Fine Line | FF h.s. ✓

XLIV.

Byla jsem v kuchyni, už mohlo být něco okolo desáté večer, ale mně ani Harrymu se nechtělo spát. Myslím, že ani jednomu z nás by to nešlo.

Vzala jsem do ruky popcorn, který jsem připravila, abychom ho mohli jíst při nějakém filmu. Nechala jsem vybrat Harryho, přestože jsem už teď věděla, že to bude něco, co mě nebude bavit.

Přišla jsem k němu, zrovna hledal film. Půjčila jsem si jeho tepláky a tričko. Oboje na mně viselo jak na nějakém věšáku, ale bylo to lepší než být v šatech od krve. Už bych si měla začít pamatovat, že bych si třeba mohla něco vzít, když tu stejně skoro vždy zůstanu.

Položila jsem misku s popcorn na stůl před námi. Harry si mě k sobě přitáhl tím, že mi dal okolo ramene svou paži. Skrčila jsem nohy k tělu. Na televizi našel nějaký akční film, bála jsem se, že bude chtít nějaký horor, takže jsem byla ráda, že vybral něco jiného. ,,Nikdy se ani nesnažili se mnou navázat nějaký kontakt,"pověděl po chvilce filmu. Hned jsem věděla, o čem mluví. ,,Nemám ponětí, kdo jsou."

Od toho, co se stalo mi odpovídal jen 'hm' nebo 'mhm', proto jsem byla docela překvapená, že se rozhodl mluvit.

,,Je to jejich smůla,"malinko jsem se od něj odtáhla, abych měla dobrý pohled na jeho tvář, kterou ke mně natočil. Natáhl ke mně poraněnou ruku, pohladil mě po tváři palcem. Usmála jsem se, myslím, že to ho donutilo usmát se taky. Položila jsem dlaň na jeho hruď, přehoupla jsem se na jeho klín, ten film jsme stejně ani jeden nesledovali.

Dívala jsem se mu přímo do očí, tak moc mě fascinovaly, byly naprosto krásné, stejně jako on celý.

,,Měl by ses oholit,"přejela jsem po jeho tváři, čemuž se zase pousmál. Líbilo se mi na jeho tváři vidět úsměv, vždy dokázal rozsvítit celou místnost. Začala jsem sázet polibky na jeho krk, přičemž své ruce jsem držela na jeho hrudi, zatímco on mě hladil po zádech.

Tak moc jsem mu chtěla říct, co cítím, jak se díky němu cítím, ale zamítla jsem si to. Určitě by mi to neopětoval, zranila bych se, kdybych to řekla nahlas, bylo by to reálné a z toho jsem měla možná trochu strach. Možná jsem zároveň trochu doufala, že to nebudu muset říct první.

Z jeho krku jsem se konečně přesunula na jeho rty. Nebyly to ani dvě hodiny, co jsem ho naposledy políbila a už mi tak moc chyběl.

,,Jsem na tebe pyšnej,"pošeptal najednou, malinko jsem se od nej odtáhla a nakrčila nechápavě obočí. ,,Nevypadá to, ale jsem vážně rád, že tě v New Yorku chtějí, zasloužíš si to,"zavřel oči, když jsem s ním navázala oční kontakt. Jakoby ho bolelo to říkat, ale věděla jsem, že to myslí upřímně.

Projela jsem rukou jeho vlasy, hned na to jsem se znovu přitiskla na jeho rty.

_

Seděla jsem na lavičce vedle Amber, byla jsem ráda, že už není tolik smutná, ale pořád jí ta věc trápila, snažila se to zakrýt, ale už jsem tak nějak pochopila, že ten její široký úsměv je často znak smutku. Zrovna mi vysvětlovala něco do biologie, protože jsem nedokázala pochopit jednu věc. Byla jsem šťastná, že mi s tím dokáže pomoct.

Došla jsem zpět do školy, jelikož jsem měla dělat na nějakým projektu s Niallem na fyziku a domluvili jsme se, že se sejdeme ve škole. Otevřela jsem dveře do třídy, kde už Niall něco chystal. Pozdravila jsem ho s úsměvem.

,,Jdeš brzy,"pousmál se na mě, přičemž dodělával nějakou soustavu.

,,Ani ne, spíš jdu o pět minut později,"zasmála jsem se, on se zatím koukl na hodinky.