Fine Line | FF h.s. ✓

XXXIV.

Popíjela jsem ze sklenice džus, který mi před pár minutami Harry nalil s vodou. Nevěděla jsem, co tu dělám, cítila jsem se trochu divně. Harry byl někde nahoře, zatímco já seděla v obýváku na gauči a rozhlížela se po tom nádherným interiéru. Všechno bylo tak velké a mohutné, sladěno do bílo zlaté, doplňky byly z březového dřeva.

Uslyšela jsem kroky, myslela jsem, že Harry konečně našel to, co hledal, ale mýlila jsem se. U vchodu do obýváku se objevil Anthony. V krku se mi utvořil velký knedlík, rozbušilo se mi srdce, začínala jsem mít strach, jakmile se mu na tváři objevil úšklebek.

,,Copak tu pohledáváte slečno?"pomalu se ke mně blížil. Vylítla jsem z gauče a chtěla jsem odejít za Harrym, ale to už mě pevně držel za zápěstí. Měla jsem hrozný strach, modlila jsem se, aby Harry přišel.

,,Pusťte mě,"snažila jsem se mu vyvléknout, ale nešlo to. Držel mě hrozně pevně.

,,Jen tak se mě nezbavíš, zlato,"přitiskl mě na zeď a dýchal na mojí kůži. Bylo to nechutné. Mohlo mu být něco okolo čtyřiceti, navíc to byl Harryho nevlastní otec, vážně jsem se bála. K mému štěstí byly konečně slyšet Harryho kroky, takže se ode mě odtáhl a konečně pustil mou ruku. Až v tu chvíli jsem dokázala oddechnout, měla jsem co dělat, abych se na místě nerozbrečela, ale věděla jsem, že nemůžu dát nic znát před Harrym.

Přišel do obýváku, když ode mě pan Creeves konečně odcházel. Podezíravě se na sebe podívali, ale ani se nepozdravili. Tak moc jsem se snažila zahnat pláč, ale bylo to vážně těžké, musela jsme být úplně rudá, možná proto se na mě Harry tak podivně zadíval. Zatřásl se mi dech, nesnášela jsem ten pocit bezmoci, na tohle si prostě člověk nezvykne.

Přešla jsem pomalu k Harrymu, nohy se mi málem lámaly, ale dokázala jsem dojít až k němu. Měl stále nakrčené obočí, ale já se na něj jen falešně usmála, nemohl o tom vědět, zhoršilo by se všechno to, co už je teď dost hrozné.

,,Takže už mi řekneš, co si hledal?"snažila jsem se přerušit nehorázně otravné a trapné ticho. Stáli jsme před Harryho černým BMW, koukal se do nějakých papíru, zatímco já objímala své tělo, jelikož se dneska docela dost zvedal vítr a já měla jen uplé tílko.

Ještě chvíli na mě vůbec nereagoval, ale potom konečně zvedl svůj obličej k tomu mému, došlo mu, že mi je zima, proto mi podal papíry, abych se podržela a stáhl si z ramen svou černou džínovou bundu. Dal mi ji okolo ramen, přičemž já se koukala do těch papírů, které mi dal. Nějak jsem to nechápala, jediné, co jsem poznala bylo jméno Harryho sestry a Anthonyho.

,,Hledal jsem v jeho pracovně nějakou nápovědu nebo něco, co by mě dovedlo k Jenně, ale jediný, co jsem našel, bylo tohle. Propouštějící list z tý léčebny, kde jsme byli v pondělí,"měl zkřížené ruce na své hrudi. Měl dnes na sobě bílou košili, což byla docela změna, protože často měl jen obyčejné černé triko buď úplně bez nápisu nebo s ním. Snažila jsem se dívat do papírů, ale opravdu jsem nic neviděla. Pročítala jsem si rychle všech asi pět listů. Na konci byl podpis Jenny.

Bylo to na vyžádání léčebny, čemuž jsem se divila. Proč by jí tam nechtěli? Udělala snad něco špatného? To by ale znamenalo, že teď musí být v jiné, zabezpečenější léčebně, ale nějak mi to nedávalo smysl.

,,Harry, znáš matku Jenny?"napadlo mě.

,,Nikdy jsem o ní neslyšel, ani Jenna o ní nemluvila. Jednou mi Anthony řekl, že umřela, ale to si klidně mohl vymyslet, je to kretén. Nejspíš Jenně zakazoval se s ní stýkat,"zapřemýšlel nad tím a já si připadala pyšně sama na sebe, protože jsem opravdu nejspíš na něco kápla. ,,Anthony o ní měl nějakou složku v pracovně, ale myslím, že teď už se tam nedostanu."