Fine Line | FF h.s. ✓

XXVI.

Harryho ruce se obtáčejí okolo mého pasu, přitiskává si mě blíž k sobě. Vášnivě mu oplácím každý polibek, který mi dává na mé rty. Saju jeho rty tak, že jakmile se odtrháváme, vidím, jak je má nateklé. Líbí se mi jen se na něj koukat, ale v tuhle chvíli na to není čas. Jedu po jeho hrudi. Opět mám potřebu obdivovat jeho tetování, ale ze sledování motýla na jeho břiše mě vyruší tím, že mě bere do náruče. Pokládá mě na postel, vleze nade mě, vlasy mu padají do čela, jako obvykle, takže je musí odfouknout. Usmívám se a opět tisknu své rty na jeho.

S mými dlaněmi bloudím k jeho kalhotům, které pomalu rozepínám. Sundává si je jednoduše z nohou a vrací se ke mně. Obmotám své nohy okolo jeho pasu. Je to tak dokonalé. Přesně tak, jak jsem si to představovala.

Netrvá to ani deset vteřin a cítím na svém zápěstí pevný stisk. Chvilku mi to nevadí, ale každou sekundu se stisk zpevňuje. Křičím, pláču, ale Harry se na mě jen vážně dívá. Pociťuji hrozný strach, bojím se.

Prudce jsem se probudila, slzy jsem měla na tvářích. Obličej jsem vložila do svých dlaní, nedokázala jsem přestat brečet. Měla jsem před očima ten hrozně reálný sen, který se mi právě zdál. Bolelo mě celé tělo, oči mě pálily.

Byli dvě hodiny ráno, to znamená že jsem spala asi jen hodinu. Předtím jsem nemohla usnout, začínala jsem se bát, že moje nespavost se vrátila, ale radši bych nespala, než aby se mi zdály tyhle sny.

Zbytek noci jsem se jenom převalovala, měla jsem strašnou chuť napsat Harrymu, potřebovala jsem ho slyšet, aby mi řekl, že to byl jen sen, že by to nikdy neudělal. Bylo to tolik reálné, ale já se to snažila vytěsnit z mozku i ze srdce. Natahovala jsem se pro telefon, ale nakonec jsem se rozmyslela. To, co se dnes stalo překonalo určité hranice. Zároveň tu facku jsem nejspíš přehnala. Zase jsem se začala pro telefon natahovat, ale moje hrdost mě zadrhla. Otočila jsem se na druhou stranu od mobilu, aby mě to nesvádělo.

Kéž bych byla tak silná, abych to vydržela. Sedla jsem si, abych měla k telefonu lepší přístup a začala jsem vytáčet Harryho číslo. Bylo dost možné, že to nezvedne, přeci jen bylo tři ráno. Málem jsem nadskočila zlostí, když se z telefonu ozval holčičí hlas.

,,Copak potřebuješ?"okamžitě jsem poznala hlas Kaylee. Zranilo mě to, proč byl s ní? Z očí se mi zase začaly kutálet slzy. Slyšela jsem z telefonu Harryho chraplavý hlas. Hádali se o telefon. Ani jsem nemohla nic říct, až moc mě všechno bolelo.

,,Prim?"konečně utichl všechen hluk a jen jsem čistě slyšela jeho hlas. Steklo mi několik slz.

,,Kde...kde jsi?"chvěl se mi hlas. Bála jsem se dozvědět se, kde je. Stiskla jsem peřinu v ruce, abych se trochu uklidnila, ale vůbec mi to nepomohlo. Třásla jsem se snad po celém těle.

,,Proč mi voláš? Je pozdě,"vyhnul se otázce, což mě zabolelo ještě víc.

,,Kde jsi?"zopakovala jsem otázku, ale to už jsem slyšela zase nějaký hluk, z telefonu se začaly ožívat opakované zvuky ukončení hovoru. Z očí se mi spustil vodopád slz. Jsem tak zasraně naivní. Vážně jsem si mohla myslet, že mu stačím já? Moje pochyby musely být správné a to mě tak mrzelo. Snažila jsem své vzlyky kontrolovat, ale bylo to těžké. Měla jsem ho tak strašně ráda, věřila jsem mu všechno, přestože jsem si to zakázala.

Mobil mi začal vibrovat na stolečku, ale já už se na něj ani nepodívala. Ignorovala jsem ten zvuk, který z telefonu vycházel. Neměla jsem náladu s ním mluvit. Nechtěla jsem slyšet jeho hlas, který mi zase bude lhát.

_

Nezvládala jsem to, byla jsem tak ráda, že už je pátek. Sice jsem chtěla kvůli probdělé noci zůstat doma, ale došlo mi, že píšeme důležitou písemku, takže jsem musela dojít. Neuměla jsem to, ale dopisovat jsem nechtěla. Amber si všimla, že není něco v pohodě, ale já ji ani nemohla dát důvod mého divného chování. Nevěděla o mě a o Harrym, nějak nebyla možnost ji o tom říct. Mrzelo mě to, ale nejspíš to skončilo stejně rychle, jako to začalo.