Fine Line | FF h.s. ✓

XXXIII.

Cesta zpět do města trvala další třičtvrtě hodinu, takže když Harry někde zastavil, byla už tma. Opět jsem nevěděla, kde jsme, ale došlo mi to jakmile jsme vystoupili. Byli jsme na té pláži, kde jsme byli po prvním plese. Pousmála jsem se na Harryho, který celou dobu vypadal docela smutně. Nebylo se čemu divit. Nevěděl, kde je jeho milovaná sestra. Podle všeho si s ní za ten rok, co se znali, vybudoval velmi silný vztah, přestože jsem nikdy nevěděla jaké je to mít sourozence jsem s ním jaksi soucítila.

Vedle sebe jsme šli k moři, které muselo být po dnešním parném dní naprosto horké. Ani nevím, proč jsem nikdy k pláži sama nechodila, nejspíš mě to nějak nelákalo.

,,Když se stala ta věc,"začal Harry, přičemž jsme se posadili do písku. Opřel se o ruce tak, že se díval přímo do moře. Já si přitiskla nohy k tělu a omotala ruce okolo nich. Koukala jsem na něj, pozorně jsem poslouchala. ,,Byl jsem u Jenny skoro pořád. Snažil jsem se tam být pro ní. Louisovi jsem zakázal, aby tam chodil, nechtěl jsem, aby to pro ní bylo ještě těžší."

Stále jsem pozorovala jeho mimiku. Chvíli vypadal naštvaně, netrvalo dlouho a byl zase smutný. Nevěděla jsem, co se tomu klukovi v hlavě dělo, ale chtěla jsem to zjistit.

,,Jenže po dvou měsících mi Anthony řekl, že už tam nesmím. Nevěděl jsem, proč bych tam nemohl, ale nijak mi to nevysvětlil. Nakonec mi vsunul do hlavy, že mě nechce vidět, že mě nesnáší,"povzdechl si, koukal se upřeně na svítivý měsíc. Na obloze nebyl ani mráček, takže musely být vidět snad všechny hvězdy ve vesmíru. Vypadalo to nádherně. ,,Na nějakou dobu jsem tomu uvěřil, nechtěl jsem jí otravovat, proto jsem se tam už neodvážil. Poslední dobu jsem na ní ale pořád myslel, prostě jsem měl potřebu ji vidět. Přestože ne na dlouho, byla moje sestra a byla tu vždycky pro mě. Mohl jsem jí říct cokoliv."

Bylo mi za něj smutno. Muselo být hrozný ztratit tak důležitého člověka. Už předtím ztratil svoji mámu, nedokážu si představit, co zažíval v děcáku a potom přišlo tohle. Prošel si toho tolik, že jsem nevěděla, jak to vůbec mohl zvládnout.

Přisunula jsem se k němu, což ho donutilo přestat se opírat. Položila jsem ruku na jeho rameno, přičemž jsem neodtrhávala pohled od jeho tváře. Stále se díval do dálky, nejspíš nebyl připraven se mi podívat do očí.

,,Teď v sobotu jsem se konečně odhodlal na ní zeptat. Jenže Anthony mi řekl, že už v té léčebně není. Nechtěl jsem mu věřit, prostě jsem si to potřeboval ověřit,"zatřásl se mi dech.

,,Slyšela jsem to,"promluvila jsem po delší době, což ho donutilo se na mě konečně podívat. ,,Když jsem přišla za tebou do kuchyně, věděla jsem, co se stalo, jen jsem se tě na to nechtěla vyptávat."

Pozvedl se mu koutek u jeho pusy. Zvedl pomalu dlaň, dal mi pramen vlasů za ucho, což mě donutilo se pousmát.

,,Musím jí najít,"řekl vážně.

,,A já ti pomůžu,"přikývla jsem stále s jemným úsměvem. Harry najednou vstal, čemuž jsem se podivila. Myslel teď?

,,Co tak koukáš? Jsme u moře, tak toho využijeme, ne?"slyšela jsem milý smích vycházející z jeho úst. Byla jsem tak ráda, když byl šťastný. Samozřejmě jsem věděla, že teď je na pokraji sil, ale ten smích byl znak toho, že v něm to štěstí stále trochu je. Taky jsem vstala a šli jsme blíž k moři. Zhluboka jsem se nadechla.

Před Harrym jsem se nestyděla jít jen do spodního prádla, ale co když někdo přijde a uvidí mě? Ta pláž byla ale opravdu odlehlá, byl by zázrak, kdyby tam někdo šel. Všimla jsem si, že Harry už na sobě má jen trenky, přešel ke mně. Bušilo mi srdce. Byl tak nádherný, že bych se na něj mohla koukat do nekonečna.