Fine Line | FF h.s. ✓

XII.

Zatřásl se mi dech. Rodiče se na mě koukli podezřívavým pohledem. ,,Můj otec mě poprosil, abych byl kdyžtak k dispozici,"pousmál se. Rodiče přikývli s jemným, trochu nervózním úsměvem. Otočila jsem se na Harryho, se kterým jsem následně odešla.

,,Proč si to udělal? Mohla jsem jít pěšky,"řekla jsem mu, když jsme nasedali do auta. Dala jsem si pás. ,,Navíc si pil."

,,Měl jsem jednu sklenku vína,"protočil očima. Otočil klíčky, které před chvílí dal do zapalování. Na otázku se mi odpovědi nedostalo, přece jen jsem byla ráda, že nemusím pěšky, pořád jsem měla trochu strach. Ovšem nechtěla jsem být blízko němu, protože jsem se bála, že se od něj nedokážu držet dál. Vyjel směrem k ulici, kde bydlím. Jel docela rychle, ale takhle jezdil vždycky, takže alkoholem to nebylo. Prudce zastavil před mým domem. Odpoutala jsem si pás, abych mohla vystoupit. Zaslechla jsem nějaké zvonění, všimla jsem si, že mezi mnou a Harrym leží mobil, nejspíš Harryho. Než se stihl Harry vzpamatovat, už jsem si stihla přečíst zprávu na displeji. Okamžitě jsem otevřela dveře, které jsem zabouchla.

,,Prim, počkej,"vystoupil hned za mnou. Došel mě až u hlavních dveří, které jsem začala rychle odemykat.

,,Nemáš mi co vysvětlovat, Harry. Mezi náma nic není, tak to vždycky bylo a bude. Klidně si jeď za Kaylee, je mi to jedno,"otevřela jsem dveře a jakmile jsem vstoupila dovnitř, chtěla jsem zavřít, ale Harry dveře podržel. ,,Vypadni a přestaň mi motat hlavu, Stylesi!"křikla jsem po něm, opět se slzami na krajíčku. Vešel dovnitř, začal se ke mně přibližovat, ale já ho zastavila. ,,Nechci, abys mě políbil. Nesahej na mě. Sám si říkal, že nechceš, abych se do tebe zamilovala, tak se nesnaž mě nutit dělat úplný opak."

,,Nejedu ke Kaylee kvůli tomu, abych se s ní vyspal. Skončil jsem to s ní,"to, co právě vyšlo z jeho úst mě překvapilo. Viděla jsem jasně v mobilu napsané 'kdypak přijedeš zlato? Už se těším na dnešek:*' při vzpomínce na zprávu jsem se znovu zatřásla, motala se mi hlava.

,,To ti tak budu věřit. Navíc, mě to může být jedno, nepotřebuju, abych ji nahradila,"už jsem opravdu chtěla, aby odešel. V jeho očích se objevil záblesk zlosti.

,,Ani nechci, abys ji kurva nahrazovala,"koukal se na mě teď už naštvaně. Malinko mě v hrudi bodl strach, i když jsem věděla, že Harryho se bát nemusím. Chvíli bylo ticho, ale já už cítila, že to, co vypustí z pusy teď mě hrozně zraní. ,,Můžu mít kohokoliv chci, kdykoliv. Tebe bych už taky dávno měl, kdybych chtěl, ale jak sis mohla všimnout, tak nechci,"hrozným způsobem se na mě ušklíbl a začal couvat ke dveřím, ze kterých vyběhl směrem k autu. Dveře jsem za ním zavřela, okamžitě se mi z očí spustil vodopád slz. Nevěděla jsem, jestli to myslel vážně, nemohla jsem tomu věřit.

Nesnáším ho.

Ten člověk je to nejhorší, co mě mohlo potkat. I kdyby to vážně nemyslel, zranilo mě to, protože jsem ho políbila. Přitahoval mě naprosto vším, co dělal, jeho úsměv byl to nejhezčí, co jsem kdy viděla. Utřela jsem si slzy z tváří, makeup jsem musela mít celý rozmazaný. Sundala jsem si z bot podpatky, jelikož jsem se bála, že se zhroutím. Pomalu jsem odešla do pokoje, kde jsem ze sebe svlékla šaty, už jsem se těšila, až se obléknu do něčeho pohodlného. Oči mě bolely od pláče, byly unavené, ale věděla jsem, že určitě neusnu. Jakmile jsem otevřela skříň, uviděla jsem Harryho triko. Zavřela jsem oči, přičemž jsem cítila jak mi z oka vyplula další slza. Natáhla jsem se po něm a oblékla si ho. Odešla jsem dolů do kuchyně, kde jsem si vzala nějaký jídlo, abych si ho mohla u televize sníst. Došla jsem do obýváku, zachumlala jsem se do deky a zapnula jsem televizi. Zhluboka jsem se nadechla, abych trochu potlačila myšlenku na Harryho.