Fine Line | FF h.s. ✓

XXIII.

Se slzami v očích jsem vyběhla po schodech z domu. Slyšela jsem jeho těžké kroky za mnou, ale otočit jsem se nehodlala. Tohle už se stalo nespočetně krát. Musela jsem od něj odejít, protože mě zranil. Dělo se to zase a to jsme spolu druhý den. Bolelo to aniž bych si to chtěla připustit.

,,Prim, notak počkej, nechtěl jsem ti ublížit,"volal za mnou, ale já letěla jak neřízená střela. Nechtěla jsem s ním mluvit, pořád jsem měla před očima jeho zatnutou čelist a pěsti. Hluboko jsem věděla, že mi nic udělat nechtěl, ale v tu chvíli jsem byla hrozně vyděšená.

Nezastavovala jsem se, přestože jsem měla v jeho autě svoje věci. Věděla jsem, že mě Harry stále následuje a volá na mě, ale já se nechtěla zastavit. Pořád jsem musela přemýšlet nad tím, jestli jsem udělala správně. Jestli je dobrý nápad, abych já byla s takovým člověkem. Vždycky jsem byla jemná povaha, nikoho jsem si nikdy nerozhádala, snažila jsem se, aby mě všichni měli rádi. Ale teď? Měla jsem úplně plnou hlavu jeho.

,,Kurva, Prim, zastav!"zařval na mě najednou. Tak moc jsem se lekla, že jsem se zastavila a došlo mi, že stojím na úplném kraji chodníku. Svištělo kolem mě několik aut, kdybych šla ještě o krok dál, nejspíš bych se nedožila další minuty. Cítila jsem, jak mě Harry odstrkuje od kraje. Zadívala jsem se do jeho očí, ale okamžitě jsem toho zalitovala. Moje oči při pohledu na ty jeho se začaly plnit slzami. Jeho pohled byl plný starosti, naštvanosti a smutku. Tak moc jsem potřebovala, aby mě objal, aby mi řekl, že všechno bude v pořádku.

,,Omlouvám se, dobře? Primrose, nechci, abys ode mě musela utíkat. Jediné, co si přeju je, aby ses se mnou cítila v bezpečí,"položil dlaň do mých vlasů. Má brada se třásla, snažila jsem se zadržet pláč. Byla jsem tak moc ze všeho zmatená. ,,Neplač, prosím, už nechci, abys plakala,"protáhl krk tak, aby se mohl dotknout mého obličeje. Svou tvář otřel o tu mou, čímž zastavil stékající slzu. Cítila jsem, že jeho obličej je chladný, vlasy měl celé promáčené od neustálého deště, stejně jako já. Jeho slova zněli tak krásně, v tuhle chvíli jsem si byla jistá, že by mi nikdy neublížil, ne fyzicky. Trochu jsem se uvolnila a rukama jsem začala šplhat po jeho zádech až k horní části. Pořádně jsem se přitiskla k jeho hrudníku, zatímco on své paže omotal okolo mého krku. Vzlykala jsem i přesto, že mi řekl, abych nebrečela. Když mi došlo, že řekl, abych neplakala, zahřálo mě na hrudi.

,,Vím, že se ti pořád omlouvám, kdybych nebyl takovej idiot, nemusel bych. Snažím se, opravdu se snažím ti neubližovat, mám tě vážně rád, Prim,"pošeptal mi do ucha. Jemně jsem přikývla. Přišla jsem si v jeho náruči jako z porcelánu. Jeho dotek byl tak něžný, tak upřímný. ,,Můžeme jít zpátky?"

Souhlasila jsem, takže jsem se od něj pomalu odtáhla, i když z donucení. Nechtěl přerušit nás kontakt, takže zachytil mou dlaň do té jeho. Otřel mi druhou rukou poslední slzy na líčku a vyšli jsme směrem zpět k domu. Harry mi zrovna vzal z auta věci a konečně jsme otevřeli znovu dveře od domu, tentokrát oba uklidnění. Když jsem se koukla na Harryho tvář, věděla jsem, že to se mnou myslí opravdu vážně. Trochu jsem se za sebe styděla, protože jsem zase brečela. Přes déšť naštěstí nebyl poznat na jeho triku flek od mých slz.

Začínala mi být v tom mokrém oblečení hrozná zima, proto jsem se opět zatřásla. Harry si toho prvně nevšiml, ale když se to stalo podruhé, došlo mu, že už v tom oblečení jsem minimálně hodinu. Rychle se natáhl po dece na gauči a omotal jí kolem mě. Byl pozorný, hrozně se mi to líbilo.

,,Promiň, nedošlo mi to,"omluvil se, přičemž mě začal tahat opět do jeho příjemného objetí. Snažil se mě tím co nejvíc zahřát, čemuž jsem se usmála. ,,Chceš se jít vysprchovat?"