Fine Line | FF h.s. ✓

XXXII.

Až když jsem přišla do školy mi došlo, že jsem Amber ani Niallovi nedala celý víkend vědět. Amber vypadala docela naštvaně, když mě uviděla a já začínala mít strach, že je naštvaná na mě.

,,Ahoj,"pozdravila jsem jí docela nervózně, když jsem přišla k její skříňce. Hodila na mě pohled, ale opět ho odvrátila. ,,Amber, mrzí mě, že jsem se ti neozvala."

,,Měla jsem o tebe strach, Rose. Měla si mi aspoň odepsat,"dala si do batohu učebnice na matiku. Povzdechla jsem si. Měla pravdu, ale já celý víkend myslela jen na Harryho, dokonce jsem ani nebyla skoro na telefonu. Byla jsem na sebe naštvaná, že jsem své kamarádi kvůli Harrymu zazdila.

,,Já vím, mrzí mě to,"řekla jsem upřímně. ,,Můžu ti to nějak vynahradit?" Byla jsem opravdu ráda za to, že se Amber nedokázala dlouho zlobit.

,,Nevím, můžeš?"koukla se na mě, obě jsme se zasmály. Samozřejmě jsem měla v plánu jí říct o Harrym, věděla jsem, že bude ráda, že jsem zase v pohodě. Muselo jí užírat mě vidět jako takovou trosku. Bylo to se mnou hrozný, přiznávala jsme si to a jen jsem doufala, že se to nebude znovu opakovat.

Došlo mi, že teď mám výtvarku. Hodina s Harrym. Měla jsem malinko strach, protože jsme se ještě nedohodli, jestli chceme, aby ve škole někdo věděl, že spolu jsme. Ve třídě ještě nikdo naštěstí nebyl, takže jsem si vybrala místo co nejdál od učitelky, ostatně jako vždy.

Snažila jsem se ignorovat příchod několika studentů, ale jakmile si jeden z nich sedl vedle mě, trochu jsem nadzvedla hlavu. Až v tu chvíli mi došlo, že to je Harry. Nakrčila jsem obočí, on se na mě ale nedíval. Sledoval učitelku, která vešla do třídy. Pozdravili jsme jí, přičemž Harry si ani nestoupl. Nikdy to nedělal, proto nevím, proč mě to tolik vyvedlo z míry.

,,Co je?"šeptl ke mně najednou. Učitelka mluvila něco o tom, co budeme následující hodiny dělat. Chtěla jsem poslouchat, ale Harry mě očividně nechtěl nechat.

,,Nic,"zakroutila jsem hlavou, konečně se na mě koukl. Rozbušilo se mi srdce, když se ke mně nahl. Políbil mě, ale já ho hned odtáhla. ,,Harry, někdo nás může vidět,"položila jsem dlaně na jeho hruď, abych ho od sebe udržela. Zamračil se, ale v tu chvíli jsem uslyšela naše jména zepředu. Učitelka nás okřikla, ale dál už to naštěstí neřešila, až na to, že se na nás celá třída koukala. Cítila jsem se hrozně trapně, proto jsem opatrně sjela z židle dolů. Všimla jsem si, že Harry všechny postupně propaloval pohledem. Nějak mi nedocházelo, že tu jeho světlou stránku znám vpodstatě jako jedna z mála. Nebylo mi jasné, jak mě vůbec dokázal políbit přede všemi. Tak nějak jsem si myslela, že se za mě stydí. Byla pravda, že nás nikdo neviděl, ale přesto.

,,Co to mělo být?"začala jsem, když jsme vyšli ven ze třídy, celá hodina probíhala hrozně trapně, nevěděla jsem, jak se mám k Harrymu chovat, možná to bylo špatně, ale nejspíš to měl stejně.

Harry na mě nakrčil obočí, nijak jinak nezareagoval, takže jsem protočila očima a odešla jsem od něj. K mému štěstí mě nenásledoval.

_

Sedla jsem si do boxu u Damley's, přišla mi to jako věčnost, co jsem tu byla naposledy. Už jsem se těšila, až si s Amber zase popovídám. Zajímalo mě, jak se má, ale jsem si jistá, že terčem otázek budu hlavně já. Přece jen jsem se jí neozvala celý víkend.

,,Promiň, že jdu pozdě, ještě jsem něco řešila s Louisem,"sedla si ke mně, jako vždy vypadala vesele. Bylo to málokdy, kdy jsem ji viděla smutnou. Dokázala být stále sama sebou, což se mi hrozně moc líbilo. Přála bych si být, jako ona, jakýmsi způsobem jsem k ní vzhlížela.