pošeptala do mého ramena.

,,Za co se omlouváš?"nepouštěl jsem jí, stejně jako ona mě jsem jí držel pevněji nejspíš než kdy dřív.

,,Nechtěla jsem tě probudit,"stále stejně vzlykala, ale já se musel malinko zasmát. Byla i přesto všechno tak hodná, nechápal jsem to, ale miloval jsem to.

,,Ani jsem nespal,"konečně malinko povolila svůj stisk, ale já ji nějak nechtěl pustit. Pořád jsem jí držel u sebe, akorát trochu jsem se od ní odtáhl, abych viděl její obličej. Byla uplakaná, ale přesto stále tak nádherná.

Jednou rukou jsem jí začal opatrně pouštět, abych se mohl dotknout její tváře. Otřel jsem jí poslední slzy, která stékala po jejím líčku.

,,Jsi tak krásná,"upřeně jsem se díval do jejích očí. Jen jsem doufal, že ona v těch mých neuvidí stopy po slzách. Zatřásl se jí dech, když se natahovala k mým rtům. Jemně jsem ji políbil na koutek pusy, ale hned potom jsem jí znovu objal. Věděl jsem, že to teď potřebovala víc.

_

Primrose's pov

Vešla jsem do školy, bylo to něco hrozného. Už od vchodu se na mě všichni koukali buď s posměvačným úsměvem nebo s lítostí v očích. Nesnášela jsem tuhle pozornost. Snažila jsem se co nejrychleji dostat mezi všemi proplést až ke své skříňce. Mamka mi nabízela, že můžu ještě zůstat doma, ale já nechtěla. Věděla jsem, že bych mohla mít díky docházce problém a to jsem si nemohla dovolit.