Fine Line | FF h.s. ✓

II.

Byla jsem ráda, že mě Louis včera doprovodil až domů, po tmě bych se sama bála, navíc mu stačilo říct adresu a on hned věděl, kam má jít, já bych tam bloudila ještě asi pár hodin.

Pondělí. První den v nové škole, člověk by si řekl, že jsem na tohle už zvyklá, jako na skoro všechno okolo tohohle, ale vždycky jsem nehorázně nervózní. Nikdy nevím, kam můžu přijít, i když třeba šikanovat bych se nenechala.

Hodila jsem na sebe obyčejné oblečení, namalovala jsem se tak neutrálně, většinou jsem líná se malovat nějak víc, už jen protože jsem stejně většinou všem jedno. Ani mě to nějak nebaví.

Vyčistila jsem si zuby, kdybych neměla celou pusu pasty a tím pádem i nos, nejspíš bych už cítila nádhernou vůni snídaně. Hned jak jsem vyšla z koupelny mě ta krásná vůně praštila. Borůvky! Vběhla jsem do pokoje, abych mohla vzít svůj batoh a vydala jsem se dolů.

,,Mňam,"asi jsem nemohla říct třeba dobré ráno. Mamka se tomu jen zasmála, proto jsem rychle odsunula židli, jelikož na stole byly palačinky s borůvkami, které já naprosto miluju. Vzala jsem si dvě na talířek, sakra jak já tohle zbožňuju.

Koukla jsem se na hodinky ve chvíli, kdy už jsem musela vypadnout z domu.

,,Rose! Kde jsi tak dlouho?"volal na mě taťka od dveří. Vypálila jsem ze židle, ale pak jsem si vzpomněla, že bych asi měla něco říct mamce.

,,Děkuju moc, zatím,"přišla jsem k ní s tím, že jsem ji dala pusu na tvář a odešla jsem ven, kde jsem nasedla do auta, takže táta mohl konečně vyjet.

,,Tak jak se ti líbí město?"zeptal se mě taťka mile.

,,Je to tu krásný, mohli bysme tady konečně zůstat,"až jak jsem to dořekla mi došlo, že to vyznělo drze. ,,Promiň, nemyslela jsem to tak. Vím, že za to nemůžeš. Jen je to tu opravdu krásný,"usmála jsem se.

,,Vím, že si to tak nemyslela, a proto tě tak moc zbožňuju,"koukl na mě s veselým úsměvem. Co by jiní dali za takovýhle úžasný rodiče. Po chvilce jsme zastavili u školy na místě, kde stálo hrozný množství aut. Byla to vážně velká škola, super takže další bludiště. ,,Pamatuj, že musíš najít kancelář a oni ti už všechno vyřídí,"ujistil mě táta.

,,Já vím, zvládnu to,"přikývla jsem, při čemž jsem začala otevírat dveře od auta.

,,Užij si to,"křikl na mě ještě než jsem úplně zabouchla dveře. Stoupla jsem si na chodník a chvíli se snažila vstřebat všechno nové. Začala jsem se malinko klepat. Klídek, Rose. S povzdechnutím jsem se začala blížit ke škole.

Nějakou chvíli mi trvalo, než jsem se rozkoukala. Tolik skupinek, lidí. Myslím, že tohle je největší škola, na které jsem kdy byla. Najít ředitelnu mi trvalo docela dost dlouho, ale dokázala jsem to. Vyzvedla jsem si rozvrh, heslo ke skříňce a malý plánek školy, ten se hodil. Ještě byl čas, než měla začít první hodina, takže jsem se snažila dostat ke svojí skříňce, kterou jsem naštěstí po chvilce taky našla. Zadala jsem heslo a skříňka se otevřela. Sundala jsem si batoh ze zad, abych mohla vyndat nepotřebné učebnice, které jsem dostala.

Na první hodinu jsem si sedla dozadu, byla to angličtina, proto jsem věděla, že sedět vzadu se mi bude hodit, jelikož to jsou hrozně nudný hodiny, většinou. Zazvonilo se, při čemž jsem si všimla, že polovina třídy teprve přichází, což bylo podivuhodný, protože už předtím nás tu sedělo docela dost.

Opřela jsem si hlavu o svou dlaň, ale neměla jsem to dělat, protože mě to donutilo usínat. Měla jsem zavřené oči, když v tom jsem slyšela svoje jméno.